O víkendu jsem se účastnil moc příjemného výletu do Rakouska a Maďarska, jehož cílem byla návštěva dvou skvělých bio(dynamických) vinařů. Nejprve jsme v Horitschonu přepadli Franze Weningera a následně přejeli jen kousek za hranice, okolo jeho druhého podniku v maďarském Balfu, do obce jménem Fertőrákos. Tam zase vinaří József Horváth alias Ráspi. O obou vinařích už jsem tu psal nejednou (Ráspi třeba tu, Weninger naposledy zde) a u obou už dříve byl, přesto si tuhle výpravu nemohl nechat ujít. A dobře jsem udělal! Nebudu se příliš rozepisovat o vínech (k některým lahvím se dostanu čase a hlavě oba vinaří dorazí na Praha pije víno, takže si je můžete přechutnat sami), spíš shrnu pár dojmů jako komentáře u fotek. Prostě takový fotodeníček z víkendu, kterým tímto i děkuji všem zúčastněným za společnost.
Franz je mladý sympatický vinař, upřímně a obšírně se rozhovořil o jejich minulosti, o různých nadšeně nakupovaných preparátech a pokusech, o révě která přestávala fungovat tak jak měla a rozhodnutí s tímhle vším seknout a přejít na bio a teď už biodynamiku. O tom, jak se chtěl vyrovnat otci a příšerně se zadlužil při budování moderního provozu v Maďarsku, až musel na chvilku utéct do Indie a tam si vyčistil hlavu.
Ochutnali jsem především vína už lahvovaná, ve sklepě spíš jen něco málo ke komentáři na téma „věci nejsou takové, jak se zdají“. Kupříkladu stejná vstupní surovina školená v amfoře a ve dřevě, kde se v současném stavu vína projevovalo naprosto opačně (dřevo chladněji a čerstvěji než uhlazenější amfora), než by člověk ze zkušenosti čekal. Taky mluvil o důležitosti humusu ve vinici, mýtu hlubokých kořenů v souvislosti s mineralitou a mnoha dalších věcech. I základ biodynamických preparátů jsme viděli a sušenou kopřivu si očichali…
Vína byla spousta, opět se krásně ukázal rozdíl v terroir a jak může vypadat jedna odrůda, v tomto případě Frankovka, pěstovaná na různých podložích. Ochutnali jsme i starší předbiodynamická vína z devadesátých let, i ta byla v pohodě, ale těžko takto srovnávat.
K Ráspimu jsme dorazili později než bylo v plánu (a nestihli už jet s Weningerem do vinice Spern Steiner) a docela hladoví, takže jsme před návštěvou vinic a sklepa objednali předkrm v podobě paštiky. Ukázalo se, že vinařův restaurant si tak představuje blok foie gras s lanýži, nikdo si nestěžoval :-) Následovala krátká pauza v nedaleké občerstvovně pro cyklisty (taktéž provozuje Ráspi) s vinným střikem a kdo chtěl i chleba se sádlem dostal.
Krátký pohled do vinice (volně přeloženo „Nová hora“) a následně hurá do lesa. Dlouhá cesta lesem, kterou část výpravy raději vzdala, ale krom hledání hub (dokud nebyla nalezena houba, tak se z lesa nesmělo) skutečně měla logický cíl. Bylo jím několik míst, kde bylo krásně vidět řez terénem (obrovská část kopce byla v minulosti odtěžena a odvezena pryč), jaké podloží mají i přilehlé vinice. Kousek slídové půdy jsem si odvezl domů, na sluníčku se pěkně leskne.
Chození vinicemi, vyprávění co všechno vinař (ne)dělá pro zdravé hrozny, ochutnávka zralých třešní. Někdo i klíště ulovil. Krása!
A pak hurá do sklepa, vlastně několika propojených sklepů. Sudy různých velikostí (ale spíše malé) a míst původu, spousta starých lahví obalených plísní a k tomu zásoby i lecčeho dalšího, sloužící určitě i pro potřeby restaurace. Vína leží v sudech označených dle odrůd a zajímavě podle toho, od koho Ráspi vinici zakoupil, jestli jsem to správně pochopil. Současnou plochu poskládal z desítek menších částí hlavně starých výsadeb a asi se mu v tom tak lépe orientuje.
Výtečná večeře! Pokud budete v tom kraji, určitě Ráspiho restuarant nevynechte, nic lepšího v blízkém okolí (na maďarské straně hranice určitě) stejně nenajdete :-) Posezení dlouho do noci nad víny (Frankovka Gneisz ze starých keřů geniální, ale i ta základní je v současném ročníku 2011 skvělá, hodně překvapil elegantní mladý Pinot Noir) a spát. Vinař má i ubytování, v některých pokojích s obskurními záležitostmi jako vana zapuštěná do země kousek od postele, vůbec mi to tam nesedělo :o)
