Čistě nerezová a oproti běžné (nejen) Australské produkci spíše nízkoalkoholická, typicky jen s velmi krátkým kontaktem s kaly a hodně brzy lahvovaná, filtrovaná (někdy i sterilně), přesto s obrovským potenciálem zrání na 10+ let. Vína se v průběhu let přesunují od relativně přímočarého ovocitého citrusového projevu do neuvěřitelné komplexity, tónů připomínajících ležení v nových dubových sudech (jinde jsem to zažil jen jedinou v životě, šlo o loni otevřené Veltlínské červené rané 1999 od Richarda Stávka). Jde to proti všem možným teoretickým poučkám a stejně udělaný Semillon z jiných míst, ze stejných klonů a zakvašený stejnou kvasinkou, takhle nefunguje. Prostě ty terroiry v Hunter Valley dodávají něco neopakovatelného.
A to víno? Popíjeno bylo po degustačních dávkách v průběhu asi pěti hodin a zbytek dopit druhý den. Změna charakteru nebyla tak dramatická jako u VAT 1, víno rovnou začalo v rozvinutější podobě, přesto se ale měnilo dost (+ druhý den bylo znatelně tmavší). Prvotní projev byl intenzivní, minerální, citrus a trochu jakoby připečený toast s cukrem, něco medovosti. Lehčí (11.5 % alkoholu), suché, s parádní citrusovou šťavnatou kyselinou, velmi zajímavě strukturované a dlouhé. V aromatice se postupně objevovala máslovost až máslo jako když ho rychle přepálíte, kouřovost, zdůraznila mineralita, objevilo sladší ovoce a krémovost, vůně chvílemi připomínala i nadubovanější Meursault styl burgundského. Komplexní, velké víno, navíc na patnáct let věku živější a svěžejší než by člověk čekal. Chci víc takových!
