Starší tramín, chlastací ryzlink a fajn Bordeaux

Na jedné nedávné degustaci starších vín u Vins de France šel jako první vzorek Gewürztraminer Réserve 1998 z Maison Trimbach (web), který potvrdil jejich statut jedné z naprostých špiček Alsaska. Réserve řada je jejich střední třída, hlavně ze starších vinic v okolí Ribeauvillé, navazuje na základní Classique a je předzvěstí velkých vín. Ani toto víno ale neprodukují ve všech ročnících. Archivační potenciál uvádějí 5 až 10 let, toto víno po šestnácti nemělo problém. Nazlátlá barva. Nazrálejší, čisté ve vůni, aromatické ale velmi elegantní, květiny, med, sladké koření. Suché, kulatější a s trochu výraznějším alkoholem, vyvážené a hebké, pěkně dlouhé. Seriózní, s dobrou kyselinou byť vyloženě svěží to určitě není, v parádní kondici. Takhle tramín zvládám v pohodě. Od vinařství bývá v základní i Réserve řadě skvělý Riesling, ovšem jejich Riesling Cuvée Frédéric Emile je jedním z etalonů kvality, do které se odrůda v Alsasku a vlastně obecně může dostat. A Riesling „Clos Sainte Hune“ je pak naprostou legendou, byť víno o něco složitěji uchopitelné než Frédéric Emile a vyžadující dlouhé zrání než odhalí vše. Vzhledem k tomu, že ho ročně vzniká tak osm tisíc lahví, se tím ale netřeba trápit. Šancí ho nějak víc prochutnat je naprosté minimum. Cuvée Frédéric Emile, pokud jste ryzlinkofilní a ještě jste neochutnali, ale určitě někdy vyzkoušejte!

Zjistil jsem zajímavou věc. V poslední době se mi docela často stává, že si k vínu nenapíšu ani čárku. Krom případů vín, která piju celkem pravidelně, jde především o taková, která mají šanci se přesně do této kategorie dostat. Prostě vína, která s nadšením piju a vím, že budu chtít další láhev a nebude to finančně/dostupností problém. Takhle jsem třeba o víkendu, v nádherný teplý jarní den, aplikoval na únavu a bolest nohou po delším běhu „doktora“ – Dr. Deinhard Riesling Trocken 2012. Nedávno jsem tu psal o základním ryzlinku Von Winning a Dr.Deinhard je vlastně jejich druhá značka, připravovaná stejnými lidmi, určená pro trochu jednodušší vína dělaná v nerezu. Tenhle základní ryzlink je lehký, svěží, ovocitý, ještě s drobnou perličkou, šťavnatý a neuvěřitelně dobře pitelný. Fakt to do člověka padá úplně samo, ale stále má jasný charakter. Moc zábavné pití, cena necelých 230 kaček u WineGeeka. Takhle nějak bych si představoval skvěle udělané suché víno kategorie kabinet, kdyby to rozumně fungovalo.

Otevřel jsem v nedávno době zase pár lahví Bordeaux. Třeba Château Cantemerle 2006 (web), což je vinařství, ke kterému mám společně s Talbotem hlubší vztah, na jejich druhých vínech jsem vlastně začínal Bordeaux objevovat a byla to jedna z prvních dražších vín, ke kterým se dostal. A jedno z těch, které se snažil sledovat, chutnat kde to jen šlo. Ročník 2006 je víno barvy vlastně nijak temné, s poměrně intenzivní tmavě ovocnou aromatikou, švestka, černý rybíz, kamenitě minerální tóny, kouř, asfalt, toastované dřevo, lékořice, stále ještě docela ve vývinu a mladistvě působící. Suché, s důraznějším tříslem a také docela výraznou kyselinou, opět tmavé ovoce, svíravost, tóny z vůně v podstatě stejně i v chuti. Vlastně nijak plné tělo, tak akorát, ale celkově poměrně výrazné a přes mladost se dobře pilo. I tentokrát mi chutnalo, byť tedy v roce 2007 vydaných šest stovek bych dneska možná zvládnul investovat i lépe :-)