Včera večer jsem dodělával sylvánský článek a v jeden moment se děsně zasekl. Hlavou mi blesklo, že před lety jsem četl nějakou báseň, kde byla o Sylvánu řeč, ale naprosto si nemohl vybavit její jméno ani autora. Matně si vybavuji takovou zasmušilejší, „matně zelenou“ podvečerní atmosféru, ale to je asi tak všechno. „Podezřelým“ z autorství je Jan Skácel, ale zdaleka to není jisté a úspěšný v hledání jsem nebyl. Netušíte někdo? Text už je dokončen a odevzdán, takže báseň se do něj stejně nedostane, ale alespoň mi to přestane vrtat hlavou :-) K přemýšlení jsem popíjel alsaský Sylvaner 2012 vinařství Clément Weck & Fils (web, vozí Jiří Hron a prodává po lahvi za 299 Kč) z Gueberschwihru. Chutnal jsem ho už dříve a od posledně přeci jen trochu nazrál, zmizela zaprděnost ve vůni, projev se začal trochu ohlazovat a změkčovat, ale stále je to jemnější bílé, trochu listnaté, spíše lehčího střihu, nepodbízivě sympatické. Víno na celý večer ke čtení, třeba.
Mimochodem včerejší dotaz na báseň na sociálních sítích vedl zatím k odkazu na Ctirada Králíka, ale tam jsem si jist, že od něj určitě nebyla. Alena Krausová mne odkázala na báseň Jana Skácela Hrdla, kde by popis vína mohl i odpovídat. Ale jsem si jist, že v té „mé“ opravdu padlo jméno sylvánské…
Hrdla
Hořelo na předměstí
a sklánělo se k zlu
Na sladkých mořích lodě
troubily na hrůzu
To víno bylo
nakyslé trošinku
a mělo na dně
zelenou hořčinku
Vonělo kopřivami
a bylo samé zvaní
ve zmítaném listí
holubi ubývali
Na sladkých mořích den
trval po celou noc
Parníky odplouvaly
ledovcům na pomoc
