První podzimní den! Dneska se mrkneme do Rakouska a taky do Velkých Bílovic. Vína biodynamika Matthiase Hagera (web) z Kamptalu, ač jde o jednu z rakouských hvězd mého oblíbeného Veltlínu, nesleduji úplně systematicky, mám tam trochu jiné favority (Hans Czerny, Herbert Zillinger a Sepp Moser především na bílá, Franz Weninger na červená). Ale mnohá jeho vína jsou dost fajn a navíc je to neuvěřitelně sympatický člověk. Před degustací saké jsem si jako aperitiv dal jeho Riesling Terrassen Kamptal DAC 2013 ze základní modré řady, trošku jako připomenutí nedávné degustace na kterou se z časových důvodů nedostal, a chutnal mi tedy moc. Čerstvá, mladistvá ovocná vůně, žluté ovoce, meruňka, mineralita. Suché jen s jemným dotykem cukru a výraznou kyselinou, živé šťavnaté bílé, delší, dokonale pitelné. Mňam. Ryzí a přirozené, poctivě fajn.
Na festivalu Praha pije víno jsem chutnal nějaká další jeho vína, kupříkladu živý lehčí Zweigelt Blanc de Noir 2013 s lehce zelenější ovocnou vůní s tónem uzené šunky :-) Lehčí jednodušší letní kousek, nic složitého. Fajn byl Gemischter Satz 2013 (Frühroter Veltliner, Rivaner, Weißburgunder, Grüner Veltliner, Riesling, Sauvignon blanc), viniční směska z často starších výsadeb. Mladičká vůně, výraznější ovocnost, trochu kouřová mineralita, ovocné v chuti, kulatější se znatelným cukrem ale i pěknou kyselinou, vyvážené líbivější víno. Riesling Alte Reben 2011, už z hnědé řady vín (viz i zde) nazrálejší vůně, ale stále spíše ovocné, jablko, pikantnější. Suché, uleželejší v chuti ale stále s energickou živostí, znatelný cukr ovšem s dobrou kyselinou, slušná délka. Fajn. Grüner Veltliner Vielfalt Kamptal DAC Reserve 2011 nazrálý bohatší ve vůni, elegantní. Suché živé v plnější chuti, poměrně koncentrované, výtečně harmonické, krásné. Nádherné, jedna z nejlepších věcí co jsem od Hagera pil. Školeno ve starém 1800l akátovém sudu. Připravuje i bílé na slupkách, třeba Riesling PUR 2012. Oranžová barva, kouřová vůně, tyčinka Margot, pomerančová kůra a marmeláda. Suché v chuti, výrazné třísloviny a svíravost, parádní struktura a délka, zajímavý efektní úlet.
Jestli mne něco v posledních dnech opravdu nadchlo, tak to bylo Chardonnay 2011 od Jaroslava Osičky (web) ve variantě lahvované s kaly. Mám doma dvě šarže, tu definitivně doškolenou, fantastickou ale která ještě užije nějaký čas na lahvi (ovšem pobaví už teď). A pak první lahvování ještě ne úplně dokončeného vína, bez dosíření rovnou ze sudu. Pro mne jedno z nejlepších bílých vín, jaká jsem kdy z Moravy pil, které se stále krásně vyvíjí a mění, ale drží v bezvadné kondici. A nazývejte si mne třeba vinným deviantem. Hutná kalná žlutá barva. Čerstvá ovocná vůně, broskve, trocha exotického ovoce, mineralita, dotyk dřeva, velmi efektní a jen mírně těkavě funky. Suché, šťavnaté, slušně plné, ovocné, s bezva strukturou, opět ovoce do broskví, delší, skvěle pitelné, krásné. Znova jsem si z toho sedl na zadek. Pití na léto i do podzimu :-)
Nedávno jsem projížděl u Osičků ročník 2013 ze sudů a doporučuji mu věnovat pozornost a vína si pohlídat (než to, jako P-Ch 08, odešlou do USA). Fantastické věci s páteří výrazné kyselinou a neuvěřitelnou energií to jsou, možná jedna z nejlepších vín, co u nich zatím vznikla. Jinak doporučuji, týká se i přírodních a „alternativních“ vín, fajn rozhovor s Jamie Goodem: „Lidé se domnívají, že příprava naturálních vín zahrnuje zanedbávání. Ale tak to není. Zahrnuje ještě více pozornosti než konvenční vinaření. Neudělat zrovna nic vyžaduje velkou dávkou dovedností a pochopení vína.“
