Dnešní zápisek musí být krátký, špatně se mi píše. Při včerejší degustaci jsem zjistil, že ergonomická klávesnice od Microsoftu není kompatibilní s odrůdou Nebbiolo. Jak by dopadlo setkání třeba s ryzlinkem netuším, každopádně tohle páchám na klávesnici mnohem méně pohodlné a tak se nesmím příliš rozepisovat :o) Součástí večerního popíjení bylo i několik vín naslepo a skutečně bylo zábavné sledovat myšlenkové pochody při snahách ta vína určit. Sám jsem předhodil dobře udělaný Moulin-à-Vent skvělého ročníku 2009, tedy klasické cru Beaujolais, a to tedy bylo pro všechny těžkým oříškem. Celkem přesně se podařilo určit Château Cissac, typické Bordeaux. Ale nejzábavnější byla dvě vína, výtečný Pinot Noir a Ryzlink. U obou byla okamžitě a neomylně jasná odrůda, ale rozhořela se velká debata, odkud tak mohou být. A tahle dvě vína, společně s báječným crémantem od Tissota (ale odlišný rok a projevem trochu jiné), se taky jako jediná docela rychle dopila.
Řešila se barva („no mohl by to být i vinař X či Y, ti jediní u nás umí něco podobné úrovně, ale většinou mají vína tmavší…“), styl, kvalita vína. Čím víc vám to chutná, tím větší snaha napasovat víno do nějakého tradičního regionu odkud tyhle odrůdy pocházejí, s omluvným „ještě by to třeba mohl být nějaký nový svět…“ či „z Moravy by mne to fakt překvapilo“. U ryzlinku se netrefil nikdo. U pinotu jsem sice místo původu uvedl, ale bohužel jen jako jednu z docela pravděpodobných možností. Stříbrný Sonberk Ryzlink rýnský 2008 je parádní víno a to ještě nejde o jejich nejvyšší řadu, s časem se srovnalo bez problémů a jde o jednu z krásných ukázek, že (spíše výjimečně) vína z Moravy umí i parádně zrát a ne jen stárnout. Voňavý, již naleželý do bylinek a trochy toho „petroleje“, stále ještě ale se svěží živostí, harmonický a krásně pitelný, s minerálními tóny, dobře dlouhý. Chuť přeci jen o chloupek unavenější a jednoduší vůně, ale i tak parádní věc. Jako víno z Čech nepůsobil a Moravu neodhadoval nikdo, účastníci lítali od Alsaska do Pfalze a přemýšleli o Washingtonu :o) Ve hře bylo docela výrazně i Slovensko se Château Belá. Upřímně… nevědět co piju, tak si také tipnu špatně.
Pinot byl z Alto Adige, šlo o vinařství Manincor a Mason di Mason 2010, v odrůdě jejich top řadu, víno z jediné vinice Mazzon v nadmořské výšce 400+ metrů a ten rok dost nízkých výnosů, vedeno v bio režimu a i víno připraveno spontánní fermentací a bez zbytečných kravin okolo. Různé části vinice vinifikovány separátně a jen ty nejlepší výsledné sudy vybráno pro toto víno. Celková produkce jen 3500 lahví, ve kterých zatím leží teprve rok. Víno zatím ještě mladé a pro mne se dřevem ne úplně integrovaným, chce ještě nějaký ten rok počkat (pokud vám nevyhovuje už tento styl, své obdivovatele má a není jich málo). Ale i přes tu vrstvu „drahé francouzské dřevo“ překvapivě elegantní, vyvážený, jemnější výtečný představitel odrůdy. Vyzrále ovocný, uhlazenější, ale s pěknou kyselinou, živostí, energií a finesou. Moc pěkný!
