Slepá degustace přináší leckterá zajímavá překvapení. Kupříkladu onehdá jsem se účastnil komorní ochutnávky, kam měl každý přinést něco dobrého, pokud možno suchého a typického pro region / apelaci, spíš trochu vyšší kategorie. Cílem je tipnout si, jaké víno máte zrovna ve sklence, společný brainstorming nad důvody volby právě toho či onoho je výtečná záležitost. Akce se konala ve sklepě Chambre Séparée a podstatná část účastníků tak byla od dovozce Domaine R&W, což může hádání trochu usnadnit. Celkem logicky nejčastěji sáhnout po něčem z tradičních regionů a navíc z vlastního skladu, byť úplně pravidlem to není (tj. mají i trochu nefér výhodu, svá vína často prezentují či, v případě sommeliéra Le Terroir, nalévají v restauraci). Jedno z vín dostalo téměř všechny a krásně ukázalo, jak je celý tenhle obor složitý…
Pokud se vína naslepo bodují na nějaké větší akci, je vždy dobré dát si jeden či dva nulté vzorky, které všichni obodují společně a srovnají si tak měřítka. Je pak zábavné sledovat, kolik bodů dostanou stejná vína v normálním degustačním setu. A že je to někdy pořádný rozdíl, i u celkem profi komise. Tady se nebodovalo ani nejel nultý vzorek, ale nějakou zvláštní náhodou hned dva účastníci přinesli naprosto totožné víno. Otevřeno bylo podobně, jen jedno o chloupek chladnější. A jak nám to zamotalo hlavu. Pocházelo z Cave Yves Cuilleron, od špičkového producenta ze severu Rhôny, a šlo o jeho mladé Condrieu „Les Chaillets“ 2012.
Výběr nejstarších keřů Viognieru vysázených poměrně hustě (8-10 tisíc keřů na hektar) ve svahu nad Chavanay, žádné pesticidy a herbicidy, spontánní fermentace i malolaktika ve dřevě, v dubových barrique sudech i devítiměsíční zrání na kalech za pravidelného promíchávání. Výrazně ovocná vůně, ještě drobátko zaprděná a mladičká, sladší vyzrálá teplejší, meruňky. V chuti poměrně plné, tučnější, kulaté ale se slušnou kyselinou, opět meruňky až směrem do džemových, delší, s mírně nahořklým závěrem a mineralitou. Potřebuje zrát a bude fantastické. Mladší Condrieu jsem si dokonce tipnul, a že v tomhle nějak dvakrát dobrý nejsem, ale přeci jen vyloženě mladičký ročník dvanáct překvapil. Není to úplně můj styl, mám raději „severnější“ bílá, ale je to výborné víno. Druhá láhev téhož, ta o trochu chladnější, byla velmi podobná, ale působila o něco živějším dojmem, i mineralita byla jakoby výraznější. Člověk si automaticky říká „to samé to být nemůže“ a hledá někde jinde. Nakonec jsem zakotvil taktéž u Condrieu, ale o něco kvalitnějšího než předchozí vzorek, byť chvilku zmateně uvažoval o ryzlinku z Wachau kategorie Smaragd nějakého teplého ročníku a podobně. Stejné víno, jiné známky :-)
Jako poslední červené, už mimo běžný plán a hlavně díky pobavení předchozí náhodou, šel znovu Yves Cuilleron, konkrétně Côte-Rôtie „Terres Sombres“ 2007, víno z teras u Rochains a Rozier a severněji u La Vaillière. Částečně odstopkované hrozny kvasí a macerují spontánně tři týdny v otevřených kádích za kontrolované teploty, malolaktika a zrání 18 měsíců v barrique sudech. Spíše temná barva, již trochu naleželá vůně. Vyzrálejší ale stále efektně ovocná vůně směrem do třešní i tmavších peckovin, decentní kořenitost, trochu živočišných tónů, moruše, vrstevnaté a rychle se rozvíjející ve sklence. V chuti šťavnaté, ovocné, koncentrované, s výraznějším projevem dřeva, stále poměrně mladistvé, drsnější až trochu syrové, zároveň ale komplexní a bohaté a poměrně efektní. Velmi dlouhé. Má to koule a X faktor, něco v tom vězí a chytlo mne, v posledních měsících dost možná jedno z nejlepších červených co jsem pil, byť se to blbě přenáší na papír. Měl jsem Terres Sombres v jiných letech a obvykle mladší, kdy bylo vyloženě tvrdé a nepřístupné, byť potenciál byl jasný. Tohle už je k pití, ale stále ještě tomu čas či delší dekantace pomůže. Projevem mne to vedlo překvapivě směrem k jihu Burgundska spíš než do Côte-Rôtie, ale on to Syrah… co naděláte :-)
