Zase mi přišla tisková zpráva (už jednou jsem tu malou „analýzu“ PR zpráv dělal), s titulkem Historický úspěch moravských vín v USA, informující o výsledcích ČR na této akci. Pominu-li, že ČR tam zase obsadila téměř tři procenta vzorků, což poněkud neodpovídá její velikosti / významu ve světě vína (a snahy o export domácích vín i u velkých producentů, u malých specialistů to jde pochopit, trochu nekorespondují s neustálým plakáním, že musí ve velkém dovážet víno z ciziny pro „základní řady“, protože domácí vinice stačí na sotva 40 % spotřeby…), tak následující věty jdou číst dvěma způsoby: „Do soutěže se přihlásilo celkem 123 vín, z nichž získalo nějakou medaili 92 z nich, tedy skoro ¾ celkově přihlášených. Jde o velké individuální úspěchy konkrétních vinařství, ale takto vysoký podíl oceněných vín samozřejmě vypovídá mnohé i o moravské a českém vinařství jako celku.“ Téměř tři čtvrtiny přihlášených vín mají medaili! Obrovský úspěch, který znamená, že vína z Moravy jsou velmi nadprůměrná? Nebo snad ne?
Ve skutečnosti jde výsledek číst i tak, že v kontextu spíše běžné spotřební produkce, která na SF IWC soutěží nejčastěji, se už dnes Morava dostala na úroveň perfektně průměrného producenta, co se nemá za co stydět. Tahle soutěž totiž jednu z medailí udělí více než třem čtvrtinám přihlášených! Je to smutné, ale je to tak. Počet medailistů mi tak trochu připomíná vtipný článek Rona Washama Announcing the HoseMaster of Wine™ International Wine Competition!, ze kterého si dovolím přeložit alespoň podmínky pro získání bronzové: „Víno, které má odpovídající odrůdové aroma, a také voní vstupním poplatkem.“
Přesto jsou gratulace na místě, hlavně držitelům velkých zlatých a tak, kterých ČR přeci jen sesbírala nadprůměr. Minimálně obchodně by jim to mohlo pomoct, frfňalů jako já je u regálů přeci jen minimum. Oproti loňsku si taky Morava polepšila, tenkrát na SF IWC získalo medaile lehce pod 70 % přihlášených domácích vín, přičemž průměr celé soutěže byl 78.4 %…
