Na slepé ochutnávce, o které jsem psal včera, šlo jako první vzorek klasické burgundské Chardonnay. Jaká odrůda a odkud zhruba je se shodli všichni, teď už jenom místo původu určit přesněji. Pěkná trochu tmavší citronová barva. Vůně poměrně efektní, sladší ovocitost, kdoule, něco citrusů, výrazná až kouřově minerální linka a vliv (nového) dřeva. Suché, čisté, nazrálé, krémová ovocitost, mineralita, výrazná kyselina a šťavnatost, díky které se to skvěle pije. Zároveň docela uhlazené, zralé, pěkně strukturované seriózní víno. Takové, co už má něco za sebou, ale je v parádní kondici. Většinu to vedlo do okolí Meursaultu či Montrachetu, osobně mi to přišlo jako teplejší ročník od někoho, kdo výrazně pracuje se sudy, ze Chablis. Ale ono to Côte Chalonnaise… Ve sklence bylo Rully 1er Cru „Grésigny“ 2008 z Domaine Jacqueson (dříve Domaine de Chévremont a dnes Paul et Marie Jacqueson) ze starých keřů, poslední láhev ze skladu, Domaine R&W už teď prodává ročník 2012. Alespoň to Burgundsko bylo správně :-) O starším ročníku (ale v té době mladším víně, než bylo tohle) jsem psal detailněji již dříve a před nějakou dobou se zmiňoval naopak o ročníku mladším. Tenhle vinař prostě umí.
Dostal jsem za výpomoc s rozbitým počítačem láhev Tramín červený 2008 slámové od Sonberku a nedávno se jí konečně podíval pod korek. A ten byl kvalitní, dlouhý, zalitý voskem, v hrdle štíhlé vysoké láhve objemu 350 ml (tj. o chlup méně než polovina tradiční 750 ml lahve) olepené medailemi (bronzová Decanter 2010, stříbrná Decanter 2011, zlatá Vinalies Internationales 2010, Salon vín ČR 2013 a na visačce i Salon vín ČR 2010). Tmavší zlatá barva a intenzivní sladká vůně, tramín je v tom poznat květy růže, intenzivní medovost, lehce ale nerušivě těkavky, přímočaře efektní. Sirupově sladké v chuti a poměrně husté, něco přes 200 g/l zbytkového cukru je sakra znát, intenzivní, velmi dlouhé s lehce karamelově připečeným ocáskem, efektní. Cukr vleze na mozek a leckoho ta intenzita možná nekriticky ošálí :-) Kyseliny tam jsou (těsně pod sedm gramů na litr), ale ne dostatečně a pro mne to prostě postrádá harmonii a působí poněkud ulepeně, ať má kolik chce medailí.
A hlavně si tedy nemůžu pomoc, ale požadovat za poloviční láhev běžně okolo tisícovky je dost šílené, v kontextu cen výtečných sladkých z Rakouska ale hlavně různých botrytických velmi sladkých výběrů třeba z Francie, kde zhusta pořídíte celou sedmičku násobně levněji a zážitek poskytne minimálně obdobný. Pokud to ale vinaři z Moravy za tyhle ceny v klidu prodají, pak samozřejmě trh rozhodl a vše je naprosto v pořádku, byť mně osobně tato cenová politika dvakrát smysl nedává. Třeba jen nejsem dostatečný patriot :-)
