Dobrovolně přiznávám, že muškáty nepatří mezi mé preferované odrůdy. Není to tak, že bych je neměl rád. Muškátová rodina je obrovská, stylů a projevů vína nepočítaně a měl jsem i vyloženě skvělé kousky. Při vzpomínce na některé lehoučké svěží varianty si říkám, že s očekávaným teplým počasím je vlastně obrovská škoda, že je nemám v chladničce). Ale… času i financí málo. A jelikož si mohu vybírat, tak obvykle sahám po jiných vínech. Ale sem tam porazím muškátek i doma, ovšem málokdy je to normální suché víno, spíše nějaké fortifikované kousky, speciality či „provinilé potěšení“ v podobě Moscato d’Asti. Ale hlavně se s nimi setkávám na degustacích. Právě tak jsem si projel, na tradičním úterním setkání v Sýrárně Jiřák, šest kousků z Alsaska od spíše menších vinařů dovozce Jiřího Hrona. Od vinařů jsem obvykle znal jiné odrůdy, takže šlo o dobré doplnění vzdělání :-)
Alsaský muškát může a nemusí být směsí hned dvou různých odrůd. Tou první je asi nejušlechtilejší z muškátů, Muscat Blanc á Petits Grains, jedna ze dvou původních a nejstarších muškátových odrůd (společně s Muscat d’Alexandrie), s malými aromatickými hrozny a dobrou kyselinou. Značen je také Muscat d’Alsace, ale i s tímto názvem může jít o směs. Ta je to téměř určitě, pokud na lahvi najdete jen Muscat (ale ano tohle pravidlo neplatí vždy a viněty prezentují i různé další zvláštní kombinace), konkrétně s druhým z oblíbených alsaských muškátů. Tím je Muscat Ottonel, francouzský kříženec z poloviny devatenáctého století, odrůda oblíbená pro své velmi časné dozrávání a snadnou akumulaci cukrů (mimochodem jde o jednoho z rodičů Muškátu moravského), ale kyseliny naopak trochu postrádá. Z obvyklých alsaských odrůd se muškát sklízí nejdříve a bývá to obvykle víno suché, byť výjimky se najdou. Společně s ryzlinkem, tramínem a šedou rulandou se řadí mezi „ušlechtilé“ odrůdy, které mohou nést na vybraných vinicích statut Grandu Cru (viz alsaské apelace), ale zabírá poměrně malou plochu vinic, pouze 2.3 %, i sylvánu je v Alsasku více než trojnásobek.
Domaine François Schmitt sídlící v Orschwihru se pomalu ale jistě začíná řadit mezi vinařství, která bych rád více sledoval, jejich produkce mne pravidelně oslovuje. Platí to i o jejich základním Muscat 2013, vínu světlém, s čerstvou hroznovou muškátové vůní a lehkou mýdlovostí (výraznější s teplotou, což platilo prakticky u všech vzorků), suchém, lehčím, čistém, uměřeně aromatickém, jednoduše ale dobře postaveném, s dobrou délkou. Lehkost, živost, energie, příjemné poctivé víno na běžné pití a pro mne ukázkový mladý muškát jak ho mám rád.
Domaine Gruss (Joseph Gruss et Fils) z Eguisheimu představil Muscat d'Alsace Ottonel 2013 s jemnější, svěží, muškátovou a lehce citrusovou vůní, čistou, lehčí, suché, čisté, což se vše opakuje i v poměrně přímočaré svěží chuti s příjemnou kyselinou. Proč ne.
Jacques Iltis ze St. Hippolyte Muscat d'Alsace 2012 relativně jemná a trochu citronová vůně, zelenější, citronová tráva. Suché, slušná kyseliny, ovocné, muškát v tom hledám složitě. Celkem jemné a dobře pitelné, spíše mi to evokuje takové ty alsaské viniční směsky, Edelzwicker.
Joseph Moellinger & Fils z Wettolsheimu Muscat Rosenberg 2012 měl trochu tmavší barvu a byl i trochu uleželejší ve vůni, mix hroznové ovocnosti a těžších (tramínových) květinových tónů, šťavnaté ovocnější kulatější v chuti, dobrá délka, čistota, dotyk sladkosti, příjemné.
Domaine Kuentz et Fils z Pfaffenheimu Muscat Réserve 2012 spíše světlejší barva a trochu sevřenější, spíše ovocná hroznová a mýdlová („styl Modřany“ mám v poznámkách), lehce štiplavější vůně. Suché, trochu plnější, hlavně ovocné, dobrá délka, šťavnatost, slušné byť docela obyčejné.
Domaine Fernand Engel z Rorschwihru Muscat Cuvée Engel 2012 (55 % Muscat á Petit Grains a 45 % Muscat Ottonel) výraznější vůně, lehce jablíčkové a navinulost, mentol, suché, šťavnaté, trochu kulatější žlutá ovocnost a školení na kalech, krémovost, dobrá délka, dotyk cukru ale výborná kyselina, bohatší, dobře postavené, mírná nerušivá nahořklost ke konci, složitější věc. Se vzduchem a časem postupně sílil muškátový hroznově ovocný projev, bohatost aroma, finesa. Nadprůměrná záležitost a serióznější víno, které ale vlastně trochu postrádá hravost úvodního vzorku od Schmitta a skoro se mi chce říct, že se na suchý muškát bere moc vážně :o) Ale „na body“ by to byl jasný vítěz odpoledne.