Vždycky si ale rád projedu od vinaře jeho základ, nějakou tu selekci lepší parcel/hroznů a pak jeho Grand Cru, pro srovnání. Zde se tentokrát jela „jen“ GC vína, další produkci od stejných vinařů jsem obvykle už dříve pil a určité srovnání tedy měl. U Grand Cru, ať je to s kategorií v Alsasku jakkoliv složité a statut možná drží více poloh (nebo alespoň jejich částí) než záhodnou, přeci jen je vína s tímhle nápisem obvykle mají vyšší úroveň, i kdyby šlo jen o pečlivější zpracování díky možnosti víno pak snáze prodat dráž. Ale pojďme na vína, lahve jsem si seřadil dle jednotlivých Grand Cru jak jdou od jihu k severu, alespoň si zase trochu prostudoval mapu (PDF) a osvěžil své tragické geografické znalosti :-)
Domaine François Schmitt (první zmínka zde) a srovnání jedné vinice ve dvou ročnících, ovšem na čtyřech vínech. Riesling Grand Cru Pfingstberg 2012 (dále už budu uvádět jen jméno vinice a ročník) tmavší barva, čerstvá mladistvá vůně, citrusy, mineralita, suché a velmi čistě udělané, plnější styl, pěkně postavené, opět citrusové, šťavnaté, bude hodně fajn. Pfingstberg „Paradis“ 2012 je ze srdce tohoto Grand Cru a části vinice nejdéle v majetku vinařství. Ve vůni jemnější a jakoby sevřenější, minerálnější, v chuti více kyselin a trochu přísnější styl, jakoby užší ale s o něco lepší strukturou. Tohle bude vyloženě bezva. Pfingstberg 2011 již trochu uleželejší s dotyky meruňky a medu a mírně kořenitosti, stále citrusy, suché, dobrá kyselina, delší, plnější, seriózní vyvážený ryzlink. Pfingstberg „Paradis“ 2011 znovu kouřová mineralita, lehce reduktivní zaprděnost, méně znát rok navíc, hodně kyseliny a dobrá stavba, citrusovost, šťavnatost, bohatší chuť, vyvážené, hodně pěkné. Lepší důkaz o rozdílech terroirů v rámci jednoho GC si nelze přát :-)
Agathe Bursin je mladá a velmi nadějná (bohužel již dovozci v USA a jinde objevená, takže zase pozdě…) vinařka z Westhaltenu, která se učila v Burgundsku, na Rhôně i jinde a své zkušenosti teď plně zužitkovává. Koketuje s různými bio metodami ve vinici a snaží se jít tímto směrem, ale zatím spíše „pragmatický“ přístup. Zinnkoepflé 2012 má tmavší a lehce nazlátlou barvu, vůni hodně do květinových až tramínových tónů, mladou, sympatickou. V chuti spíše suché ale s dotykem cukru, jemnější a poměrně elegantní, hladší s jakoby méně kyseliny ale aniž by působilo nevyváženě, ovocité, sympatické. Zinnkoepflé 2011 naleželejší vůně, již se objevuje květový med a petrolejové tóny, k tomu trocha koření, opět poměrně elegantní a jemné. Kulatější v chuti, plné ovocné, znatelný zbytkový cukr ale zároveň pěkná „hladší“ kyselina, dobrá délka a pitelnost, zvláštně sametově elegantní. Papírově by to skoro nemělo fungovat, zbytkáč a k tomu 14.5 % alkoholu a nijak výrazná kyselina, ale nějakým záhadným způsobem je to bezva.
Z Domaine Gruss (Joseph Gruss et Fils) sídlící v Eguisheimu, od rodinného producenta pracujícího v bio režimu, se chutnal Eichberg 2012. Nerezovka, spontánně kvašená, na kalech s občasnou batonáží. Skokově jinde, světlejší citronovou barva a velmi čerstvou, mladičkou vůni, citrusovou, trochu „sylvánově“ listnatou, bílé květy, vápenitá zeď. Suché, živé, působí lehčím dojmem než by alkohol napovídal, výborná kyselina, dotyk meruňky a celkově pěkně ovocité, delší, svěží, vyvážené a výtečně pitelné až „chlastací“. Na Grand Cru možná poněkud přímočaré, ale líbilo se (nejen mně) hodně.
Z vinařství Joseph Moellinger & Fils jsem tu už popisoval vícero ryzlinků, jejich Pfersigberg 2012 je víno mladičké a svěží, uměřeně ovocné s tóny žlutého ovoce, náznakem petroleje a listnatých tónů. Suché, plnější, s dotykem zbytkového cukru, kulatější, výraznější docela efektně postavené ale seriózní příjemné pití. Steingrübler 2012 jemnější projev, něco citrusů ale taková mírně podzimní listnatá zasmušilost, postupně se otevíralo do veselejšího svěžejšího projevu. Suché, živé, s pěknou kyselinou a čistě postavené, svěží a výborně pitelné, dobrá stavba i délka. Celkem elegantní, jemnější záležitost. Zaujalo. Steingrübler 2011 spíše květinovější a začíná se sunout směrem do petroleje, suché s pěknou stavbou a dobrou kyselinou, šťavnatý, citrusy, vyváženou, poctivý klasický. Na Grand Cru nic dvakrát komplexního a určitě nemám potenciál zrát mnoho let, ale zase nebude asi vůbec drahé a zaujalo, navíc k pití teď.
U Domaine Aiméstentz bylo taktéž možno srovnat dva různé ročníky jednoho vína. Sommerberg 2011 měl pěkně ovocnou vůni směrem do meruněk, dotyk medu a lehce zemitý štych. V chuti znatelně naleželejší a nazrálejší, až lehce divočeji oxidativní, kulatější se zbytkovým cukrem ale i dobrou kyselinou, delší. Svérázné. Sommerberg 2010 již naleželý ve vůni, kouřově minerální, květiny, kořenité tóny, medovost ale stále u ovocné, složitější projev. Suché, strukturované bohatší v chuti, velmi pěkná kyseliny, medovost, délka, krásné víno.
I o vinařství Jean-Luc Mader jsem se zde zmiňoval, tentokrát se chutnal Rosacker 2012, ze starých výsadeb poblíž vrcholu vinice (nedaleko Clos Sainte Hune, ale to je jiná liga…). Sladší příjemně ovocná vůně, ovšem šťavnaté a s velmi pěknou kyselinou a délkou, meruňkově ovocné, velmi pěkně postavené, hodně příjemné jemnější víno. Určitě bych chtěl vyzkoušet ve starší podobě, na jednu stranu působí teď docela přímočaře a příjemně pitelně, ale něco v tom vězí a předpovídám pěkný vývoj.
Domaine André Kientzler a jejich Osterberg 2012 bylo víno s příjemným mixem květinových a citrusových ovocitých tónů a lehkým dotykem zemitosti, suché, květinové, s fajn kyselinou a délkou, vyvážené. A na závěr Domaine Fernand Engel a Praelatenberg 2010, víno již znatelněji naleželé ve vůni, kde se ovocné peckovinové tóny přelévají do medu a petroleje, lákavé. Suché, šťavnaté, s bezva kyselinami a složitější strukturou, delší, vyvážené, bohaté, hodně pěkné.
