Frankovka 2013 z Vinařství Piksa (aka Hotel Vavřinec, vinice v Bechlíně), kdo by tuhle odrůdu v Čechách čekal, že jo? Ale tohle víno se mi moc líbilo už na koštu v Roudnici a koupil jsem si několik lahví. Jiskrná světlejší barva, příjemná ovocitá šťavnatá vůně, lehké, suché, čisté, jemnější, „chlastací“ červené. Dozrálo do 17.5°NM a vůbec to nevadí. Tahle nějak si představuji, že by mělo vypadat slušné Beaujolais na jen tak pití :o)
O základním červeném Bourgogne 2002 z Domaine Jean Maréchal už jsem tu psal. Tentokrát mám v poznámkách poměrně voňavé víno, višňově ovocné, naleželé ale 12 let bych asi nehádal, šťavnaté s výraznější kyselinou v chuti, tvrdší, stále s peckovinovou ovocností, dobrá délka. Pilo se výborně. Totéž platí i o BBF Extra brut z vinařství Bénedicte & Stéphane Tissot (viz článek dříve), výborném crémantu z Jury z vína školeného v dubu. Nazlátlá barva a výrazné perlení menších bublin. I přes to, že jde o Blanc de Blanc, tak trochu jablíčkově pečené, pikantně minerální, staré vagonové dřevo, efektní. Velmi suché, šťavnaté, parádní kyseliny a výborná struktura, lehká navinulost, dobrá délka. Seriózní bubliny! Jaume Serra Cava Rosado brut jsou naopak bublinky příjemně červeně ovocné (odrůdy Pinot Noir a Trepat), přístupné, pěkně suché, skvěle udělané. Stojí to nějakých 120 korun a projevem, díky sekundární fermentaci v lahvi a školení na kalech rok a déle, strčí do kapsy většinu prosecca a dalších bublin ve stejné i výrazně vyšší cenové kategorii. Možná je znáte, dříve bylo propagováno hlavně pod jménem Cristalino, ale nějak si na ně došlápl Louis Roederer, výrobce slavného (a velmi drahého) Champagne Cristal. Nejdřív tedy změnili viněty a odstranili zlatou barvu, později zmizel i nápis Cristalino. Moc to nechápu, ale budiž. Krug takhle zase popotahuje vinařství stejného jména v rakouském Gumpoldskirchen (vinař Gustav Krug dokonce jméno obce přidal na viněty svých hlavně červených vín v lahvích bordeauxského tvaru, aby se to jako už vůbec „nepletlo“), poněkud nesmyslně. Menger-Krug z Německa problém nemá :o)
Dr. Randolf Kauer 2011 Oberweseler Oelsberg Riesling Kabinett trocken je stále ještě trochu mladistvě zaprděný, šťavnatý a výborně postavený klasický ryzlink, pěkně dlouhý, decentně minerální, ovocný, s dotykem cukru ale spíše suchý. O vinařství jsem se tu zmiňoval několikrát, mimochodem zrovna dnes má ve Vinografu dovozce degustaci dvou desítek mladých ryzlinků, nejen od Kauera, a snad jsou ještě místa. Přišla řada i na Le G de Château Guiraud 2011 (viz zde) a to se tuším dopilo jako první. Čerstvé, expresivně tropicky ovocné, suché, živé, ovocné, delší báječné bílé Bordeaux. Láhev Château Recougne 2004, bílého Bordeaux primárně ze Sauvignonu, už byla bohužel za zenitem (a navíc, přes plastový špunt, působila jako by měla lehký korek). Škoda, v mladé podobě jde o fajn pití.
Otevřeli jsme láhev Château Siran 2004, tedy od jednoho z významnějších producentů v apelaci Margaux. Víno na lahvi, obrázkem na přední a historkou na zadní vinětě, informovalo o rozšíření EU na 25 zemí. Něco, co bych úplně nečekal, ale podobně píše na viněty důležité události Château Malescot St. Exupéry taktéž z Margaux, asi inspirace. Poměrně hodně tmavé, naleželejší ale stále ještě pěkně tmavě ovocná vůně, trochu živočišná a linka zemitosti. Suché, středně plné, s dobrou kyselinou, pěkně pitelné vyvážené Bordeaux klasičtějšího střihu. Pro srovnání ze starších vín Château Haut-Monplaisir Prestige 2000 z Cahors, o tom už tu byla řeč, víno živočišnější, vyzrálé, ale stále tmavě ovocné, s páteří bezva kyseliny v chuti (až trochu tvrdší), džemové ovoce, délka, s potenciálem dál ležet, povedená věc.
Abychom nejeli jen postarší červená, tak jsme se mrkli pod korek Château La Croix Mouton 2010, nedávno jsem tu psal o malé vertikále jejich vín. Desítka si stále drží dříve popisovaný charakter, byť už se vůně trochu posunuje k nazrálosti a temné ovoce lehce mizí. To Clos du Jaugueyron 2010 z Haut-Médocu (ale vinice mají i vedle v Margaux) ještě sršelo mladistvostí. Vinařství jede bio a vůbec je hodně zajímavé, časem napíšu vín. Velmi temná barva a stejně hutné temně ovocné i ve vůni, něco živočišnosti, plné a důrazné v chuti, efektní, bohatě ovocné, s výborným tříslem a délkou, i pří vší té koncentraci vlastně harmonické a vyvážené. Za požadované peníze, v En Primeur to bylo asi tři stovky i s daní, paráda. Na srovnání s ročníkem, který v Bordeaux dával poměrně „novosvětský“ projev, jsem otevřel skutečný Nový svět ze stejného roku. Cabernet Sauvignon Max Reserva 2010 od Errazuriz z Chile, efektní ovocnou obludku s výraznějším vlivem dřeva, teplou, decentně kořenitou, výraznou, dlouhou. No přeci jen to bylo trošku jinde :-) Ale to po pravdě i Rioja Señorío de San Vicente 2007, víno plné, silné, teplé, hodně aromatické, sladce ovocné s výrazným vlivem delšího ležení v nových (a z části určitě amerických) sudech, s dostatečnou kyselinou aby bylo vyvážené. Uhlazené, důrazné, hodně efektní.
Padla taky láhev mé modřanské milerky a pro mne naprosto fantastické Negroamaro z Puglie školené v amfoře, ale tam si poznámky nechávám k celému amforovému tématu. Tuším, že došlo i na gin od Žufánka a také jeden školený v sudu (viz zde), kolovala i sklenka zajímavého japonského shōchū… díky všem zúčastněným za výpomoc! A dobrovolně přiznávám, že v neděli jsem musel jít vyběhat lehkou kocovinu :-)
