Nejdříve něco k vinařství. Ročně připraví zhruba 90 tisíc lahví, jde o jednoho z nejstarších producentů v oblasti a dost možná nejstarší zámecké vinařství ve Francii vůbec. V rámci Jury jde o podnik s nejvýraznějšími aristokratickými kořeny, chlubí se jimi i na vinětách a zájemci o historii si rozhodně počtou! Nyní château vlastní hrabě Alain de Laguiche a snaží se ho, po desetiletích téměř beze změn, posunout do jednadvacátého století. Vlastní staré vinice, asi nejvíce mají odrůdy Pinot Noir, ale taky velmi staré sklepy, staré vysychající sudy, staré všechno… samotné Château d'Arlay se stalo oficiálním francouzským historickým monumentem a vinařský i vinohradnický provoz jako by tohle všechno reflektoval, postupně chátral do podoby jakéhosi stěží použitelného reliktu dob dávno minulých. Vinařství bylo tak nějak udržováno a vína rozhodně měla charakter, ale plný potenciál terroir rozhodně nebyl využit naplno. Od roku 2012 je zde nový sklepmistr s burgundskými kořeny a inklinací k bioprodukci a více se investuje, jak se to projeví na vínech zatím těžko soudit. Vinařství zatím prodává jako aktuální ročníky 2009 a podobně, jen výjimečně něco novějšího :-) Prostě v Juře čas plyne tak nějak pomaleji.
Podzim si žádá své… vepřík, houby, kaše…
Čímž se dostáváme zpět ke Corail. Jde o originální směs všech pěti hlavních jurských odrůd – červených Pinot Noir, Trousseau a Poulsard i bílých Chardonnay a Savagnin – hezky macerovaných na slupkách nějaký ten pátek a to celé a následně školeno delší dobu ve starých sudech. Konkrétně ročník 2009 šel do lahví až v roce 2013. Obvykle jde o bledé červené / tmavší růžové, těžko zařadit, a po pravdě… dost zvláštní. Přišlo mi, že je v sudech až moc dlouho, že to docela lehké tenčí víno zrání ve dřevě, ač starém, dává spíše s obtížemi a výsledek je i na mne poněkud svérázný. Ale devítka byla fantastický ročník a k tomu mám dojem, že je tentokrát v korálu nějak víc jejich Pinot Noir ze starých výsadeb, takže výsledek tomu odpovídá. Barva pinotová světlejší červená, terakota nazrálejší okraj. I vůně stylově hodně směrem vesnický burgundský pinot, divočejší a lehce živočišné na úvod, třesně a višně, višňový likér, trochu „vagonové“ staré dřevo, mírně těkavka, dotyk koření. Suché, středně plné, bezva kyseliny, šťavnatost, přímočaré ale dobře postavené sympatické červené s dobrou délkou a jurskou mineralitou, charakterní, zajímavé. Normálně Corail doporučují pít při nižší „sklepní“ teplotě, ale tohle funguje i třeba při patnácti stupních. Prostě dobrý. A navíc v klidu vydrží a možná se i pozitivně promění v lahvi ještě hezkých pár let, pět nejméně.
