Dneska při troše štěstí vyrazím na degustaci několika archivních vzorků u Rare Wine, což mi připomnělo, že bych se mohl zmínit o třech postarších lahvích, které jsem v poslední době chutnal. Nejsem na podobná vína žádný odborník, jsou pro mne spíše sváteční záležitostí, a mnohdy v nich krásu spatřenou jinými prostě nedokážu objevit. Ale jiná dokáží nadchnout dost nekriticky, holt to chce chutnat :-) Taky psát o nich je trochu složitější, protože (snad s výjimkou Bordeaux) koupit stejné víno jde jen komplikovaně a navíc je dost pravděpodobné, že lahve se mezi sebou budou již poměrně výrazně lišit. Ale co už. Na nedávné slepé ochutnávce se na závěr vyskytla láhev Château Beychevelle 1986, slavného producenta s lodičkou na vinětě z Bordeaux, Saint-Julienu. Jde o zajímavé vinařství s bohatou historií, momentálně ve vlastnictví japonské skupiny Suntory a francouzské vinné a pivní korporace Castel, ale vína jsou fajn. A navíc se snaží o bio ve vinicích, to je v Bordeaux vždycky malý svátek :-)
Barva hodně nazrálá rubínová, výrazně oranžový okraj. Pikantní, jasně vyzrálá starší vůně, s připomínkami černého rybízu a tmavého ovoce, živočišné tóny, bylinky, vrstevnatá. Suché, šťavnaté v chuti, stále ještě se sladkostí ovoce, velmi pěkná stavba a struktura, seriózní bordeauxská klasika v parádní kondici a krásně se to pilo. Takhle Bordeaux prosím mohu!
Na ochutnávkách u Hrona v sýrarně na Jiřáku bylo možno otestovat i zralejší vína, přihozená jako zajímavost a pro srovnání k vínům z aktuálních ročníků, která vozí / chce dovézt. Bylo to třeba Château de Pibarnon 1998, tedy jedna z legend apelace Bandol, odrůdově z většiny Mourvédre s trochou (desetina) Grenache. Tmavší barva, nazrálá s naoranžovělým okrajem. Vyzrálá až trochu lascivní „zpocená“ vůně, kůže, tabák, pikantní, bylinky a kořenitost, spíše červené ovoce, kouřové tóny. Komplexní, bohatá, dost „wow“ efekt. Suché, šťavnaté, krásně strukturované a ve výborné kondici v chuti, ovocnost, lehce herbální, pěkná délka, vyvážené, na vrcholu a bezvadně pitelné. Tohle mne oslovilo velmi, krásný kousek. V téhle podobě dost připomíná zralá Bordeaux, to bych si naslepo tipnul spíše než co jiného. Pod víny z Provence si většina představí růžovky, ale Bandol je trošku jiná hra :-)
Dalším vzorkem v sýrárně byl Meursault Les Tessons 1998 z Domaine Buisson-Charles, jako srovnání k aktuálnímu lahvování Meursaultu ze starých keřů stejného vinaře (vína překvapivě svěže přímě ovocného, čekal bych více dřeva, jak je v apelaci zvykem, ale o celé burgundské degustaci napíšu víc časem), měl tmavší zlatou barvu. Vůně hodně zralá, nejvíce připomínala ovocný čaj s medem a karamelem, stále jasná minerální linka, kouřovost, ale aromaticky už dost za hranicí toho, co čekám od bílé burgundy a spíš víno co „jen přežilo“. V chuti suché, čisté, jasně zralé ale vlastně méně než naznačovala vůně, bezva kyseliny, mineralita, dobrá délka, sympatické, vyvážené, stále dobře pitelné. Takže nakonec také potěšilo.
