Jestli je nějaké víno, které mne z vinařství Ilias bavilo pravidelně už několik let, tak je to jejich Modrý portugal. Na nedávné ochutnávce byl ročník 2011 v pozdním sběru a šlo o víno zatím mladé, plnější a výrazně ovocité, do peckovin a lesních plodů, s tóny dřeva. Portugal pěkně strukturovaný, suchý, šťavnatý, delší, prostě výtečné moravské červené. Je ze staré vinice U tří pannen v Pavlově, okolo čtyřiceti let keře mají, už jsou tam výpadky a část je nově osázena Ryzlinkem rýnským. Portugal bude vyklučen, letošek je myslím posledním ročníkem, a nahrazen, na Pálavě to dává smysl, hlavně Ryzlinkem vlašským. Ale bude mi chybět, od Iliase to pro mne byl vždy záchytný bod a jistota v hned několika restauracích. I toto víno bylo na nedávné ochutnávce ve Fajnšmekru, kde Georgios představil celkem deset vzorků a promluvil o svém vinařství, současnosti i plánech.
Georgios Ilias mluví klidně, jasně, a je to velmi sympatický člověk. Jeho příběh asi netřeba moc představovat, je docela známý a ostatně ho má sepsán i na webu. Vinice nyní obhospodařuje v bio režimu a celkově jde o povedenou ukázku menšího slušného vinařství z Moravy, prostě něco kde si strašně moc přeju, aby mi pokud možno všechna vína chutnala. Ale zdaleka tomu tak nebylo vždy, byť se možná blýská na lepší časy. V poslední době bylo dost vín nasládlých, což není nutně problém, hodně kulatých a chyběl jim švih, poněkud nevyvážených. Nyní se prý skladba jeho zákazníků sune k „serióznějším vínomilcům“ a přirozený vývoj tak vede k většímu podílu vín suchých, tento ročník možná i tři čtvrtiny (ale vyloženě „suchých“ možná v uvozovkách, viz tento rozhovor, 7-10-12 g/l cukru ideál).
Krom bio vín (resp. vínech z ekologicky pěstovaných hroznů) mluvil také o pokusech s biodynamikou, ale upřímně jsem nepochopil úplně v čem, protože „na fáze měsíce si nehraje“ (zrovna tady je vliv na čiření záležitost dokladovaná ještě dávno před biodynamikou; nevypadalo to ani na přípravu roháčku či jiné postupy) a spíše se to „prostě snaží cítit“. A tak jsou některá vína bio a jiná jedou „biodynamicky“, některá kvašená spontánně a jiná selektovanými bio kvasinkami, sem tam bez čiření, síra docela omezena... Přijde mi, že „biodynamika“ zde spočívá hlavně v tom, že nevyužije některé prostředky, které mu bio nabízí ve sklepě (nepřidá kvasinky, ale ony si stejně přeskočí odjinud, a omezí síru), ale to je pro mne poněkud nepochopení celého konceptu. Pracuje s nerezem i se dřevem, vína jsou čiřena bentonitem a filtrována, protože u nefiltrovaných má horší zkušenost s vývojem v lahvi. Oceňuji, že navěší bulíky na nos (u Fajnšmekra se dost často schází lehce „vinně deviantní“ publikum, které oceňuje věci s kaly, bez síry a tak), a jasně říká jak to dělá a proč.
Modrý portugal Rosé 2012 pozdní sběr (U tří pannen) má jasnou trochu jedovatou barvu, pěknou výraznou ovocnou vůni s dotyky minerality. Je to víno suché, mladé, živé s ještě až perličkou na úvod, s výbornou kyselinou, plnější a bezvadně pitelné, mírná fajn hořčinka v dochuti. Dost povedená růžovka. Veltlínské zelené 2012 pozdní sběr (U Božích muk) na úvod poměrně jemné, postupně se otevřelo do až sauvignonových a muškátových aroma, byl tam zajímavý „kouřový“ minerální tón. V chuti spíše suché byť s dotykem cukru, plnější, s dobrou kyselinou, docela šťavnaté, ovocité, takové trochu líbivější ale fajn.
Chardonnay 2010 pozdní sběr polosuché (Slunný vrch) je víno již naleželejší, ale stále dominuje až sladší tropiko ovocitost a vůně jasně naznačuje i vyšší kyseliny. I přes zbytkový cukr spíše suché, kyselin kvanta, tvrdší, k tomu sladší tropiko ovoce a citrusy, dobře postavené, delší, docela efektní zajímavé pití. Ryzlink vlašský 2011 pozdní sběr sur lie (Slunný vrch) má uleželejší, jemnější aroma, v chuti trochu cukru ale i dost kyseliny, čistě udělané. Ale takové až trochu nevýrazné, utlumené, na nečiřený pálavský vlašák školený na kalech rozhodně. Tohle bych skoro chtěl zkusit znovu v klidu doma z jiné lahve, příliš nezaujalo.
Pinot blanc 2012 pozdní sběr (Slunný vrch) víno docela čerstvé, aromatické, trochu zelenějších a až sauvignonových tónů, nasládlejší a kulatější v chuti ale se slušnou kyselinou, delší, líbivější, dobře pitelné. Ovšem v určitých momentech to působilo až jako směska Sauvignonu s nějakou burgundskou odrůdou. Chardonnay 2012 pozdní sběr byla čerstvě stočená záležitost, víno zatím dost zasmrádlé byť se zpod toho snažila vyloupnout sladší ovocitost, poměrně dost nasládlé v chuti, kulatější. Tohle by chtělo hodnotit až časem, nezaujalo.
Ryzlink rýnský 2012 pozdní sběr polosladké (Mikulov, Valtická) je hodně povedenou ukázkou odrůdy, s výraznější bohatší vůní, bylinky a meruňky, nasládlé v chuti ale s krásnou kyselinou co vše drží v harmonii, dost živé, delší, minerální, velmi pěkné. Takhle sladší věci mohu a rýňák se pro podobný styl hodí. Pinot gris 2012 výběr z hroznů polosuché (Slunný vrch) je víno s velmi omezenou sírou a přes noc naležené na slupkách. Vůně dost výrazná, sladší až tropicky ovocitá, nasládlé a bohatší i v chuti, dobrá kyselina zbytkový cukr docela srovnává, je tam znát ležení a „ovonění“ novým dřevem, slušná délka. Nadchne myslím mnohé, na mne je šedá v kombinaci dřevěných projevů a zbytkového cukru trošku mimo vkus :-)
Merlot 2010 je bezvadnou ukázkou fakt komplikovaného ročníku a odrůdy kterou Ilias miluje, školeno dlouho v sudu bez síry, kdy výsledkem je báječné červené víno. Krásná rudá barva, čerstvá výrazná vůně, peckoviny a další ovoce, suché, šťavnatě ovocité, dokonale pitelné a klouže do krku úplně samo, dlouhé. Příjemná, vyvážená, báječná záležitost tak akorát na sedmičku v jednom :-)
I přes zbytkové cukry byla většina těch vín dobře pitelná, jen s málokterým bych měl problém, byť osobně prostě preferuji trochu něco jiného. Rýňák báječný, opravdu krásně udělaný, stejně tak obě červená. A asi by se mi doma neztratilo ani portugalové roséčko.
