Velké Bílovice (Zadní hora, Vinohrádky) a Moravský Žižkov (Slovenské), 8 hektarů vinic ručně a bez zbytečné chemie (viz hlavní komentář níže) obdělávaných vinic s celkem zhruba 40 tisíci keři. V některých případech vína spojením více sběrů. I ve sklepě bez příměsí navíc, kromě síry. Mix nerezu a úkonů jako studená macerace s použitím dubových a akátových sudů různých velikostí. Vína, typicky úplně suchá či taková projevem díky kyselině, přímočaře ovocná i složitější nebo různé bezvadně zvládnuté speciality, bílá dlouhodobě na slupkách bez známek těkavek a dalších typických problémů. Hrubá filtrace i vína bez ní, někdy i úplně bez zasíření nebo jen málo před lahvováním. Řady Muzika (základní směsky na každodenní pití), Klasika (propracovanější záležitosti) a Antika (dlouho na slupkách a podobné speciality) jménem dobře odrážející, co nás stylově čeká v lahvi (u prvního ročníku mi nepřišlo, že rozdělení názvu úplně odpovídá, i zde vidět vývoj). Prostě to tak nějak celé dává smysl.
Běl Muzika 2013 je směs veltlínu, vlašáku a mullera, sbíráno a zpracováno společně, komplet nerez. Hodně čerstvé, lehce krémovost a kvasnice, suché, s příjemnou kyselinou a překvapivě delší, čisté, pitelné, středně plné, sympatické živé gastro víno. Růž Muzika 2013 primárně Pinot Noir a k tomu Frankovka a Zweigeltrebe, opět sbíráno společně a v nerezu. Světlá lososová barva, čerstvé mladistvé červeně ovocné ve vůni, již hotové a připravené k pití, nevlezle voňavé. Suché, čisté, uměřeně ovocné, pěkná kyselina a solidní délka, šťavnatost a pitelnost, velmi čistě udělané. U muziky bude nejvíce záležet na cenách, ale bezva vína po sklence k obědu. Mimochodem v minulosti měl odrůdové bílé a červené, bez filtrace a čiření, i v 5l bag-in-boxu. Tam by Muzika taky dávala smysl.
Frankovka rosé Klasika 2013 je růžovka o kus dál, v barvě tmavší, mladistvá a zatím trochu sevřenější ve vůni, uměřeně ovocná a krémová, minerální. Kvašení v akátu se v zimě zastavilo a ve víně zůstalo asi 9 g/l zbytkového cukru, ale spíše než sladkost dodává plnější dojem, jsou tam kvanta kyseliny a projev je výrazný, šťavnatý. Delší, serióznější a přitom přístupné růžové. Bavilo hodně.
Müller Thurgau Klasika 2013 připravená ve starém akátu a s minimem siřičitanů. Čerstvé, hroznově ovocné s muškátovým tónem (muškátu tam je pár procent přidáno), přímé ale fajn. Suché, šťavnaté, pěkná kyselina až lehce evokuje směs s trochou ryzlinku, pitelné, čisté příjemné rozumně dlouhé bílé, poctivé. Působí plnějším dojmem než by napovídalo jen 12 % alkoholu a skvěle se pije.
Veltlínské zelené Klasika 2013 má výraznější krémovější projev, čajový tón, znát zrání v akátu a ležení na kalech, žluté ovoce, trochu netypické ale fajn. Suché, pěkná kyselina a stavba, vůně mate a projev živý a šťavnatý, minerální tón a dobrá délka, ovoce do jablka v dojezdu. Zajímavé, potřebuje rozhodně čas aby se plně projevilo.
Neuburské Klasika 2013 připraveno od začátku komplet ve dřevě, v průběhu ležení bez siřičitanů a na kalech. Zajímavá, serióznější vrstevnatější vůně, dotyk dřeva (jasně se projevuje dub), suché, pěkná kyseliny, fajn délka, serióznější mladé, květinové, dřeva tak akorát, dobře postavené. Postupně, s vyšší teplotou, se více projevovala ovocnost. Seriózní, strukturovanější mladé bílé, s potenciálem zrát do krásy ale pěkně čerstvé a pitelné už teď.
Sauvignon Klasika 2013 je připraven v akátu a jde o směs dvou vinic a z každé dva sběry. Výraznější vůně, teplejší efektní do tropického ovoce, k čemuž se přidává zelenější angreštovost. Suché, šťavnaté s bezva kyselinou a herbálností a zároveň tropiko ovocností a zakulaceností, výborná délka, strukturované, seriózní. Hodně povedené.
Rulandské šedé Klasika 2013 připraveno v mixu dubu a akátu různých velikostí, ne každý sud prokvasil úplně do sucha a je tam lehký zbytkový cukr (okolo čtyř gramů, rozhodně nelze očekávat tradiční moravskou ulepenou variantu šeďáku). Sevřenější vůně, potřebuje trochu času ve sklence a vyšší teplotu. Jemnější příjemně ovocné, hruška, sladší, postupně svěžejší citrusový tón, objevují se další vrstvy, včetně minerality a až kouřového tónu. Suché, kulatější ale s velmi pěknou kyselinou, ovocné, přístupné a „líbivější“, dobrá délka a stavba. Jen kdyby takhle vypadalo více představitelů odrůdy v ČR.
PiNo Klasika 2013 je směs Pinot Blanc, Gris a Noir, školeny jednotlivě v dubu bez siřičitanů a následně spojeny. Ovocné, až červenější ovoce, syrovější mladé dřevo. Suché, velmi fajn kyseliny, krémové tóny, dřevo, živé, řízné, zajímavé. Chce čas a prostor, serióznější věc která bude bezvadně fungovat v gastru, s tímhle si umím přestavit nejedno párování.
Pinot Noir Klasika 2011 ze směsi klonů různého původu, studená macerace, dvacet měsíců v dvou a tříletých dubových sudech bez dodání siřičitanů. Světlejší barva, čistá odrůdová peckovinová aromatika, lehčí sympaticky postavené, dobrá kyselina a šťavnatost, přístupné solidní příjemné červené. Zweigeltrebe Klasika 2011 tmavší barva, čerstvá ostřejší ovocná vůně, peckoviny, trochu trpčí v projevu, suché, šťavnaté, dobře pitelné červené. Nic složitého, ale fajn.
Veltlínské zelené Antika 2013 vzniklo kvašením v otevřených dřevěných kádích v kontaktu se slupkami, samotok odtažen ke zrání v dubových sudech. Tmavší až lehce měděná barva. Výraznější, výluhově čajové, pomeranč, mladičké a sevřené ale s potenciálem. Suché, tříslo a pěkná kyselina, lehčí ale přitom poměrně důrazné, delší, seriózní, precizně zvládnuté bez jakýchkoliv úletů, v rámci „oranžového“ směru povedený kousek. Chci zkusit s lehce zauzeným špekem :-)
Podfu(c)k Antika 2013 má netypickou „poločervenou“ barvu a čerstvou, květinovou pikantnější vůni, trochu rostlině výluhovou a divočejší, spíše než ovocnou. Suché, až jakoby červeně ovocité v chuti, ale s výraznou tříslovinou a svíravostí, šťavnaté, slušně dlouhé, zajímavé. Jde o vybrané hrozny Rulandského šedého, specifického dost tmavého typu, kvašeno v otevřených kádích v kontaktu se slupkami a za ponořování matolinového klobouku, samotok šel do klasických 225l dubových sudů. Takže růžovo-červené z „bílých“ hroznů.
Frankovka Antika 11 z pozdě sbíraných hroznů z velmi redukované sklizně, kryomacerace před kvašením a následně šest měsíců na slupkách, dva roky v 225l dubových sudech bez přidání siřičitanů. Velmi temná barva do fialové. Hutnější, vyzrálá, až likérová zajímavá vůně, naleželejší a lehce oxidace, balsamikový tón. Suché, velmi intenzivní a s hodně výraznou tříslovinou, důrazné, tmavé ovocné, kyseliny, délka, opět až likérovost a trochu dojem nějakého ulítlejšího fortifikátu. Ale zas tolik alkoholu to nemá. Zajímavá svérázná věc, na kterou by bylo potřeba více času.
Z hroznových specialit jsme ochutnali Verjus (o co jde třebas zde) připravený z hroznů modrých odrůd při zelené sklizni, páradně kyselinou záležitost s lehce až krémovou ovocností a mírně zemitým tónem, užitím určitě blíže citronu než octu, dost fajn. A na závěr lžička Defrutum, čtyři dny v kotli redukovaném moštu z Pinotu noir. Velmi sladké, jemně kořenité, dlouhé, povidlově ovocné a vůbec fajn.
Od prvního setkání jsem vína Milana Nestarce pil spíše zřídka, sem tam jednu láhev tu či onde, někdy vína zklamala (první ročníky řady Muzika) a jindy potěšila (loňské růžovky), ale viděl jsem tam pokroky a snahu jít dál a dát tomu jasnou formu. Dvě poslední setkání nad více vzorky mi snad definitivně potvrdila, že tenhle vinař prostě umí, kvalita vylétla nahoru výrazně. Pokud si ji udrží i nadále, a je fakt že teď v hodnocení hraje roli i zajímavý mladý ročník 2013, pak mu předpovídám velkou budoucnost.
