Dnes trochu navážu na páteční krátkou recenzi knihy Erica Asimova, téma úzkosti z vína. Jedním z původců jsou totiž degustační poznámky plné nezvyklých termínů, specifických druhů tabáku či konkrétních neobvyklých citrusových plodů. A jsem vinen jako každý druhý vínopsavec. K tématu jsem se rozepisoval například v článku K degustačním poznámkám románového rozsahu a dalších z něj linkovaných. Nejvíc perplex bývají lidi z minerality, ani se jim nedivím. Oblíbený je francouzsky napsaný obrat „sous bois“ (představte si, že upadnete v lese a zaryjete se nosem do lehce tlejících listů, podhoubí a tak), stejně jako mnozí pro světovost svých recenzí napíší cassis místo černý rybíz. O těžko uchopitelných komplexnostech, vrstevnatých vůních a delikátních dochutích ani nemluvě. Evergreenem recenzí, především u starších ryzlinků, je pak označení jedné z vůní jako petrolej.
K tomu jsem se také již rozepisoval dříve, myslím docela detailně. Mám načucháno letecké palivo, o víkendu jsem pak nějaký čas věnoval očichávání plechovky petroleje a téma se mi tak nějak vrátilo (obecně je to trochu má úchylka, snažit se čichnout ke všemu možnému od hlíny na vinici po zmoklou ovci; a vždycky, když jdu domem, tak se snažím odhadovat co kdo vaří…). A musím vám říct, že… fakt ne, aroma petroleje je úplně jinde. Docela by mne zajímalo, zda dříve petrolej voněl výrazně jinak, nebo proč se zažilo právě tohle označení. Jinak voní nafta, jinak voní benzín, jinak různé lampové oleje s příměsí petroleje. Já jsem si zvykl říkat onomu ryzlinkovému aromatu barvy & laky, protože mi přijde, že má blíž právě k obchodu s těmihle látkami, mixu různých olejů, barev, taky trochu ředidel, ale stejně je to velmi nepřesné. A o to víc matoucí, že se nejedná o zavedený pojem jako petrolej, u něj každý pokročilý vínomilec vlastně ví, co je jím myšleno. Pokud se jednou na degustaci setkáte s ryzlinkem, který tohle specifické aroma označované jako „petrolej“ má a někdo ho pro vás správně označí, tak už ho myslím vždycky a velmi snadno poznáte. A protože dneska už většina konzumentů vína s petrolejem nikdy nepřijde do styku, tak si ho v hlavě zaškatulkuje jako tu vůni z ryzlinku, poněkud paradoxní záležitost. Možná, dříve či později, to bude stejně třeba s… živočišností :o) Takový meloun Cantaloupe taky častěji cítím ve víně než jsem ho v posledních letech jedl…
V hrnci se právě připravuje velká táborová porce jednoho našeho oblíbeného jídla, kterému říkáme „pavilon slonů“. Kapary, olivy, vinný ocet, ančovičky, rajčata, cibule… má to ve výsledku dost svéráznou živočišnou vůni :-)
Kdy naposledy jste měli možnost načuchat si pravý petrolej? K čemu má podle vás to specifické aroma některých starších ryzlinků nejblíže? A máte nějaký typický degustační termín, který sice používáte protože je obecně uznávaný, ale přitom víte, že ve skutečnosti to ovoce/květina/cokoliv voní úplně jinak? :-) A co nějaký často používaný obrat v degustačních poznámkách, na který jste opravdu alergičtí?
P.S. Tento konkrétní ryzlink z titulky neměl petroleje ani náznak. Šlo o jedno z vín z docela fajn degustace Alsaska, ke které se dostanu snad již brzy.
