Rezabal Getariako Txakolina Txakoli 2013, bílé z tradiční baskické odrůdy Hondarrabi Zuri, by myslím mnoha odpůrcům „kyselých moravských bílých“ ukázalo, co umí ve Španělsku :-) Bledá barva s decentní perličkou. Velmi čerstvé, ve vůni jemně květinové a zelené jablko, živé, naprosto suché, lehké až tenčí, obrovská spousta kyseliny, fajn délka, vyloženě „chlastací do vedra“, skoro bych kombinoval s minerálkou na střik. V místě původu se obvykle nalévá do sklenky z výšky.
Láhev, která se jako jediná komplet dopila (ale padla by ještě jedna další, kdybych si vzorek neuchránil na sobotu), byla od Petra Kočaříka, konkrétně Sylvánské zelené 2010. Vína obvykle dělá sotva jeden sud a „vypijí při práci na vinici“, ale sem tam se něco do lahví dostane. Již naleželejší projev, med, ovocnost, krémovost, výrazné, suché s bezva kyselinou, pěkně postavené, skvěle pitelné, zajímavé strukturované bílé. Poznat sylván bych měl dost problém, ale líbilo se hodně.
Zachutnal mladý růžový Modrý Portugal 2013 od Jaroslava Osičky. Krásná výraznější efektní barva, lehce navinule červeně ovocné, šťavnaté s bezva kyselinou, dobrá délka a pitelnost, příjemné přirozené růžové. V sobotu jsem ho dorazil bez nejmenších problémů :-)
Dost mne bavil falcký Riesling trocken 2012 Duttweiler z Weingut Bergdolt-Reif & Nett. „Black label“ edice stylově prý mezi řadami Tradition a Avantgarde, ale víno mi přišlo docela normální, ani to školení částečně v barrique sudech s tím nic děsivého neudělalo :-) Plnější, aromatický do meruněk, broskví a citrusů, hutnější styl ryzlinku, ovšem s výbornou kyselinou v chuti, vyvážený, ovocný, dlouhý, moc povedený! A za něco přes dvě stovky i u nás hodně dobré pití
Fajn na srovnání s klasikou z Mosely vinařství Markus Molitor, Bernkasteler Badstube Riesling Kabinett feinherb 2012. Tohle víno bych ještě nechal ležet, bude lepší, ale teď je to taková ta bezva typická „šťávička“ – peckovinová ovocnost, něco medu, pěkná mineralita, krásná souhra trochy zbytkového cukru a parádních kyselin, lehkost díky nízkému alkoholu a přitom dostatečně zajímavá stavba. Pije se to velmi snadno. Pocitově trochu podle šablony, ale skvěle zvládnuté.
I Radek Varmuža z Hustopečí byl zastoupen ryzlinkem, hutnějším aromaticky velmi zajímavým, kterému ještě věnuji trochu času. Bavilo mne ovšem jeho Rulandské modré 2012. Trochu divočejší, zralejší plnější ovocné víno, suché, ovocné, s trochu výraznějším dřevem, poměrně strukturované a bohaté, pěkný zajímavý pinot. Včera s chutí dopit :-)
Od Dalibora Osičky z Velkých Bílovic byl poměrně dost oxidativní Pinot Noir rosé, náročnější záležitost, ještě mi zbývá na zkoumání. Ovšem co mne bavilo fakt hodně bylo jeho cuvée Vermello 2009. Pinot Noir, Zweigeltrebe a Svatovavřinecké dva roky na jemných kalech v dubových sudech. Poměrně tmavá již trochu nazrálá barva. Efektní bohatší vůně, lehce živočišnost, šťavnaté peckoviny, dřevo, jemně zemitost, rozvíjí se a otevírá, hodně sympatické. Suché, šťavnaté v chuti, dobré kyseliny a ovocitost, vyvážené, pěkně postavené červené s delší dochutí „cumlání třešňové pecky“. Perfektně se pije a přitom nabízí hodně na zkoumání, velmi příjemné setkání a pro mne možná víno večera (a v otevřené lahvi se krásně drží, i v neděli bylo báječné).
Taky se otevřelo něco z Villány, ze Somló (furmint od Bély Fekete!), po nějaké debatě o velkých vinařských jménech jsem v alkoholickém opojení donesl láhev postarší základní burgundy od Leroy a nalil ji naslepo (tip byl na o deset let mladší víno), zavínili jsme se zajímavým proseccem o kterém něco v dalším dílů tematického seriálu… je to náročný koníček :-)
