Víno je uloženo v čiré lahvi pod krátkým korkem z drti. Má růžovo-oranžovou barvu, asi by se dala poslat do cibulové slupky nebo koroptvího oka, kdybych chtěl být poetickým recenzentem. Nazrálá ale stále poměrně svěží vůně, jemněji ovocitá a sušené květy, k tomu kouř, připálené poleno, možná i ta tradiční sladká dubová vanilka by se našla. To celé doplněné decentně chrámeckým „starým vagónem“ (zase poetika, je to taková zvláštně vlhce dřevěno-dehtovo-olejovo-zemito cosi vůně, v nějaké míře ji nalézám v mnoha jejich vínech, hlavně starších a červených). Úplně suché, s výraznější kyselinou, poměrně seriózní a slušně postavené, pěkně dlouhé, s delší nasládle dřevěnou a lehce nahořklou dochutí, zajímavé a poměrně charakterní. Suchost a lehkost chuti v kombinaci s určitou vážností vůně a vůbec celého projevu mne nakonec docela bavila. I takhle prostě může růžovka vypadat, nejen jahůdkově ovocně s trochou zbytkového cukru na zakulacení, rozhodně to nebyl nepříjemný zážitek a investice nelituji.
K tématu růžovek tradičních i méně obvyklých má co říci útlá knížka Rosé s podtitulem veselý i vážný vícebarevný svět vína od Jana Stávka (za kterou děkuji, už ji mám doma přes rok a teprve teď jsem se dostal k pročtení). Na zhruba sto stránkách textu se o rosé vínech, kategorii neustále rostoucí a čím dál populárnější, dozvíte mnohé, a to nejen z perspektivy domácího vinařství. O barrique růžových mimo jiné praví, v souvislosti se soutěžemi: „Jejich osobitost a originální charakter ovšem ve většině případů zůstává nepochopen a víno dostává nízké hodnocení.“ Myslím, že zrovna víno popisované výše by mělo na hodnocení trochu problém :-)
