Vína promlouvající o svém původu s lahví pinotu

Není nic těžkého zvolit do slepé degustace takové víno, které nikdo nepozná, dokonce ani přibližně nezařadí geograficky či odrůdově. Následné hádání a hledání správné odpovědi je stále výtečným mentálním cvičením a zkouškou vinných znalostí a zkušeností – snaha rozebrat způsob výroby, pomocí charakteru víno ho zařadit alespoň zhruba do jižnějších či severnějších oblastí, zúžit odrůdový výběr na menší počet, najít nějaký drobný detail, který by identitu prozradil. I přes výsledný neúspěch je samotná cesta důležitá a v některých soutěžích či zkouškách nemusí špatný výsledný tip hrát tak velkou roli, pokud popis vlastností a úvaha, kterou jste k výsledku došli, odpovídá. Baví mne to, a podobně tajemná mohou být i opravdu špičková vína, ale stejně mám raději, když vše probíhá poněkud jinak. Přivoníte ke sklence, usmějete se a víte. Region původu, dost často rovnou ve spojení s odrůdou, k vám promlouvá naprosto zřetelně a je jasné, že tohle víno nemůže být odjinud. A pokud ano, tak někdo odvedl sakra dobrou práci ve snaze ho napodobit.

Pak už je to jen otázka zúžit region na jeho specifickou část, apelaci, pokusit se z projevu odhadnout ročník a případně i producenta. Často uvažování směřuje stylem „buď je to běžnější věc od špičkového vinaře, nebo top poloha od vinaře méně slavného“, je to trošku smutné a „neterroirové“, ale velmi často ve výsledku platí. A totéž, pokud nejde o úplně mladá vína, i v případě ročníků. Poměrně stará vína od opravdových hvězd působí někdy nečekaně svěže a mladě, zatímco mladší vína obyčejných vinařů mohou být už unavená.

Na včerejší slepé degustaci, kde každý přinesl jednu láhev a ostatní se ji snažili zařadit, hned několik vín promlouvalo poměrně zřetelně. Vavřince ze Strekova sice mnozí svorně poslali do pinotu (a já si myslel, že je to starší frankovka), ale jinak to šlo celkem dobře. Poznali jsme Piemont a Nebbiolo, i Sangiovese a Toskánsko se zadařilo určit správně, staré Bordeaux bylo taky jasné a nakonec největší potíže dělalo mnou přinesené výtečné Chardonnay z Friuli :-) Vůbec nejsilněji o svém původu ale promlouvala láhev Vosne-Romanée 2009 slavné Domaine Méo-Camuzet. Že jde o pinot z Burgundska, konkrétněji Côte de Nuits, bylo v podstatě jasné už přivoněním. A pak už to byl trochu boj. Geograficky byl nejblíže účastník, který jej zařadil do Chambolle-Musigny, já byl o kus dál na sever. Ročník jsem dal správně, ovšem tipnul bych spíše vyšší než vesnickou apelaci. A ono ne.

Tohle víno je směsí dvou vinic – Les Barreaux, s révou konečně v již rozumném věku okolo 30 let, a Les Communes, s výsadbami okolo šedesátky. První jmenovaná je výše ve svahu, vedle Les Petits Monts, nad legendární Cros Parantoux a dotýká se i Richebourgu. Ale… na „hned nad“ a „jen cestou odděleno od“ se na vinětách nehraje, statut 1er či dokonce Grand Cru prostě nenese. Druhá vinice se nachází dole u hlavní silnice a navazuje přímo na obec, sídlit Méo-Camuzet jen o ulici níž, tak to mají skoro jako takový „záhumenek“. Vinařství má detaily o víně fakt pěkně na webu.

Ve vůni bohatý, klasický mladistvý pinot, vyzrále čerstvě sladce peckovinově ovocný, s pěknou minerální linkou a dobře zakomponovaným dřevem. Energické, poměrně efektní styl. Suché, mladé, s docela výrazným tříslem ale již přístupné, krásně strukturované, pevné, s výtečnou kyselinou, koncentrované a silné ale vyvážené, šťavnatě červeně peckovinově ovocné, pěkná délka. Skvěle se pije už teď, ale má potenciál zrát do krásy ještě mnoho let, kdy skoro jistě nabídne komplexnější projev nad rámec současné ovocnosti. Tohle mne nadchlo a vážně uvažuji, i přes cenovku někde v zóně 1500+ u Domaine R&W, hypotéku a dvě děti, o nákupu :-)