Přestože vařím rád a často, příliš receptů zde neuveřejňuji. Prostě proto, že by na nich nebylo nic originálního, řídím se osvědčenými postupy z kuchařek a recepty co už někde jsou. Maximálně sem tam „po babicovsku“ něco nahradím nebo do směsi pro nakládání lososa experimentálně vrazím bůček :-) Ale dneska se chci o jeden bezva recept podělit, výsledek mi totiž děsně chutná a je to parádní příloha k lecčemu, především teda ke kusu masa s nějakou pěknou šťávou. Celerové pyré! Nevím jaký je váš vztah ke kořenové zelenině, já se mohu zrovna po celeru utlouct ve všemožných jeho podobách. A tahle je pro mne jedna z nejoblíbenějších.
Originál receptu pochází odsud a vlastně nebylo potřeba s ním skoro nic dělat, zatím to pokaždé vyšlo. A je to úplně primitivní. K varu přivedete osolenou směs půl litru plnotučného mléka a půl litru vody. Do té přijde zhruba 800g celeru (tj. asi dva kousky, teď se dají koupit krásně voňavé čerstvé i s natí, usušené listy jsou parádní ochucovadlo) nakrájeného na větší kostky a tak 250g brambor, prostě jedna větší, taky na kostky. Jo a menší cibule, stačí na čtvrtky. Přivést k varu, pak stáhnout a na mírném ohni vařit tak půl hodiny. Následně tekutinu slijete a do samotné zeleniny přidáte 60g másla (osobně tedy preferuji klidně deset deka) a mletý bílý pepř. A pak už jen rozmixovat do jemna a po ochutnání případně lehce přisolit. Před servisem se dá osvěžit trochou nasekané pažitky, naštěstí nám na balkoně neustále bují, na rozdíl od různých bylinek co to pravidelně vzdávají :-) Kaše je lepší, pokud se nechá trochu uležet, třeba do druhého dne.
Výsledkem je nádherně krémová, sametově hladká, lehká voňavá záležitost, přitom chuťově dost bohatá. Prostě výtečná alternativa ke klasické bramborové kaši. Ale funguje to i ponechané trochu hrubší a smysl dává i bez másla, ale… :-) A myslím, že by to mohlo oslovit i ty, kteří celer jinak dvakrát nevyhledávají :o) Včera jsem si jídlo zopáknul jako přílohu k vepřové kotletce upečené na uzeném špeku a nebylo nač si stěžovat. I víno bylo fajn. O Nyetimber Classic Cuvée (web), bublinách vyrobených šampaňskou metodou ale na anglické půdě, už jsem tu psal. Ovšem bylo to o teplejším ročníku 2005, tentokrát jsem otevíral trochu drsnější 2004. Nazlátlá barva, velmi pěkné bohaté perlení menších bublinek. Vůně, pokud se sklenkou zbytečně netočíte, již znatelně naleželá. Ale jakmile tomu dáte trochu vzduchu, vystřelí stále živé citrusové tóny, grep, a pečený toast. V chuti stále čerstvé a živé, výrazná říznější ostřejší kyselina a trošku „šumivý celaskon“ projev, výrazně citrusové, minerální, delší příjemná toastová dochuť. Seriózní dost fajn bubliny, má to strukturu, výborně se pije. Na základní víno producenta ve věku deseti let myslím docela úspěch. Takže až si budete dělat výlet do Anglie, tak fakt nějaké tamní bubliny zkuste :-) Ovšem nečekejte cenu jako třeba španělská cava nebo francouzský crémant, ale spíše cenovou úroveň Champagne.
