Aliance V8 na pár desítkách vzorků

Včera odpoledne jsem zaskočil na tiskovou konferenci a degustaci momentálně šestičlenné vinařské aliance V8 (web), dle jejich slov sdružení nejprestižnějších domácích vinařství, s „víny patřícími k absolutní špičce ve stávající tuzemské nabídce“, seskupení připravující „přívlastková vína výhradně ze svých hroznů na nejlepších vinicích Jižní Moravy“ (Nové vinařství, koukám, už přestalo vozit Zweigeltrebe z Rakouska). Aliance nás seznámila s novinkami, co kde chystají sázet, co už mají bio a jaké další chuťovky nabízí krom vína (marmelády, želé, octy a tak, někdo i husy chová…), a před volnou ochutnávkou nás nechala naslepo předegustovat vybraných osm nejlepších vín z jejich sortimentu a zvolit šampiona. Tedy naslepo… byl to trochu nepřipravený chaos (na něco, co měla být jejich zásadní novinářská prezentace v Alcronu), degustační list záměrně neobsahoval jména vinařství a tratě, ale stejně to šlo poznat (např. Volařík byl jasně uveden v popisu vína) a hlavně zástupce vinařství svůj vzorek vždy označil a odstraňování jmen tak bylo zbytečné. Vína stejně nešla ve stejném pořadí jako na seznamu, ovšem při jednom sladkém a jednom červeném stejně část prostě anonymní nebyla. V lidovém hlasování vyhrála slámovka, kdo by to byl čekal. Na následujících řádcích se mrkneme na toto TOP 8 z V8 vybrané při slepé degustaci zástupci vinařství (a nabízené jako set v dřevěné bedýnce), tedy teoreticky jedna z nejlepších vín na Moravě, i dojmy z následného přechutnávání dalšího sortimentu jednotlivých producentů.

Na úvod raději ještě ke složení V8, aby v tom byl pořádek (současní podtrženi)… původně osmičlenné sdružení sestávalo z podniků Víno Hort (vozí si červené z Francie a tak už mezi vé-osmičkáře nemůže patřit), Vinařství Kolby, Vinařství Kovacs (dnes spadá pod Vinné sklepy Valtice), Víno Marcinčák, Vinařství Mikrosvín Mikulov (již delší dobu součást skupiny Moravské vinařské závody Hukvaldy resp. dnes Zámecké vinařství Bzenec), Nové Vinařství, Vinařství Reisten (dnes spadá pod Templářské sklepy Čejkovice) a Vinařství Sonberk. Tedy jen polovina vinařů tohoto ambiciózního projektu vydržela ve sdružení až do dnešních dní. V mezičase se přidalo a zase odešlo vinařství Tanzberg. Před nějakou dobou se přidalo Vinařství Volařík a v letošním roce Vinařství Krásná Hora. Snad jsem na žádnou změnu nezapomněl. Ale teď už vína…

Vinařství Volařík Muller Thurgau Kabinetní víno 2013 (Mikulov, Za Turoldem) čerstvé ale již připravené k pití, decetně ovocné do meruňky, muškátový tón. Polosuché (oficiálně suché díky malému analytickému rozdílu mezi kyselinami a cukrem, ale upřímně to chutná polosuše a takhle vypadá obrovská hromada domácích vín, které prostě při 7-8 g/l cukru za suchá jde vydávat jen de iure) ale s výraznou kyselinou, čisté, lehčí, šťavnaté, dobrá délka, solidní stavba, dotyk minerality, tvrdší projev. Proč ne.

Vinařství Sonberk Ryzlink rýnský pozdní sběr 2012 (Popice, Sonberk) citronová žlutá, aromatické, již decentně naleželé, citrusové, krémovost, tropická hutnost, postupně se otevírá do více čerstvých tónů. Suché, dobrá kyselina, plnější styl, kulatější, dotyk minerality, delší, výraznější alkohol, kořenitost, seriózní, slušné víno co potřebuje čas.

Nové Vinařství Ryzlink rýnský pozdní sběr 2011 (Nový Přerov, Langewarte) lehce zaprděná vůně, mix čerstvosti a naleželosti, meruňka, medovost, propolis, hutnější styl. Suché, pěkná kyselina a slušná stavba, medovost, mineralita, dobrá délka, na moravské ryzlinky nadprůměr.

Vinařství Kolby Sauvignon pozdní sběr 2010 (Pouzdřany, Kolby) efektní, tropicky ovocný Sauvignon, celkem jasně prozrazující ročník o odrůdu. V chuti suchý s výraznější kyselinou, dobrá délka, již nazrálejší, solidní stavba, seriózní kvalitní víno.

Víno Marcinčák Sauvignon pozdní sběr 2013 (Novosedly, Růžová hora) hodně efektní aromatika, navoněné, broskev, muškátovost, mineralita. Vysoká kyselina ale jasný dotyk cukru, efektní, vyvážené dobře pitelné, působí lehčím dojmem než odpovídá alkoholu, přístupné, poněkud techno voňavé bílé. Bude se hodně líbit.

Vinařství Sonberk Pálava výběr z hroznů 2012 (Popice, Sonberk) světlejší barva, výrazně aromatické, mandarinka, liči, tramínová růže. Mírně nasládlé byť se slušnou kyselinou, výraznější teplo z alkoholu, tramínové, hutnější, slušná stavba, hořčina v dochuti. Poněkud těžkopádné.

Víno Marcinčák Frankovka slámové 2012 (Novosedly, Stará hora) kompotová voda ze švestek v barvě i vůni, poměrně intenzivní aroma, decentní navinulost. Velmi sladké v chuti, hebké, s celkem slušnou kyselinou jako doplňkem, opět švestkový kompot, ve struktuře takové „dřevěně pilině poprášené“, zrnité, lehce toastově připečené (v ofiko popisu používají hořké kakao). Delší teplejší dochuť. Solidní slaďák.

Krásná hora Cuvée Bernety 2012 (Starý Poddvorov, Krásná hora; směs Cabernet Sauvignon, Merlot a Alibernet) pěkná granátová barva, intenzivní již lehce uleželá peckovinová vůně, pikantnější, dotyky kořenitosti, mírně sladká paprika. Suché, šťavnaté, dobře udělané s čistě zakomponovaným dřevem, trochu svíravé a slušné třísloviny, poměrně fajn červené co potřebuje ještě uležet.

Po této poklidné degustaci osmi vzorků jsem si projel další zhruba čtyřicítku u stánků jednotlivých vinařství. Zde už se oprostím od detailních poznámek, byť jsem se snažil je ke všemu psát, a vezmu to spíše jako celkové dojmy. Vítězem odpoledne se pro mne stalo Vinařství Kolby. Celá jejich přestavená produkce byla na vysoké úrovni, včetně základního jakostního červeného portugalu (ročník 2011 za 120 kaček, stále doma ještě piju výprodejový 09 a je v bezva kondici) na jen tak pití nebo bílého cuvée 2010 za stejné prachy a projevem o hodně dál než by ceně odpovídalo. Vína měla charakter, nejela na nějaké přímočaré líbivé vlně (snad krom mladičkého loňského rosé z portugalu, to je archetypální precizně udělaná voňavka), dobře se srovnávala s trochou zbytkových cukrů (osobně bych preferoval nižší hodnoty), byla již trochu uleželejší a srovnaná. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet pod novým majitelem.

U nováčka Krásné hory byl bezva pohled do tabulky analytických hodnot, nejvyšší uvedený zbytkový cukr byl 0.8 g/l, všechna ostatní vína na degustaci, s výjimkou červených od Kolby, byla s cukrem vždy znatelně výše (u „suchých“ bílých vín je bez započítání Krásné hory průměr degustace vysokých 5 g/l a k tomu záplava polosuchých). Krásná hora tedy působila značně tvrdším dojmem než všichni okolo, vína byla uměřenější v aromatice, solidně postavená, gastronomicky velmi vděčná a lákala k pití. Zaujal mne divočejší lehce oxidativní Sauvignon 2013 školený částečně v sudu, dal bych čas cuvée Viktoria 2012, to bude výborná „burgundská“ směska na sudu. Naprosto parádní bylo Zweigeltrebe 2012, neuvěřitelně vděčné a dokonale pitelné šťavnaté červené, mňam! Pro mne dvojka degustace.

U Marcinčáka oceňuji, že ty poměrně velké výsadby má v bio režimu, to je velký krok. Ale vína jako taková mne dost míjela, hlavně přestřeleně navoněná loňská bílá, veltlín i neuburské, snad se to časem srovná. Prakticky vůbec neoslovil zeleninový Pinot blanc 2012 i poněkud nevyvážený Ryzlink rýnský 2012. Loňské jogurtově jahodové rosé ze zweigeltrebe nezklamalo, přímočaře fajn sic techno věc. Nakonec mi nejvíce chutnalo červené cuvée Bokovka 2009, tmavé hutné zralé ovocité výborně udělané červené, ale jestli mi ještě jednou bude někdo tvrdit, že je to směs dvou různých Pinot noir, tak už se asi neudržím… Marcinčák má prostě nějaké magické klony téhle odrůdy :o)

Velká očekávání jsem měl u Sonberku, v poslední době od nich pil několik výtečných vín, ale upřímně taková bomba to nebyla. Loňský muškát vypadal ve sklence jak voda, ale jinak korektní lehké svěží aromatické víno. Sauvignon 2012 jednoduchý, obyčejný, s nahořklostí v dochuti. Směs Chardonnay a Rulandské šedé ročník 2011 masivně nadubované, toastové, slušně postavené suché bílé, ale dřevo dominuje nad vším až poněkud vulgárně (a jejich přirovnání k Puligny-Montrachet je… hodně odvážné). Série ryzlinků 2012-2010 samozřejmě nadprůměrná, na tuhle odrůdu se specializují a je to vidět. Ale ty věci okolo za mne úplně přesvědčivé nejsou. Jo ale mají dost fajn med, chutné želé ze slámovky a taky meruňkovou marmeládu, společně s ryzlinkem tyhle doplňky to nejlepší na jejich stánku.

U Volaříka mne překvapilo, že hned několik třináctkových vín projevovalo ve vůni i chuti botrytický charakter, hlavně u vlašáku z Purmice (solidní kousek) a rýňáku z Pravé Klentnické (taky smysluplný polosuchý ryzlink). Vína nebyla špatná, rozhodně hodně nadprůměrná a chápu, proč se tak líbí. Poměrně navoněné, často vyšší zbytkáč byť vyvažovaný kyselinou, poměrně energické a dobře pitelné, technicky precizní, má to všechno jasnou technologickou linku a navíc je tam znát i vliv místa, kde to vše roste, ale stejně z toho mám pocit promarněného potenciálu. Jen to prostě školit trochu déle, dát tomu čas a necpat jako freshová vína na vypití do lahví na jaře. Ale pokud se to za 200+ Kč bez problémů vyprodá, pak asi není důvod.

Dobrovolně přiznávám, že Nové vinařství jsem naprosto neprofesionálně vzdal po čtyřech vzorcích village a cépage. Jednoduché, přímočaré, nudně obyčejné, bez čehokoliv co by vína odlišovalo od jakékoliv jiné bílé velkoprodukce a dávalo vínům specifický charakter. Možná jsem o něco u dalších vzorků přišel, ale raději vyrazil do lesa vyběhat všechny ty zbytkové cukry, které sem tam polknul…

Takže V8? Přeji hodně úspěchů, když se konkurenti jsou schopni domluvit na nějakém společném postupu a propagaci domácího vína, je to vždycky dobré. Líbí se mi projekt putování „trať po tratích“, ke kterému se detaily objeví již brzy. Ale trochu bych ubral na honosných prohlášeních, včerejší degustace průřezem sortimentu mne (a nejsem v tom sám, co jsem se tak bavil s okolím) rozhodně nepřesvědčila, že mám co do činění s nespornou domácí špičkou…