Letní vedra předchozích pár dní jsem pořešil několika hodně fajn bílými víny. Asi nejlepší byl naprosto parádní čerstvý energický Weissburgunder 2013 řady Ebenthaler Lagen od Herberta Zillingera, to bych mohl pít denně, ale chystám se k aktuální nabídce napsat víc. Abych si trochu vynahradil neúčast na putování po sklepích Autentistů, otevřel jsem dvě vína jejich členů. Milerka cuvée 2013 od Jaroslava Osičky, na fotografii se speciální svatební ambaláží ale obsahem lahve je čerstvě do lahví stočené víno tak jak se dá koupit, je jejich už celkem typický Müller Thurgau s kapkou Neuburského a také Sauvignonu blanc. Výraznější žlutá barva. Čerstvá lehce muškátová vůně, mírně kvasničná, různé drobné odbočky, s vyšší teplotou trochu těžší květinový tón. Čerstvé, suché, lehčí, s výraznou kyselinou, živé, spíše jednoduše postavené a přímočaře osvěžující bílé, ale přirozené a sympatické.
Při zkoumání ledničky jsem zjistil, že naprosto nutně potřebuji udělat inventuru, stejně jako jsem ji nedávno provedl u sklepa. Objevil jsem několik lahví, u kterých jsem vůbec netušil, že je ještě mám. Jednou z nich bylo Cuvée Národní park 2011 z Dobré Vinice (přibližně Müller Thurgau 60 %, Ryzlink vlašský 35 %, Ryzlink rýnský 5 %). Stále čerstvá vůně, živá, lehce pikantně minerálně oxidativní štych, dotyk citrusů, jablko, muškátový tón. Suché, šťavnaté, vyvážené, decentně oxidativní, dobrá délka, květinovost, mineralita, serióznější projev při stále bezva pitelnosti. Tohle víno, byť je to vlastně jejich základní věc z řady Natura na běžné pití, zraje do krásy! A věštím tomu budoucnost ještě nejmíň dva roky. Bezva kousek, klidně bych ještě nějaký naskladnil, v prodeji je už ale dvanáctka.
A když už jsem byl v těch lehčích vínech, sáhl jsem do ledničky pro SP68 Bianco 2012 IGT Terre Siciliane vinařství Arianna Occhipinti, od mladé sympatické sicilské biovinařky, jedné ze současných tamních hvězd (a příbuzné vinařů z COS, jejichž produkce mne jako na Sicílii bavila opravdu hodně, a nešlo jen o vína z amfor). Určitě o ní budu psát více, v souvislosti s dalšími víny, tedy hlavně jejím Frappato. Každopádně tohle bílé je nefiltrovaná spontánně kvašená směs Albanello a Zibibbo (aka Moscato di Alessandria), připraveno v nerezu, očividný kontakt s kaly a trochu také slupkami. Nazlatlá žlutá barva, poměrně výrazná, divočejší, muškátová vůně, lehká zemitost, dotyk projevů při ležení na slupkách, pomerančová kůra, květinové tóny, pistácie. Se vzduchem se rozvíjí, fajn. Suché, lehce mýdlové v chuti, čerstvé hrozny, dobrá kyselina, lehčí, čisté, příjemné přirozené muškátové bílé. Opět se to pilo bezvadně. Cena okolo 400 Kč odpovídá prestiži vinařky, ale přeci jen je pro mne na vrchní hranici toho, co jsem při podobném stylu ochoten investovat. Podobné muškátové směsky by šlo za pár kaček mít z Čech, kdyby se pár vinařů snažilo a neprznilo to :o)
No a na závěr to pivo. V Pivní rozmanitosti jsem ochutnal sezónní Albrecht Sum Ale 8° ze Zámeckého pivovaru Frýdlant (web). Jméno Sum odkazuje nejen k jeho „summer“ projevu, vhodnosti do léta, ale také k použití amerického chmele Summit, tedy společně s Cascade a Citra. Svrchně kvašená záležitost, jen tři procenta alkoholu, světle citronová kalnější barva, čerstvé ovocné aroma až lehce evokující citronový radler, hodně lehké ale se sympatickou výraznější hořkosti a řízem, připomíná grep i s bílou části kůry. Chutnalo.
