Riesling z Alsaska od základu po Grand Cru

Než se konečně dostanu k reportu u sauvignonech a pinotech z Loiry, kterých jsem v posledních měsících v sýrárně na Jiřáku nachutnal možná sedmdesát, odhrnu poznámky ze včerejší ochutnávky alsaských ryzlinků tamtéž. Dovozce Jiří Hron si tentokrát připravil 15 vzorků od čtyřech různých vinařů, z představených vín bylo osm v kategorii Grand Cru, navíc každé jiné. Ochutnávka se konala primárně za účelem prozkoumání vinařství Louis Hauller, ostatní v sortimentu běžně má. Ale popořádku.

S bio víny Domaine Aiméstentz z Wettolsheimu jsem se setkal již několikrát a sedí mi nadprůměrně. I dnes popisovaná vína jsem pil již dříve a psal o nich (Patnáct spíše mladých alsaských ryzlinků, Sedmnáct mladých alsaských Grand Cru ryzlinků), poznámky se trochu liší, ale takový je život :-) Základní Riesling 2012 je klasický, svěží, minerální, s náznakem petroleje a dotykem medu. Suchý, středně plný, čistý, šťavnatý s říznou kyselinou, dobře dlouhý, fajn. Riesling Neufeld 2011 je úplně jinde, s tmavší barvou, vyzrálejší a poměrně intenzivní vůní, trochu medu, kouř, náznak botrytidy. Bohatší, suché, šťavnaté, bezva kyselina, středně plné, vyvážené, dobrá délka, strukturovanější, sladší jablko v dochuti, velmi pěkné větší víno. Riesling Grand Cru Sommerberg 2010 nazrálejší vůně, kouř, mineralita, med, vrstevnatější, náznak petroleje, lehce kořenité, nic výrazného a spíše sofistikovanější jemnější projev co nevolá po rozkládání na prvočinitele a funguje jako celek. Suché, středně plné, vyvážené, krásná kyselina, dobrá délka, čistě udělané, příjemné, elegantnější bílé, lehce pecička v delší dochuti. Tohle chce ještě čas, povedený kousek. Riesling Grand Cru Florimont 2010 byl degustační vzorek bez viněty. Ve vůni trochu peckové, evokuje nahořklost, v chuti suché, šťavnaté, bezva kyseliny, čisté, velmi příjemné, vyvážené, seriózní, delší, hezky postavené a výborně pitelné. Vůně se postupně otevírala do jemnějších ovocných tónů, ale oproti chuti poměrně zastřená.

Následovala sada vzorků od Vins Louis Hauller (Cave du Tonnelier), již trochu většího producenta z Dambach-la-ville, tedy na sever od Colmaru směrem na Štrasburk. V předchozích generacích šlo o především bednáře, na vinařství se vrhli až později. Ač mají očividně vztah ke dřevu, tak vína jsou určitě nerez a uzavřena plastovými nomacorc zátkami :-) Základní Riesling 2013 je víno jemně ovocné, meruňka taková trochu „jarová“ (představte si vůni citronového jaru versus skutečný citron, podobným stylem). Suché, lehké, řízné, jablíčko, jednoduché, čisté. Riesling  2011 z bioprodukce nazrálejší uměřenější aroma, trochu peckové, v chuti spíše suché ale s dotykem cukru, slušně ovocné, solidní kyselina, lehce nahořklá pecka ke konci, dobrá délka, proč ne. Riesling 2011 lieu-dit Fronholz nazrálejší vůně, medovost, trochu divočejší vůně, zralý kozí sýr. V chuti rozkouslá pecka, nahořklý dojezd, naleželejší, suché ale opět s trochou cukru na zakulacení.

Následovala série jejich Grand Cru a tam vyvstal hlavní problém. Sice šlo o mladá vína a je nutno brát je s rezervou, ale pro mne prostě Grand Cru statutu nedosahovala ani omylem. Riesling Grand Cru Frankstein 2012 výraznější vůně, citrus, medovost, botrytický tón, lehce koření, nasládlé v chuti ale se slušnou kyselinou, čisté, dobrá délka, pecka v dochuti trochu, ovocnost, zakulacenost, přímočaré, jednoduše postavené. Riesling Grand Cru Muenchberg 2012 žlutě ovocná vůně, méně výrazná, suché a šťavnaté v chuti, dobrá délka, kyselina, pitelnost, ale opět hodně přímočaré. Riesling Grand Cru Winzenberg 2012 již dost výrazně známky nazrávání, pecka, lehká oxidace, citronový jar. Překvapivě živost a kyseliny v chuti, mladé, meruňka, něco zbytkového cukru a nasládlost, ale neutahané, dobrá délka, lehce pecka konec ke konci… proč ne, ale opět charakter Grand Cru to prostě nemá.

Následovala sada čtyř ryzlinků Domaine Baumann-Zirgel z Mittelwihru. Riesling Streng 2012 (vinice u obce kde sídlí, ale jen specifické místo, ne Grand Cru) vůně na úvod medovost, botrytické tóny, plastová kachnička a náplast (těkavé vinylfenoly), postupně se otevřelo do zraleji ovocné vůně, meruňka třeba, ale stejně mi tam ta náplast vadila. V chuti pěkně suché, výraznější kyseliny až říznější styl trochu v rozporu s vůní, medovost, dobrá pitelnost. Zajímavější mi přišel Riesling Streng 2010, nazrálejší ve vůni, jemně ovocný s medovým tónem lehce mixnutým s koprem :-) Zní to divně, ale vlastně nebylo vůbec špatné. Spíše suché v chuti, fajn kyseliny a slušná plnost, šťavnatost, vyvážené, pěkně udělané, dobrá délka. Riesling Grand Cru Schlossberg Cuvée Amélie 2010 trochu zemitopecičkové a mírně zastřené ve vůni, jablečné křížaly. Spíše suché v chuti, fajn kyseliny, peckovost, dobrá délka, již nazrálejší, šťavnaté, dobře pitelné, příjemné. Riesling Grand Cru Schoenenbourg Cuvée Arthur 2010 za starých keřů intenzivní ve vůni, zajímavé a efektní, ovoce pod křísnutím křemenem, mineralita, kouřovost. Suché, živé, trochu cukr ale slušná kyselina, dobrá délka, intenzivní, dlouhé, zakulacené, bohaté, vyvážené, výtečné strukturovanější víno.

Na závěr solitérní vzorek od Domaine Mittnacht Frères, biodynamiků z Hunawihru. Riesling Grand Cru Osterberg 2010 byl v aromatice hodně sevřený a zřetelně potřeboval více času a věnovat se mu, a totéž platilo i o chuti. Jemnější a vyvážené, dobře postavené, solidní koncentrace, pěkné kyseliny a tak, vše tam bylo, ale zatím nepřipravené k pití a v „hloupé“ fázi. Oproti GC od Haullera tam ale byl vidět potenciál.

Za mne prostě Aiméstentz, určitě není z nejlevějších, ale v tomhle setu jasně vyčníval. Mittnacht znám jiná vína a zaslouží si pozornost, byť tento vzorek v současné podobě o tom úplně zřetelně nevypovídal. Baumann-Zirgel umí zajímavá vína, třeba sylvánské je bezva a relativně levné, i ryzlinky občas stojí za pozornost. Snaží se o serióznější Pinot Noir ve dřevě, ale ten mne úplně neoslovil, pro mne je prostě víc v kategorii „ochutnat a vybrat si konkrétní víno co sedne“, u Aiméstentze bych snáze nakupoval naslepo. Louis Hauller příliš nevím proč doporučit.