Sympatický Sepp Moser a báječná vína

Je tomu pár týdnů, co do Prahy dorazil i s rodinou Nikolaus „Niky“ Moser z vinařství Sepp Moser (web), jedné z hvězd Kremstalu (a vlastně také Neusiedlersee, Neziderského jezera). Před i po jeho degustaci ve Veltlínu jsem s ním strávil docela dost času a vyzvídal všechno možné, došlo i na popíjení vín z Moravy. Je to neuvěřitelně příjemný člověk, sympatický, a v jeho vínech se to prostě odráží. Nakonec jsem vlastní degustaci tlumočil do češtiny (výměnou za jednu fajn láhev nalezenou v hlubinách baru), zajímavá zkušenost. Podstatná část ochutnávky se týkala bio(dynamiky), na kterou vinařství úspěšně přešlo a zatím je z ní nadšeno. Řešilo se, kolik vín mohou udělat nějakým opravdu „hardcore“ stylem (řada Minimal), ty pak zmizí ve špičkovém gastru a u poučených koncových klientů, ale jak přeci jen musí připravovat kupu věcí „co se od správného rakouského vinaře čekají“, protože tamní zákazník je tvrdohlavý a oni přeci jen mají už 51 ha a to není málo. Nutno ovšem uznat, že jejich „normální“ vína mají k současnému nudnému průměru hodně daleko.

Na úvod nějaké technikálie. Moser je určitě jedním z nejslavnějších vinařských jmen Rakouska, hlavní zásluhu na tom má jistě Dr. Lenz Moser. Pravda, přinesl hlavně vysoké vedené révy a řešil především způsoby jak vinice zmodernizovat a umožnit na nich práci ve velkém a vstup techniky, široké spony a tak, v jeho době to bylo důležité. A vnuk jde dnes trochu jiným směrem :-) Lenz měl dva syny, Laurenz byl zodpovědný za sklep a Sepp za vinice. Po vinařském skandálu v osmdesátých letech se rodinné vinařství dostalo do problémů a bylo prodáno. Sepp se vydal vlastní cestou, prodal podstatnou část vinic jak v domovském Rohrendorfu tak v Apetlonu (to už je Neziderské jezero, Burgenland), ponechal si pouze vybrané polohy. V roce 1987 tak vznikl nový podnik Sepp Moser. Postupně se v něm zaučoval Niki Moser, paralelně nabral nějaké zkušenosti ve Francii (Burgundsko a Bordeaux), a v roce 2000 převzal vinařství kompletně. Postupně najel na (dnes s Demeter certifikací) biodynamiku, i přes počáteční průšvihy, vysoké ztráty a podobně takto dnes pracují všude. Jeho mentorem, člověkem ke kterému se obracel pro rady, byl Marc Kreydenweiss z Alsaska (jedna z tamních špiček a velice zajímavý vinař).

Grüner Veltliner von den Terrassen Kremstal DAC 2012 je čerstvý, mladičký, minerální a pepřovitý, klasický archetypální poctivý sprašový veltlín. Čistý, lehčí, vyvážený, momentálně ještě hodně čerstvý a zatím lehounce kvasnicový, s živou perličkou, energický, bezvadný. Je trochu smutné, že občas má Moser pro tyhle věci trochu problém s DAC a místními autoritami, protože na hodnoceních jeho vína často vybočí z řady „přelíčených“ zmanipulovaných sauvignono-veltlínů a najednou působí „netypicky“. Jinak tohle je čistý nerez, po pomletí kontakt se slupkami tak čtyři hodiny, kvašeno spontánně, chvilku na kalech. Jde o hrozny z poměrně chladného mikroklimatu.

Grüner Veltliner Schnabel Kremstal DAC Reserve 2011 je ze špičkové Rohrendorfské polohy, teplejší jižní sprašové terasy s důležitým podílem vápence a výrazným kontrastem denních a nočních teplot, ze starších výsadeb. Nerez, na kalech osm měsíců, promíchávání nepříliš časté. Plnější, hutnější ale stále čerstvý styl veltlínu, zatím trochu zaprděnější. I v chuti hutnější, bohatý, efektní veltlín, minerální, dlouhý, strukturovaný. Ale nechybí tomu svěžest, pěkné víno, byť já nějak inklinuje k té víc jásavé podobě.

Základní Riesling von den Terrassen bohužel Niki zapomněl doma, ochutnali jsme ale Riesling Gebling Kremstal DAC Reserver 2011, opět nerez a kaly a také několikahodinová (10+) macerace na slupkách. O téhle poloze jsou zmínky už v roce 1284, něco podobného by marketing ve Francii používal mnohem důrazněji :-) Víno je aromaticky poměrně dost výrazné, voňavé, ovocné do meruněk s bylinnými tóny, efektní. Živé, tak akorát plné v chuti, krásná až řízná kyselina, mineralita, skvělá stavba i dobrá délka. Jo, takový rýňák můžu!

Grüner Veltliner MINIMAL 2010 pochází z vinice Schnabel, ale vzniká trochu jinak než ostatní vína. Ve dřevě, bez přidané síry, bez čiření, bez filtrace. Tohle víno potřebuje po otevření čas, první dojem z čerstvé lahve je hodně hutný a dřevěný, čím více prostoru tomu dáte tím vrstevnatější to bude a dřevo kouzelně ustoupí do pozadí. Na téhle degustaci byl nějakou dobu v karafě a projev byl medový, minerální, decentně oxidativní, v chuti suché (ale díky vysokému alkoholu s dotykem sladkosti, zbytkový cukr tam není), výrazné, plné, komplexní. Ale o tohle víno se nechce dělit, spíš si ho užívat celý večer (nebo raději dva) doma.

Zweigelt Hedwighof Neusiedlersee DAC 2011 už je odskok do Burgenlandu, více méně jejich tamní základní víno. Čerstvý typ červeného jen z nerezu, přímočaře šťavnatě ovocitý, suché až trochu tvrdší, nějaké tříslo, slušná délka, čistě udělané sympatické víno na pití ve větším „jen tak“ k jídlu. V podobném, možná trochu divočejším stylu, dodává Zweigelt i do rakouských supermarketů, ve spolupráci s World Wildlife Fund a známým logem pandy na vinětě, a část výtěžku jde na podporu jejich projektů.

Zweigelt Reserve 2009 je ze starších (40+ let) výsadeb, fermentace a tři týdny v kontaktu ve slupkami v nerezu, následně zrání rok a něco v použitých třístovkách sudech. Výrazný, hutnější Zweigelt, peckovinově ovocný, dřevo poměrně znát až trochu směrem do vanilky, ve vůni hodně zvláštní tón až jakoby kopru. Nerušil, spíš zajímavé. V chuti suché, šťavnaté, vyvážené, docela výrazné kyseliny a třísloviny, delší. Důraznější, povedené červené, které se dobře pije.

Zweigelt MINIMAL 2010 byl v sudech dva roky, opět nepřidáno cokoliv ani síra (přirozeně je jí tam 15 mg/l). Aromaticky divočejší, čerstvě podrcené peckoviny, výrazné. V chuti mladé, tvrdší, svíravé, hodně tříslovin, čerstvá ovocitost, struktura, délka… o hodně divočejší než bílá varianta, až zatím poněkud nepřístupné. Tomuhle by chtělo věnovat více času.

Banfalu 2009 je směsí Zweigeltu (40 %), Merlotu (30 %) a Cabernetu Sauvignon (30 %), jméno je původní maďarský název obce Apetlon, ze které pochází hrozny. Zrálo v 300l dubových sudech, mix různých původů. Temná barva, seriózní mladá ovocitá a trochu sevřenější vůně, tmavé lesní ovoce, znát dřevo. V chuti opět tmavě ovocité, strukturované, výraznější kyseliny i třísloviny, mladé dlouhé „internacionální“ víno, myslím bude dobře znát do zajímavosti.

Sladká tečka nakonec je návratem do Kremstalu, Riesling Beerenauslese 2009. Pokud se nepletu, tak původ ve vinici Gebling, kontakt se slupkami zhruba den. I přes důraznou medovou sladkost je první dojem čerstvý, je tam sladký meruňkový konfit a zároveň bezva kyselina a mineralita, je to dlouhé a hebké a přitom ne ulepené, povedený slaďák.

V kombinaci s bezva vinařem jsem si ochutnávku opravdu hodně užil a některá vína hned rozhodl naskladnit domů :-) Nedaří se mi najít vlastní fotky z  Kremstalu, ale zrovna návštěvu u Mosera stejně musím naplánovat no co nejdřív a tak nacvakám nové. Mám z ochutnávky méně detailní poznámky k ostatním věcem mimo vína, s tím překládáním prostě nebyl čas, ale všechno jsem si hezky nahrával a se zápisky z návštěvy vinařství určitě doplním.