Před nějakou dobou jsem tu psal o top pinotu špičkového biodynamického producenta z Alto Adige, Manincor (web). A o nějakou dobu později se zmiňoval o jejich báječné Schiavě, tohle víno jsem pak doporučil na jednu oslavu padesátin a s obrovskou chutí ho tam pil. A překvapeně sledoval, že mizí rychleji než Bordeaux, jsem doufal že mi pár lahví zbude a oslavenec odprodá :o) Jejich Schiavu bych konzumoval častěji, stylově ji teď tak trochu nahrazuji Sillerem od Ráspiho. No každopádně teď jsem doma otevřel od Manincoru Mason Pinot Nero 2011, z vinice Mazzon (Mason) v nadmořské výšce 400 až 450m, jednotlivé parcely sbírány a školeny separátně. Spontánní fermentace v otevřených dřevěných kádích, macerace dva týdny s každodenním potápěním matolinového klobouku, rok zrání v barrique sudech (zhruba jen desetina nových) na jemných kalech. Následně sudy smíchají, jen výběr těch nejlepších, z nejstarších keřů a nejvýše položených poloh (a typicky je tam i větší podíl právě nových sudů) jde do top cuvée Mason di Mason, většina do normálního Mason.
Víno je v pěkné burgundské lahvi s erbem ve skle, kvalitní kovová záklopka a celokorek, elegantní viněta. Stylově je to víno někde mezi dvěma dříve hodnocenými, o něco méně vážné než Mason di Mason, ale zase ne tak vyloženě veselé jako Schiava. Spíše světlejší barva. Krásná čerstvá červeně peckovinová vůně, minerální, mladičká a s potenciálem, různé bezva odbočky (sušené květy, jemná kořenitost) a s finesou, co se objevuje spíše u dobrých burgundských. Suché, šťavnaté s páteří kyseliny, sladce peckovinově ovocné, velmi pěkná stavba a fajn délka a třešňový dojezd, hodně příjemné. Prostě vyvážený a krásně pitelný energický poctivý a výtečně udělaný pinot. Chce ještě čas a zrát, což ukázal i pozitivní vývoj po několik dnů v otevřené lahvi, ale už teď se dá pít bez výčitek. Cena teda už nějakých 600+ u Vinostrady, těžký život pinotopijana…
