Už loni jsem se tu přiznal k nové úchylce, kterou je dobrý gin. Dnes se podíváme na čtyři rozdílné lahve z mého domácího baru, všechny svým způsobem něčím zajímavé. Postupnými nákupy i ochutnáváním po panáku jsem dospěl ke dvěma favoritům (třetí by byl starý dobrý Hendrik’s, ale z poslední lahve mám výrazně „lihovější“ a hrubší dojem než dříve, musím se mu ještě podívat na zoubek), kteří mému vkusu, a také konzumaci obvykle jen tak bez toniku jedna sklenka večer na pohodu, vyhovují nejvíce. S radostí mohu říct, že jeden z nich pochází z domácí produkce a oproti známějším kolegům se nemá co stydět!
Oh My Gin aka OMG z rodinného lihovaru Žufánek. Tenhle gin jsem měl možnost sledovat téměř od jeho zrodu, chutnat jako čerstvě vypálený, uleželejší o pár týdnů později a teď v klidu pít již z běžného lahvování po nedávném nákupu, ve všech případech mne dostal. Žufánek má samozřejmě velkou praxi a s jalovcem umí pracovat už díky borovičce, přesto mi přijde až neuvěřitelné, jak vyladěně a parádně působí vůbec první šarže, kterou připravil (co v tom je a jak to dělal viz web). Jemný a zároveň výrazný ve vůni, trochu exotičtější projev ale gin je to úplně jasně, bezvadně výrazně jalovec, pepřovitost (Grains of Paradise), sušené lesní plody, velmi příjemné a krásně zharmonizované, neleze z toho lihovitost, decentně citronová kůra a krémovost (mám v poznámkách těsto na bábovku). Výrazný, silnější intenzivní v chuti, bohatý, teple extrémně dlouhý, kořenitý, efektní, krásný. I přes sílu vlastně hebký, fantastický. Za mne špičkový gin a to i ve světovém kontextu. Navíc s bezva vinětou v nové žufánkovic půllitrové lahvi, která vypadá skvěle. Mimochodem k dispozici bude brzy speciální letošní šarže OMFG s přídavkem damiány (Turnera aphorodisiaca), se těším.
Po OMG momentálně sahám nejčastěji, ale za úplnou špičku z normálně dostupných (tj. ne speciálních lahvování) považuji Monkey 47 Schwarzwald Dry Gin (web, doma momentálně lahvování 09/2013, várka 33 a láhev číslo 27343), tedy žádný velký objev. U tohohle kousku z Černého lesa jsem měl při prvních kontaktech pocit, že je to snad až příliš navoněné, ale postupně mu propadl, za WOW efektním úvodem se skrývá bohatá, komplexní vůně, vrstevnatost všech možných tónů v parádní harmonii je až neuvěřitelná. Příjemná citrusovost směrem do yuzu, jalovec tak akorát a krásně, brusinky, bylinky a květiny, podběl. Silné, výrazné, lehce jakoby nasládle krémové a dlouhé v efektní v chuti. Intenzita, délka, bohatost, síla. Nádhera. A k tomu parádní hnědá lahvička jak z nějaké historické lékárny, vypadá to vyloženě zdravě :-)
U GʼVine Floraison (web) si půjčím popis, ze kterého bude myslím patrné, proč jsem jej domů zařadil: „Základem tohoto francouzského ginu je destilát z vinné révy odrůdy Ugni blanc. Botanicals se v něm macerují a poté následuje redestilace, přičemž některé z macerátů (třeba ten jalovcový) se destilují samostatně. Speciální přísadou ginu GʼVine je vinný květ, který se maceruje odděleně a redestiluje v malém Florentine pot stillu. Na závěr se získané destiláty smíchají s dalším vinným destilátem a společně se naposledy destilují v měděném destilačním kotli pojmenovaném Lily Fleur.“ Jinak řečeno je tenhle gin postaven na destilátu z vína, vlastně ve dřevě neškoleném koňaku, a jde do něj vinný květ (do varianty Nouaison pak již ve fázi tvorby bobulek hroznů). Sladká až jakoby bonbónová vůně (za mne poněkud otravně) s poměrně málo výrazným jalovcem, květinovost, celé jakoby „měkčí“, uhlazené, alkohol velmi dobře skryt. A kulatý a hebčí je tento gin i v chuti, opět sladší projev, uhlazený, květinovost, skoro bych tipoval i méně než 40 % alkoholu (což je stejně nejméně ze všech dnes popisovaných lahví). Po pravdě bych měl na první dojem poznat gin. Není to špatné, ale můj vkus dost míjí. Byť naprosto chápu, proč se líbí, ta jemnost a uhlazenost je v lecčem sympatická.
Corsair Barrel Aged Gin Experimental Collection (várka 23, láhev 85/180) je zástupcem specialit od zajímavého rukodělného producenta se dvěma palírnami pár desítek kilometrů od sebe přes hranice Tennessee a Kentucky (tento vzorek, web). V Nizozemsku není jenever školený ve dřevě nic tak výjimečného, ale klasický London dry styl ginu obvykle vidí jen neutrální nádoby, byť výjimek se najde dost. Tady ten kousek jde na tři měsíce do výrazně vypalovaného amerického dubu, ve kterém předtím zrál jejich spiced rum. Světlejší medová zlatá barva, chladem trochu kalná. Při nižší teplotě více (opravdu hodně, nešetřili s ním) jalovcové, čím teplejší tím výraznější tóny dřeva. Krom jalovce sladší bylinkové až „becherovka“ tóny, výrazný projev štiplavé citrusové kůry, dobře skrytý alkohol, pálené dřevo, vanilková cola. V chuti výrazné, intenzivní, silné, sladší páleně dřevěné, do toho přímočařejší důrazná jalovcovost, teplo, délka, bylinkové, to celé s kořenitě-rumovo-sladším dozvukem. Rozhodně netradiční, ale vůbec ne špatné, baví. Objeveno a zakoupeno na Flaviar.
Krom barrique kousku od korzárů budou všechny výše popisované giny k ochutnání na GinFest 2014, který se koná tento pátek v Praze. Pokusím se alespoň na otočku dorazit a prozkoumat něco málo co vůbec neznám (třeba Ish, Martonʼs či Citadelle Réserve, ale k ochutnání už bude i OMFG).
