Seriál Vinaři se odehrává v jakési alternativní a reálně neexistující víkendově pohodové verzi Jižní Moravy plné věčně opilých lidí (jak řekl kdysi jeden oblíbený herec a povrchní filmová a televizní díla bez větších ambicí potvrzují: „Herec musí umět zahrát buzeranta, opilýho a koktavýho. To jsou základy české komiky.“), rádobykomických policistů, vinařů venčících kozy na ulici, ve sluníčkem prozářené a klobáskami ovoněné zemi plné srdečného odporu k pražákům. Ocitáme se na místě, kde se prostě dobře žije a všichni mluví jakousi zvláštní, nekonzistentní a extrémně otravnou pseudomoravštinou. V této mystické krajině jsou mrtvá prasata běžně skladována mezi lahvemi a nerezovými tanky vinařských provozů (vzhledem k některým excesům vinařství, ve kterém se „prasárna“ odehrává, bych se tomu ani nedivil), obvyklým dopravním prostředkem pro převoz kartonů vína je červená motorka se sajdkárou a snem obyvatel z maloměsta je vyrazit do civilizace, do Mikulova. Jako podpora vinné kultury se zde víno, zhusta prokládané slivovicí, občas pije z naprosto otřesných sklenic :o)
V této scenérii probíhají krátké skeče na hranici trapnosti, byť obvykle ještě ne úplně za ní a to je jim ke cti, pospojované do nekomplikovaného děje. Spíše přízemní humor bližší letům devadesátým než dnešku, modernější styl tomu dává úderné hláškování („Já se někdy tak zdegustuju, že ani nevím, jak jsem se dostal domů.“, „Ti zmaluju zadek, že cabernet je proti tomu bílé víno.“), podpořený prkenným vystupováním (obsazení je sice velmi slušné, ale až na čestné výjimky příliš nepomáhá) a dialogy šustícími papírem, je o to nesnesitelnější, že seriál nemá tempo a švih, únavně se vleče a hodinové stopáže je na řídký obsah prostě moc. V průběhu jsem se asi třikrát zasmál, místo aby mi bylo za protagonisty spíše trochu stydno jako obvykle, ale nic z toho mi hlouběji v paměti neutkvělo. Občas je to takové ožrale milé, na nedělní večer bez nutnosti přemýšlet (to je přímo na obtíž) pro mnohé asi ideální, ale to má být jako všechno? Přitom od dalšího dílu, kde se představí odrůda Neuburské ve společnosti hokejového týmu a krojovaných prostitutek, tak nějak o mnoho víc očekávat nemohu.
Prostě takový film Bobule, ovšem jeho už druhý díl, rozbředlý do seriálu a lehce posunutý směrem Babovřesky/Kameňák, kde jsou vtipy sem tam s vinařskou tematikou a občas zazní nějaké zásadní životní moudro. Možná jsem jen zmlsaný zahraniční seriálovou produkcí, která stále častěji dosahuje filmových kvalit (mimochodem mne u Vinařů též překvapilo, že občas působí nezvládnutě zvukově a některé momenty jsou i dost divně nasvícené, až amatérsky) a nabízí špičkovou zábavu. Jasně, nečekal jsem Hru o trůny či Temný případ, ale Vinaře prostě nedávám ani jako nenáročnou komediální zábavu. Přiznávám, že domácí seriály příliš nesleduji a nemám tedy moc srovnání, v posledních době mne více zaujal Cirkus Bukowsky a pobavilo pár dílů Čtvrté hvězdy, ale tohle má opravdu být nadprůměr naší produkce? Sledovanost prvního dílu vystřelila do nebes a Vinaři televizi totálně ovládli, ono se při té brutální dlouhodobé masáži reklamami v televizi, včetně neustálého opakování titulní písně od Chinaski, a billboardové kampaně není čemu divit. Otázkou je, jak se bude sledovanost vyvíjet dál.
Pro mne jsou hlavním poraženým celého tohoto díla skuteční dobří vinaři z Moravy (a potažmo ti z Čech, na které se jako vždy zapomnělo úplně), kteří si zaslouží realističtější obrázek. Ale předpokládám, že se všichni budou každou neděli masochisticky na televizi dívat, jak si je banda scénáristů představuje :o) A jestli seriál masivně nakopne spotřebu sylvánu, neuburku a frankovky, tak ho nakonec vezmu na milost i já…
P.S. Fotka v titulce pochází z FB stránky Veltlínu. I u Vinařova tajemna tak nějak předem tušíte, jako z ukázek Vinařů, že to bude průšvih. Ale nemůžete si pomoct, nutkání vyzkoušet tam prostě kdesi hluboko je…
