Před nějakou dobou jsem pořídil průřez víny Champagne David Léclapart z Trépail, odkud má i všechny hrozny z vlastních tří hektarů vinic, svérázného Demeter certifikovaného biodynamického pěstitele a vinaře (zkušenosti získával a přiklonit se k biodynamice ho přesvědčila práce u Leclerc-Briant, ze začátku bral preparáty od Fleuryho), až proběhne ochutnávka budu o něm psát detailněji. Na úvod třeba to, že v knihách o Champagne je buď jako naprostá špička, nebo jako „spíše zajímavost“, dost polarizuje dle vkusu autora. Někdy je řazen vedle Selosse, ale to přístupem ke školení vín příliš nesedí. Jediné víno, kde jsem měl dvě lahve, byl jeho základ L’Amateur Blanc de Blancs Extra Brut ročníku 2006, ač oficiálně o ročníkové víno nejde. Ale jiná nedělá (což je mírně v rozporu s apelačními předpisy) a ročník jde vyčíst z čísla šarže. A to jsem taky otevřel u příležitosti výročí svatby.
L’Amateur nevidí dřevo (na další vína používá burgundské sudy od Domaine Leflaive), je ze smaltovaných tanků, a jedná se o směs pěti různých poloh v Trépail a stroprocentní odrůdu Chardonnay, bez dozáže. Tlustá kovová záklopka, těžká láhev. Tmavší žlutá barva, krásné vytrvalé perlení malých bublinek. Výrazná toastová vůně, minerální, zralejší a bohatá, lehce starý vlakový vagón a pikantnější kořenité tóny (manželka popisuje jako „kadidlo“), sušené ovoce, jablko a citrusy, moc pěkný vrstevnatý dojem. Hodně suché, šťavnaté, s výraznou živou citrusovou kyselinou, lehce svíravé a dotyk zemitosti, energické, výtečně pitelné a delší. Chuť určitě ne tak bohatá jako vůně, ale stále velmi povedená. Myslím, že už tohle víno naplňuje čtyři principy, kterými se chce řídit: čistota, energie, potěšení a ekologie. Jako levná jeho vína tedy nejsou, ale stejně se těším na další kousky.
V rámci příprav článku o Sylvánském zeleném mimo tento blog jsem si zaskočil do Fajnšmekru pro láhev Sylvaner Vieilles Vignes 2012 alsaského bio (se sklony k biodynamice, práci bez síry a tak) vinařství Jean-Louis et Fabienne Mann, vína kde staré keře znamenají 40+ let. Bavil mne od nich starší ročník stejného sylvánu i další jejich vína, ale k tomuhle jsem z festivalu Prague Drinks Wine měl jen poznámku „mňam!“, kterou si chtěl přeci jen nějak rozšířit :-) Zlatavá barva. Na úvod poměrně jemná vůně, která postupně se vzduchem a teplotou nabývá na intenzitě. Trochu složitější, hutnější, lehce medové, tepleji vyzrálé. Suché, kulatější, důrazné, znát ležení na kalech, ale není to utahané a má slušnou kyselinou. Delší, efektní. Přemýšlím, co přesně mne na tom původně tak dostalo, je to fajn ale preferuji přeci jen (nejen u sylvánského) spíše styl, který měla desítka, tedy víno lehčí a jemnější.
U Lachtana jsem kupoval mimo jiné láhev Ein Liter Mosel Riesling 2012, který k nám dováží Tomáš Trejbal aka Black Print Wines a pochází z jeho „virtuálního“ vinařství (jak koncept popisují, v zásadě je to takový négociant) Schieferberg. Typický moselský rýňák kabinetního typu nižším alkoholem a trochou cukru balený do litrové lahve, nic komplikovaného ale víno na větší pití, na nic si nehraje. Pěkná citronová žlutá barva. Čerstvé ve vůni, minerální linka, sladké jablko a žluté ovoce, mírně med, jasný ryzlink co je teď bezva ale dokáže zrát. Lehčí až středně plné, výrazná pěkná kyselina a něco cukříku, dobrá délka a parádní „na skleničku“ pitelnost, nic složitého ale čistý fajn ryzlink. V řadě Schieferberg je ještě výtečný suchý „Pirate Edition“ Riesling (proč jde o pirátský produkt dovozce rád vysvětlí) a třeba taky povedená aromatická líbivá nasládlejší hruškovice. Jo a taky vozí třeba vína Markuse Schneidera, pro mne to jde stylově trošku mimo a přijde mi drobátko vyumělkované a všeho snad až přehnaně moc, ale kvanta lidí z jeho vín hýkají blahem :-) A všechna vína jde popít v Penzionu Kokořín, pokud budete někde v oblasti, tak tamní restaurace vaří opravdu dobře!
