Minulý týden, na pozvání dovozce WeinOrt, dorazil do Prahy Philipp David Catoir z Weingut Müller-Catoir (web), jednoho z nejlepších producentů německé oblasti Pfalz. Nabitý program prezentací především pro restaurace zakončil představitel deváté generace vinařů veřejnou komorní ochutnávkou průřezu sortimentem v podolské restauraci Rest. Na celkem čtrnácti vzorcích se mu, tedy alespoň pro mne, podařilo velmi pěkně demonstrovat, proč mají tak dobré jméno. Po odchodu Hans-Günthera Schwarze do důchodu po ročníku 2001 možná došlo k nějakým změnám, ale současný sklepmistr Martin Franzen se nelehké role následníka jedné z vinařských legend Německa zhostil dobře. Terry Thiese říká něco v tom smyslu, že současná varianta vín je možná trochu chladnější (sklepmistr je někdy obviňován, že se snaží emulovat chladnější podmínky Mosely, odkud pochází), tišší, více intelektuální a vlastně lépe koresponduje s introvertnějším naturelem majitele, Schwarzův styl byl expresivnější a senzoricky explozivnější. Celkem chápu, proč tohle někdo může vnímat jako pokles kvality, „Čím víc pruhů tím víc Adidas“, znáte to. Část problémů mohla být způsobena lehkým zaváháním hned po změně, obecným strachem z jakékoliv změny a prostými předsudky „nikdy už to nebude ono“...
Za Franzena vinařství přešlo na oficiální bioprodukci, první certifikovaný ročník je 2009. Ve vinicích, z velké části zazeleněných, jsou častěji než dříve, selekce hroznů a zelené sklizně výraznější. Fermentace spontánní a pomalejší v chladném sklepě, zasíření spíše později před lahvováním a nijak drastické. Hans-Günther Schwarz byl pionýrem reduktivního přístupu ve sklepě s obrovským vlivem na celé německé vinařství od 60. let (s ne všemi efekty zdaleka pozitivními, což platí prakticky o každé revoluci), ovšem díky tomu mají v Müller-Catoir s nerezem (ač teď pracují i s 1000l dřevěnými sudy) velkou praxi a jejich vína ukazují na Pfalz nebývalou finesu a vlastně i jemnost, ač jsou zároveň poměrně přístupná s jasnou zřetelnou linkou ovoce, bezvadná mladá, se znatelným vlivem ležení na kalech i potenciálem zrát.
Vinařství hospodaří na 21ha vinic (což je blízko průměru vinařství sdružených ve VDP), naprosté většině jejich vlastních a něco málo dlouhodobě pronajatých, a ročně vyprodukuje okolo 150 tisíc lahví. Z devíti desetin se jedná o vína bíla a dominují u nich vína suchá (a spíše než „německy suchá“ opravdu suchá, klima tomu pomohlo). Odrůdové složení vinic tomu více méně odpovídá, více než polovina osázených ploch je Riesling, následuje Weissburgunder a Grauburgunder, k tomu po pár procentech od každé z odrůd Muskateller, Rieslaner, Scheurebe a Spätburgunder. Většina vín je uložena pod korkem (i třeba roséčko), něco málo záležitostí na rychlé vypití (Gutswein v litrovce a základní M-C řada bez uvedení konkrétní vinice) pod šroubem. Velmi mne baví jejich viněta, decentně zmodernizovaná a skvěle provedená aristokratická klasika.
Haardt Spätburgunder Rosé 2013 připraveno z moštu odtaženého od přípravy červeného. Světlá růžová barva trochu do oranžové, čerstvá mladistvě ovocitá pinotová vůně, čistá slinosbíhavá, jahody a rybíz, dotyk minerality. Suché, čerstvé, s bezvadnou kyselinou, svěží, trochu krémově ovocné, živé, energické, pěkně dlouhé. Parádní letní věc.
Riesling M-C Trocken 2012 bledší citronová barva, jemnější čistá vůně, zelené jablko, citrus, mýdlová květinovost. Suché, lehčí, s moc příjemnou kyselinou ale decentně zakulacené, čisté, precizní, nijak zvlášť dlouhé a výtečně přímočaře pitelné. Prý víno „pro mladší publikum a do gastra“, z vinic mimo svahy a mladších výsadeb, zařazeno jako Gutswein (viz starší článek o jejich chlastací litrovce).
Haardt Grauburgunder QbA trocken 2013 světlá citronová barva. Mladistvá kvasničnost, ovocnější ale zatím trochu sevřené, něco květinových tónů. Čisté, suché velmi živé, parádní kyseliny, celkem slušná plnost a pitelnost, které teď navíc pomáhá mírný zbytek CO2, šťavnatost, mírná hořčina ke konci, geniální do gastronomie. Pro mne výtečné spojení plnějšího ale někdy trochu utahaného stylu šeďáku s občas až poněkud řídkým italským čerstvým stylem. Prý nehomogenní vinice, mix různých poloh, mladé a staré výsadby a tím pádem i různá vyzrálost a koncentrace hroznů. Bavilo hodně.
Haardt Scheurebe trocken 2011 světlejší citronová barva, výrazně aromatické, sladší ovocitost, mandarinka, pomerančový květ, výrazně grep, muškátové tóny. Efektní, ale příjemné a svěží. Suché v chuti, parádní kyseliny a živost, čistota, již trochu naleželé, zajímavá struktura a bezva pitelnost, slušně dlouhé, sympatické. Baví! Výsadby mají již od sedmdesátých let. Odrůda se může projevovat hodně divoce, mladá vína mohou evokovat Sauvignon, někdy víc připomíná ryzlink a přidává kupu vlastních projevů. Ze Scheurebe málokdy vznikne velké víno, navíc schopné a určené ke zrání, ale leckdy hodně sexy zábavné pití a přitom zajímavé :-)
Haardt Sauvignon Blanc QbA trocken 2013 světlejší barva, čerstvá mladá „typicky odrůdová“ trochu zelenější vůně, živost, svěžest, rybíz a angrešt. V chuti čisté, suché, vyvážené, přirozené, šťavnaté a bezvadně pitelné s dobrou délkou a stavbou, poměrně seriózní chuť, lehkost ale má to koule a naplní pusu, velmi povedená ukázka odrůdy. Jde o vinohrad z roku 2005, ale hodně zastřiháváno a první sklizeň až v roce 2009 a pro ně příliš řídká, víno použili až od ročníku 2012. Jen něco k tematice panenských sklizní :o) Pro mne další ukázka, že jsem Pfalz měl ve škatulce „možná až příliš přehřátých“ vín trochu neprávem.
Haardt Riesling QbA 2012 citronová barva, trochu krémovější zakulacenější teplejší vůně, stále lehce kvasnice, mix květinovosti a ovoce, suché, překvapivě parádní kyseliny (na ročník a projev vůně) a svěží čistota chuti, dobrá struktura a pitelnost, nic složitého ale velmi pěkně udělané. Haardt Riesling QbA 2007 citronová barva, jasná naleželost, petrolej, mineralita, květiny, jablko a pecka, ryzlink nejde splést. Suché, šťavnaté, perfektně vyvážené a všeho tak akorát, jemnost a lehkost a elegance a přitom i celkem důraz, slušná délka, perfektní kondice, moc pěkné.
Gimmeldingen Riesling QbA 2012 plnější tropičtěji ovocné, meruňka, čisté, dostatečně čerstvé ale teplejší rok znát, suché, živé, pěkné kyseliny a šťavnatost v delší dochuti, vyvážené, precizní. Gimmeldingen Riesling QbA 2008 tmavší citronová barva, naleželá efektní vůně směrem do bylinek (podběl) a medu, decentně petrolej ale spíše v náznaku, z vůně očekávání sladkého vína ale to je v chuti suché, šťavnaté, naleželé ale stále krásně živé, s dobrou délkou a jistou pikantností, v poznámkách mám „nesladký med“, dlouhé, parádní. Decentní zbytkový cukr, ale spíš jako sympatický doplněk. Rozpor na nose a v chuti prý pro Gimmeldingen typický, byť v ročníku 2008 extrémní.
Haardter Bürgergarten Riesling 2012 trochu tmavší citronová barva a exotičtější vůně, citrusy, mandarinky, pomerančová kůra, kokos a květinové tóny, zralé žluté jablko, lehce med, hutnost, mladost a potenciál jít dál a dál. Suché, šťavnaté, plnější, delší, suché a koncentrované, parádní struktura, dobrá délka. Tohle chce čas ale bude skvělé.
Haardter Bürgergarten Riesling Spätlese trocken 2010 citronová lehce nazlátlá barva a pěkná bylinkovo-medovo-propolisová naleželost, už taková ta úroveň, kdy nasazujete přihlouplý úsměv vzor „starší ryzlink.“ Spíše suché v chuti, bylinky a mineralita, med a nazrálost, stále ovocitost, délka, koncentrace. Desítková kyselina už není takový masakr jako bývala na začátku a jde o krásný seriózní ryzlink.
Breumel In Den Mauern Riesling Grosses Gewächs 2011 s tmavší citronovou barvu již projevoval solidní naleželost ve vůni, decentní petrolej, pikantnost, sympatickou peckovinovou ovocnost pod vrstvou vápenité minerality. V chuti plnější styl, strukturované s bezvadnou kyselinou a hlavně délkou, složitější, poněkud sevřenější a dle vinaře ve „spící fázi“. Použity velké sudy, nejen nerez. Chce to čas, aby se plně ukázalo, co v tomto GG vězí.
Haardt Spätburgunder trocken 2012 světlejší barva, čisté, ovocné, čerstvé višňové, lehce kouř a čokoláda, solidní ovocný styl, suché, šťavnaté, pěkné kyseliny, stavba i délka. Slušné, ale… ta bíla jsou prostě o třídu výše. Přesto evokovalo spíše vesnické burgundské pinoty než typické Německo, které bývá takové „rozplizlejší“. Výsadby jsou z roku 1988, v roce 2003 naštěpovány burgundské klony na původní rakouské šlechtěné na plodnost.
Herzog Rieslaner Trockenbeerenauslese (TBA) 2007 tmavě zlatá až bronzová barva, bohaté medové až lehce připečené, sladké ve vůni, vrstevnaté, prakticky bez očekávaných těkavek, čisté a efektní. Obludně sladké a koncentrované v chuti, sirupová medová chuť, bylinka, pikantnost, délka, cukrový šok ale zároveň je tam linka kyseliny (zhruba 300 g/l cukru a 20 g/l kyselin), byť samozřejmě sladkost dominuje všemu. Tohle může zrát a vyvíjet se v lahvi prakticky věčně. Rieslaner je kříženec Ryzlinku a Sylvánu pocházející z Frank, odolnější proti mrazu a při stejné vyzrálosti hroznů s ještě vyššími kyselinami než Riesling. Takže na slaďáky ideál.
Ve zkratce? Bezvadný podvečer a skvěle investovaných pět stovek :-) Hned několik vín bych rád zařadil do chladničky. Scheurebe a šedák, trochu nečekaně, a k tomu starší Gimmeldingen a Haardt Riesling a do archivu mladý Haardter Bürgergarten Riesling. Hodně by mne zajímal jejich suchý Muskateller, který je prý úžasný. Tak snad příště :-)
