Pozvánky a něco málo z koštu v Roudnici

Nadcházející víkend nabízí vínomilcům minimálně dvě důležité akce. Od pátku do neděle můžete navštívit otevřené sklepy Autentistů, detailní program mají na webu. Jde o výbornou příležitost, jak se seznámit s produkcí jedněch z možná nejzajímavějších domácích vinařů, a jako bonus přechutnat i něco od kolegů ze Slovenska. Zajet ovšem můžete také na tradiční Mělnický košt, každá příležitost ochutnat či dokonce popít vína z Čech se cení. Což mi připomíná, že jsem skoro nic nepsal o letošním Roudnickém koštu. Vína z Čech se snažím pít často, následující řádky berte prostě jako takové okamžité dojmy, se kterými jsem z Roudnice odjížděl.

U mnohých vinařů, a patří do toho i ti úplně nejmenší, budou radikální „naturalisté“ kroutit hlavou nad použitými výrobními postupy. V ročníku 2013 je jedním z dost běžných zásahů odkyselení, po kterém ovšem v českých vínech zhusta zůstává stále tolik kyselin, že by to na Moravě bylo skoro nepřijatelné :o) Nemluvě o občasném doslazení koncentrovaným moštem a podobně, aby se to zákazníkům líbilo a bylo „vyvážené“, u šarží vín v tak homeopatickém množství, že by to běžnému moravskému malovinaři nestačilo ani na pročištění filtru. Sem tam očividné taniny nebo dubové hobliny. Z nějakého zvláštního důvodu ta vína ale zůstávají zajímavá a leckdy jde o opravdu charakterní kousky.

U mini vinařství se vyskytuje více „podivností“ a vín na hraně (a pro někoho za hranou) vady či nějak dost mimo, ale leckdy trochu ujíždí i producenti profesionální a v kontextu Čech větší, jejich produkce není tak úzkostlivě šablonovitě „odrůdově čistá“ jako u moravských kolegů, je tam prostor pro idiosynkratické projevy. Prostě pokud jde o projev vín, tak mi tu rozevření nůžek mezi mikro/malovinaři a trochu většími profíky přišlo o něco menší než na Moravě. Nevím, možná prostě jen terroir prostě leze víc ven a projevuje se bez ohledu na sklepní postupy, nebo mám díky svým severským sklonům tendenci v těch vínech vidět víc než tam opravdu je :-)

Pokud jde o vína, zaměřím se spíše na pozitiva. Takže objevy, respektive vína co zanechala výraznější dojem a něčím vyčnívala? Určitě setkání s Jiřím Podešvou z Liběchova, jeho opravdu řízné energické Rulandské bílé potěšilo velmi. Porta Bohemica Aleše Svatoše má našlápnuto skvěle a určitě se o nich budu zmiňovat častěji, tentokrát bych vypíchnul příjemně aromatický a parádně suchý třináctkový tramín (jo a v září budou mít degustaci ve Vinografu). Jeviněvské vinařství mělo bezva Chateau Jevín - Cuvée Charmant 2012 (65 % Svatovavřinecké + 35 % Dornfelder), krásně suché šťavnaté peckovinové červené. U Vinařství Žáček z Kutné Hory jsem si užil citrusový suchý čerstvý Hibernal 2012 a domů odnesl pětilitrový bag-in-bog výtečného hroznového moštu, kterým synovi sladím čaj :-) Milan Kaleda představil vína mladá i něco z archivu, třeba Ryzlink rýnský 2002 byl sice dost uleželý ale stále ve výborné kondici, květinový, petrolej, bezva kyselina, solidní kousek.

„Malovinař pohan“ Martin Krob, jehož vína by měla být připravena tradičními postupy bez jakékoliv chemie, měl pěkný čerstvý květinový třináctkový rýňák. Miroslav Říha aka Mělnické vinařství na Blatech představil hromadu vzorků jak mladých tak i vyzrálejších vín, jeho produkci v sobotu opravdu nevynechte! Vyloženě parádní bylo loňské Scheurebe, bohatší efektní krásně udělané bílé, ovocné, citrusové, šťavnaté. Luděk Vondrák je pro mne specialista na hutnější vyzrálejší věci, třináctkový rýňák i kerner jsou dobré ukázky. Mělnické vinařství Kraus už je dneska slavná značka a produkce hodně vyvážená a precizní, navíc i snáze dostupná i mimo podobné speciálně akce. Školní statek Mělník je už taky dost oblíbený, tam jsem si to nedávno projížděl i ve sklepě, na koštu byl dost fajn Kerner 2009 výběr z hroznů, koncentrovaný, minerální, s parádní kyselinou, již nazrálý. Vinné sklepy Kutná Hora mají slušný sekt Stanislav (Ryzlink rýnský, Rulandské šedé a Chardonnay), čerstvý řízný ovocný, jen zbytečně drahý. U vinařství Martina Němečka z Března u Chomutova bych s chutí pil kupříkladu lehčí čerstvý voňavý Solaris 2013 s výraznou kyselinou.

Bohuslav Schoř z Libkovic pod Řípem byl jedním z těch, co se ochotně podělil o všechny používané technologické postupy, a stejně jsem si jeho mladý peckovinově šťavnatý Regent a parádní květinovou milerku s až ryzlinkovými kyselinami a bezva délkou fakt užil. Objevem se určitě stala Frankovka 2013 z vinařství Piksa, o té už jsem tu ale psal, odvezl jsem si několik lahví. Velmi příjemná a výborně udělaná byla vína Jana Podrábského (hrozny nakupuje v Jeviněvsi), povedený klasický ryzlink, tmavší efektní voňavý ovocný vavřinec i další. Parádní, suchý, aromatický a skvěle pitelný byl Irsai Oliver 2013 z Českého vinařství Chrámce, bavila mne jejich loňská suchá precizní ovocná rulanda šedá i další vína.

Poněkud zmaten jsem byl z produkce Výzkumné stanice vinařské Karlštejn a Zámeckého vinařství Munzar Domousnice (přespříští víkend jsou u nich Slavnosti vína), těm budu muset věnovat další čas, zde na koštu mne kvalita opravdu nepřesvědčila. Ale asi největší zklamání jsem zažil u největšího/nejdražšího vinařského projektu v Čechách posledních let, Zámeckého vinařství Třebívlice. Vína byla „v pořádku“, určitě jsem tam chutnal i o dost horší vzorky, ale nějak nenabízela nic moc navíc. Čistá, ale přímočará a jednoduchá. Ještě budu vyčkávat, jak se to celé vyvine, možná jsem měl prostě jen velká očekávání.