Krása frankovek od Weningera

Minulý týden dorazil do Veltlínu zástupce „uherského“ vinařství Weninger (web). Producent je to biodynamický a své síly momentálně upírá především k frankovce, z 50 hektarů jejich vinic v Rakousku a Maďarsku ji mají na téměř třech čtvrtinách. Vína jsou spontánně kvašena, s minimální sírou, připravována v dubových sudech (čím dál více především pětistovky), jasně terroirová a velmi často z jediné specifické vinice (fanoušci klasické hudby si mohou některé i poslechnout). Ochutnávka prezentovala nejen rozdíl frankovek připravených stejným způsobem z rozdílných podloží, ale i obecně jak tahle odrůda může být skvělá, když se s ní dobře zachází.

Horitschoner Blaufränkisch 2012 je jejich frankovkový základ (z ročníku, který je obecně dřív přístupný k pití), z různých spíše jílovo-sprašových vinic v okolí rakouského Horitschonu, a podstatná část jejich produkce. Tmavší nafialovělá barva. Čerstvé, peckovinově ovocné ve vůni, květinový tón do fialky, mladistvé. Suché, s výraznější kyselinou, šťavnaté, ovocné, vyvážené, slušně dlouhé. Víno zraje v sudech 2-3 tisíce litrů a nebo v částečně v betonu, lahvuje se asi natřikrát. Měl jsem před pár dny nejspíš starší lahvování, které bylo o něco temnější v projevu a s živočišnou linkou, která zde úplně chyběla. Každopádně moc příjemný představitel odrůdy nejen na „jen tak“ pití.

Kékfrankos Balf 2011 je opět základní frankovkou, ale z druhé strany hranice, lepší ročník a navíc velké sudy, paradoxně ovšem o chloupek (euro) levnější. Sladší, ovocnější vůně, švestky, dotyk dřeva, živočišného tónu a čokolády. Suché, strukturované červené s výbornou kyselinou, delší, efektní, s krásnou ryzí šťavnatou ovocnou linkou. Na základ parádní věc a znatelně zajímavě než dvanáctka Horitschoner (v ročníku 2011 by skok byl menší). Doufám, že ho Veltlín naskladní, tohohle bych pár lahví chtěl.

Blaufränkisch Hochäcker 2011 je prvním vín z jediné vinice, jíly a sprše tam jsou. Geologické detaily najdete na webu, stejně jako u všech ostatních poloh, Weninger si na tom docela zakládá :-) Keře ve věku 40+ let, víno školeno v použitých pětistovkách sudech (2-3x jdou pro top vína a následně pro vína této kvalitativní úrovně). Již trochu naleželá vůně, lesně ovocná, švestka, trochu živočišné (oblíbený termín zpocené podpaždí mám v poznámkách), na vzduchu se hodně proměňuje a potřebovalo by více prostoru a času. Suché, šťavnaté, sladce ovocné v chuti, dlouhé s trochou čokolády, strukturované s delší dochutí, minerální linkou, docela uhlazeným tříslem. Kyseliny, čerstvost, plnost. Celková síra jen 20 mg/l, momentálně se vína snaží směřovat někam do rozmezí 30-50 mg/l.

Blaufränkisch Kirchholz 2011 opět jedna vinice, v zásadě specifická část Hochäckeru, kde je vrstva jílu a spraše doplněna ještě o štěrk a písek. Jde o staré keře, dříve šla většina těch nejstarších (až 80 let) do jejich Alte Reben, ale nově by zásadním údajem na vinětě mělo být vždy jen jméno vinice a samostatné Alte Reben tak zmizí. Složitější, sevřenější, strukturovaná vůně. Sladké peckoviny, kořenitost, teprve na cestě a chce kupu času. Suché, fantasticky strukturované velké červené, páteř kyseliny, výtečná délka, šťavnatá ovocitost, velmi efektní. Do archivu s tím…

Franz Weninger ve sklepě (Balf)

Blaufränkisch Alte Reben 2009 je víno z keřů až osmdesát let starých, hlavním zdrojem hroznů vinice Kirchholz, něco málo Hochäcker a také Dürrau. Pikantní, komplexní vůně, již naleželejší, višně v čokoládě, kořenitost. Suché a skvěle strukturované v chuti, dlouhé, ovocné, znát novější sudy, parádní kyseliny a fantastická délka. Přes dva a půl roku na lahvi stále spíše mladistvá chuť s obrovským potenciálem. Samotný Kirchholz mi přišel možná jako potenciálně charakternější víno, ale tohle je paráda už teď.

Před sérii čtyř top frankovek naprosto odlišných terroirů přišel Pinot Noir Kalkofen 2010, z ročníku kdy Weninger vyšší řady červeného příliš nedělal, hlavně top frankovky z Rakouska ven téměř nedával. Kalkofen je vinice dále na západ od Horitschonu, větrná a jedna z nejchladnějších v Mittelburgenlandu, navíc s výrazným podílem vápence, většinu mají osázenu právě pinotem. Jemnější, ovocná vůně, třešňový kompot, třešňová pecka, naleželejší tóny. Suché, šťavnaté, lehčí, s pěknou kyselinou, dobrá délka, nic složitého ale dobře pitelné. Na pročištění patra před druhým kolem frankovek dobré, ale proti nim působilo o dost jednodušeji.

Blaufränkisch Saybritz 2011 pochází z DAC Eisenberg, tedy jihu Burgenlandu, z menší výrazně svažité vinice na modré břidlici. Tmavé, sladce ovocné, peckoviny, lesní ovoce, temnější, hlubší, velmi efektní. Hutnější a tmavě sladce ovocné i v chuti, důrazné, jakoby trochu uhlazenější a měkčí, ale s parádní kyselinou a také mineralitou, dlouhé, výtečně zakomponované dřevo. Přišlo mi to takové „modernější“, i jakoby více ohlazené v sudech, ale prý je rozdíl jen v podloží a přístup ve sklepě stejný.

Blaufränkisch Steiner 2010 je opět odskok do Maďarska, jde o stejnou vinici jako dříve Spern Steiner, jen z legislativních důvodů sloučené jméno čtyř různých Steinerů do jednoho. Vinice s podílem ruly a svoru s výrazným podílem slídy. Naleželejší v barvě a také ve vůni, trochu zvláštní, sušené ovocné, pikantnější a herbálnější vůně než u ostatních vzorků. Suché a jakoby lehčího střihu, hodně kyseliny, moruše, nazrálost. Kyselina drží projev, ale celkově nějak zvlášť nezasáhlo. Pro srovnání jsme otevřeli Spern Steiner 2007, v té době školen dva a půl roku v malých sudech. Naleželý, likérově ovocný, suchý, šťavnatý a strukturovaný, stále plný energie a povedený.

Blaufränkisch Kalkofen 2011 je tak trochu specialita, okrajová výsadba ve vápencové vinici věnované pinotu, navíc ve špičkovém ročníku 2011 vznikl jen jeden barrique sud (běžně školeno v 500l sudech a je toho asi 2000l). Víno velmi mladé, ale… wow. Temné, tvrdší až trochu syrové, ale neuvěřitelně precizní. Všechno na svém místě, tak akorát. Plné a důrazné ale přitom s dokonalou osvěžující kyselinou, teple sladce peckovinově ovocné, koncentrované, strukturované, výtečné třísloviny, velmi dlouhé. Krásná věc.

Blaufränkisch Dürrau 2009 je víno z nejstarší a podle nich také nejlepší polohy u Horitschonu, vinice s jílem a spraší a velkým podílem železa, keře zhruba 60 let staré. Školeno dva roky v 500l dubových sudech. Víno jen těžko uchopitelné v rámci krátké degustace, které se ve sklence a otevřené lahvi vyvíjí a mění několik dní. Komplexní, poměrně aromatické, višně v čokoládě, kořenité tóny, znát dřevo. Suché, s výraznou kyselinou a tvrdší strukturou, šťavnaté, s parádní výraznější tříslovinou, šťavnatým ovocem, teplejší projev alkoholu, plnost, délka. Obrovský potenciál zrání.

Frankovka! Frankovka! FRANKOVKA! Jen houšť a více lahví! U těchto konkrétních jsem měl občas dost problém plivat či odlévat nedopité, Kirchholz či Kalkofen jsou pro mne jedny z top červených vinných zážitků za delší dobu.