Dvě velmi rozdílné šardonky od La Soufrandise

Opět se mi nahromadila strašlivá spousta degustačních poznámek a nestíhám je odhrnout, potřeboval bych dva týdny dovolené na sepisování :-) Ke včerejší srovnávačce šestnácti bílých základních a 1er Cru Chablis a Côte Chalonnaise, kterou pořádal dovozce Royal Wine Club, se určitě dostanu, bylo to hodně zajímavé. Akce se postupně zvrhnula k několika dalším lahvím „na srovnání“. Znáte to, večer by nebyl kompletní, kdyby od vinaře nepadlo i jeho Grand Cru a taky se nezkusilo ze stejného regionu něco oblíbeného a taky… výmluva použít vývrtku se vždycky najde a štědrost vínomilců nezná, s postupující hodinou a intoxikací, žádných mezí :-) A tak se vypila i dvě vína z Domaine La Soufrandise (web), menšího vinařství Françoise a Nicolase Melin sídlícího ve Fuissé.

Vinařství hospodaří na něco málo přes šesti hektarech vlastních či pronajatých vinic, vždy malých kouscích na 16+ různých polohách vesnické apelace hlavně přímo v okolí Fuissé. Jde o celkem typický stav v oblasti, kde je hromada maličkých pěstitelů, ještě zde jde nějak rozumně kousek vinice získat i jako menší producent. Pro zajímavost hektar polohy pro regionální Bourgogne v Cote d'Or se v průměru prodává za 34 tisíc euro, u 1er Cru vinic začínáte někde na 300 tisících v Chablis a půl milionu v Côte d'Or, u Grand Cru sáhnete do peněženky v průměru pro čtyři miliony a v top polohách násobně tolik (viz nedávný prodej Clos de Lambrays nebo kousíčku Montrachetu). Hodně to komplikuje dědická řízení, daně a tak se počítají z odhadní ceny, a kupu vinařů vyloženě děsí (bojí se, že je to donutí část prodat velkým hráčům). Ale zpět k La Soufrandise. Jednotlivé parcely, obdělávané ve snaze o omezení chemie ale určitě ne bio, z odlišných expozic a podloží, vinifikují zvlášť. Fermentace spontánní v nerezu za kontrolované teploty, další zrání v nerezu pro základní Mâcon Fuissé, další vína již obvykle vidí alespoň ze čtvrtiny sudy, částečně nové, a s kaly jsou v kontaktu okolo deseti měsíců. Čiření na závěr, když ve víně zbude trochu cukru tak i filtrace. Ročně připraví 35-40 tisíc lahví.

Pouilly-Fuissé Vieilles Vignes 2012 je jejich vyšší třída ze starších keřů (35-65 let) v polohách Ménestrières, Champs a Prasles (prý pro sílu) a Clos Gaillard, Perrières a Chevaux pro eleganci a finesu. Víno čerstvě efektně ovocné, s dobře zapracovaným pěkným dřevem, mineralita, decentní kouřovost, ovocnost do hrušky, krémovost. Suché, efektní výrazně ovocné, sladké zralé ovoce, kyseliny, citrusové tóny, pěkně udělané, delší, bohatší. Sympatická burgunda, přístupná ale ne jednoduchá, s potenciálem zrát pár let do krásy. Ceny slušných burgund letí nahoru raketově, je to nižšími sklizněmi v poslední době, ještě rozumně dostupné už začínají být spíše okrajovější části regionu. Je to boj. Tady ta flaška se u nás pohybuje někde nad pěti stovkami.

Pouilly-Fuissé Levrouté Velours d’automne 2007 pochází z vinic na břidlici a pozdní sklizně (kombinace botrytidy, passerillé aka seschlých hroznů a hroznů úplně zdravých) a je to úplně jiný styl. Výraz levrouté prý odkazuje k barvě mláděte zajíce, respektive té, kterou dostávají bílé hrozny, když je napadá botrytida. Tmavá zlatá barva, až měděná, a výrazně naleželé ve vůni. Bohatší, až medově sladká vůně, přezrálé podzimní ovoce, náznak dřeva. V chuti plné a s dotykem zbytkového cukru (ovšem stále suché, jak apelace přikazuje, takže nějak k 4 g/l), minerální, medové, silné, opulentnější styl. Poslal bych to naslepo do burgundské šardonky? Určitě ne, nejspíš bych končil někde v Alsasku u svérázné směsky s šeďákem, možná. Ale zajímavé to rozhodně je. Cena k šesti stovkám.