Překorkování lahví je zajímavá věc. To takhle vezmete nějaký ten archivní vzorek, otevřete větší či menší množství jeho exemplářů, ke každému pečlivě přivoníte a ochutnáte. Pokud je víno v pořádku, doplníte jej tím stejným ze zvolené lahve (= minimálně jedna z celé série tedy vždycky padne) a uzavřete čerstvým korkem a novou záklopkou. Celkem běžně se to děje u Bordeaux, vín z Burgundska, u Barola a dalších velkých vín. Cílem je u těchto vín nahradit postupně se rozpadající staré korky (a doplnit lahve o úbytek vína za ty roky) a vyřadit vína s korkovou či jinou vadou. Celý proces by měl proběhnout přímo ve vinařství (a ideálně rovnou na korku či doplňující vinětou na lahvi být uvedeno, kdy a jak k operaci došlo a na kolika přesně lahvích včetně jejich čísel, což bude mít i vinařství v záznamech a bude schopno potvrdit), když si překorkujete svou sbírku Château Lafite Rothschild 1947 doma na koleni, budete mít s případným následným prodejem trochu problém, že uvnitř není cabernet z Chile za osm pětek už vám nikdo neuvěří :o) Jednoho zajímavého překorkování jsem se jako dobrovolná pracovní síla zúčastnil v sobotu, zkoumali jsme takto obsah několika desítek lahví ze Špiglí a Bočků, archivních zásob Richarda Stávka.
Pod otvírák nám přišel Ryzlink vlašský 1996, Cuvée Frankovka-Zweigeltrebe 1996, Neuburské 1998, Cuvée Frankovka-Zweigeltrebe 1999, Cuvée Ryzlink vlašský + Veltlínské červené rané + Neuburské 1999 a Veltlínské červené rané 1999. Bylo celkem zajímavé mít degustační arch nadepsaný jedním vínem a poté třeba dvanáct kolonek na poznámky :-) Pokud si dobře pamatuji, tak z celkových 60 otevřených lahví jsme odhalili korkovou vadu u tří z nich + jedno víno byl takové na hraně a vyřazeno též. Ostatní byla „bezvadná“. Tedy… ročník 1996 (což byla dost tragédie tak nějak obecně) v červené beru spíše jako zajímavost pro účely vertikálních degustací vín ze Špiglí a Bočků, samostatně je to spíše… kandidát na vypálení :-) Bílé je o něco lepší, ale velmi významně se na něm projevuje syndrom „bottle variations“ starých vín, každá láhev se projevovala trochu jinak. Nejlepší č. 6 a hlavně č. 11, fajn byla i č. 1, ale ta myslí šla na dolívku. Poměrně velký rozptyl v chuti byl i u jednotlivých neuburských z ročníku 1998. Naopak vína z ročníku 1999, hodně povedeného (jak prokázalo i jedno z vín vypitých pro zajímavost okolo, výtečné Svatovavřinecké 1999 z Mikrosu), měla asi nejkonzistentnější projev. A určitě nešlo jen o to, že byla o chlup mladší.
Před ochutnáváním vín je nutné si s Richardem projít vinice, jinak to nejde! Dub uprostřed roste poblíž Bočků a brzy z něj začne vznikat sud na vína z Bočků, aneb terroir nade vše! :-) Většina lahví byla před překorkováním očištěna, ale pár jich Richard vzal na ukázku v původním stavu. Na fotce níže Richard Stávek v podvečerním zapadajícím slunci na Bočkách :-)
Největším překvapením večera pro mne ovšem byla večerka, Veltlínské červené rané 1999. Projevilo se u ní něco podobného, jako se děju u Semillonu z australského Hunters Valley. To víno nikdy nepoznalo dřevo, bylo školeno jen ve skle. Jenže kdybych ho teď dostal naslepo, nejspíš pošlu do barrique varianty nějakých burgundských odrůd. Zlatá barva. Bohatá, intenzivní, naleželá minerální vůně. Dřevo, krémová ovocitost, cukr měnící se na pánvi na karamel. Suché, minerální, šťavnaté v chuti, vyvážené, lehčí, úžasně pitelné, se zemitějším tónem v delším doznívání. Večerka?!?!? Už dříve mne vína z ní, pořádně připravená a trochu nazrálá, dokázala hodně příjemně překvapit. Možná je velká škoda, že je to odrůda docela podceňovaná a spíš končí ve vínech na okamžité vypití. No ale nejhorší na tom všem je, že téhle konkrétní jsme otevírali šest posledních lahví. Jedna z nich šla na dolívku (resp. část možná zbyla a je teď v menší lahvi), jedna byla korková. Zbývají čtyři lahve a ty se neprodávají. Fňuk. Ve směsce bílých odrůd stejného ročníku bylo večerky asi dvě pětiny a víno mělo trochu podobný projev jako výše, ale medovější (asi ten vlašák) a také mírně těkavější. Ovšem zase skvělé pití, kdy vzorky č. 2, 5 (!!!), 7 a 11 (!) kvalitou vybočují nahoru. Zase je to neprodejný technický archiv, ale kdyby náhodou vinař někdy něco vytahoval na průřezovou degustaci, tak tyhle stojí za pozornost nejvíce ;-)
Víkend na Moravě byl vůbec zajímavý, degustace a překorkovávání lahví u Richarda Stávka (web) jen jednou z jeho částí, určitě se k němu ještě vrátím. Krom vín z tamních vinic třeba také trochu nečekaně u zápisku z edukační degustace Champagne v jednom sklípku ve Velkých Bílovicích. Se vzorky, které by záviděla leckterá prestižní pražská akce v nějaké drahé restauraci :o)
