Furmintový příběh za 49 kaček

Už je to přes dva měsíce, co jsem tu psal o výprodeji lahví ve Veltlínu, v článku se zmiňoval i o anonymních furmintech za 49 Kč. Koupil jsem jedinou láhev, krom odrůdy už na ní byl jen nápis 2008, hlavně jen tak pro zábavu co z toho nakonec vyleze, a teď svého tehdejšího rozhodnutí hodně lituju. Rozhodně nešlo o padík, který jsem mohl utratit lépe třeba za dvě točená piva. Pokud jde o víno, tak lépe jsem asi ještě nikdy podobně malou sumu neinvestoval. Nevím, jestli to bylo relativní tmou ve sklepě, nebo prostě jen nepozorností, ale na světle šlo docela dobře poznat, kdo za vínem stojí. Logo na korku si nespletete. Hollóvár. Vína od Lajose Takácsa, jedné z nejvýraznějších osobností vulkanického kopce Somló, ostatně něco jsem psal už dříve. Vinaře, který mne k úžasnému terroir tohohle kusu Maďarska přivedl, a jsem jeho vínům za hodně vděčný (svým způsobem pro mne znamenala větší zájem o Maďarsko, mimo jiné). A který už to tam zabalil a odstěhoval se do Tokaje, takže každá z jeho původních lahví, hlavně těch povedených z ročníků 2009 a starších, je velká vzácnost.

Tmavší nazlátlá barva. Vyzrálá vůně, intenzivní ale ne přestřelená, medovost, mineralita, lehce funky divočejší tón, vrstevnaté. Suché, teplá vyzrálost hroznů a naležení v lahvi, ale zároveň výrazná kyselina a živost až čerstvost, plnost a teplo z alkoholu. Rozpory, ale krásně se to doplňuje a výsledek je vyvážený. A fantasticky dlouhé doznívání to má, ještě dlouho po napití zůstává v puse takový ten kovovo/minerálně/lehce připečený dojem a nutkání se napít znovu a celou chuť si osvěžit. Pamatuji si tohle víno o dost nabušenější, zráním se to zjemnilo a získalo na eleganci. Bezva prostě. No a tak nějak už není, že jo. Náhradou mohou být starší věci (= ty teď prodávané) od Bély Fekete, jenže ten taky vinařství prodává. Divné časy pod svatoštěpánskou korunou…