Timotheus, Atanasius, Josephine a Joschuari

V rámci pravidelných „ulítlých úterků“, kdy je ve vinotéce Fajnšmekr vždy celé odpoledne otevřena sada zajímavých a obvykle trochu netradičních vín, byla tentokrát představena čtyři vína slavného vinařství Gut Oggau (Eduard Tscheppe s manželkou Stephanie Tscheppe-Eselböck, web), podniku hospodařícího biodynamicky (certifikace Demeter) v Burgenlandu, u Neziderského jezera. Mají 13 hektarů, ze kterých ročně připraví jen do dvaceti tisíc lahví. A ty jsou v regálech obchodů nezaměnitelné. Každé víno nese vinětu s obličejem a jménem jednoho ze členů tří generací rodiny, víno je vždy popisováno jako charakter příslušného člověka. Má to nápad a je výborně provedeno, k úplnému štěstí pak chybí jen to, aby šlo o skutečnou vinařskou rodinu (není tomu tak, za projektem stojí německá reklamní agentura Jung von Matt). Pokud jste vlastníkem moderního kompaktu nebo telefonu, tak se navíc jejich lahve moc dobře fotí, tyhle chytré strojky na obličeje na vinětách ostří samy od sebe :o)

Timotheus 2012 je bílé víno připravené z  veltlínu a bílé burgundy, spontánní fermentace v pětistovkách sudech a tam i zrání na kalech po devět měsíců. Tmavší barva směrem do zlaté. Intenzívní, efektní bohatší vůně, minerální, teple vyzrálá a přitom svěží, žluté ovoce, květinové tóny, podběl. Poměrně plné a výrazné v chuti, úplně suché, znát alkohol ale je dobře zapracován, trochu medové, trochu svíravé, koncentrace a zároveň dobrá pitelnost, dlouhé s dotykem sladkosti ovoce, strukturované. Výtečné komplexní bílé s velkým potenciálem. Zařazeno ve střední kategorii/generaci (rodiče), oficiálně jen coby rakouské zemské víno, ostatně jako všechno od nich.

Atanasius 2012 je generace dětí, nejpřístupnějších vín. Jde o směs frankovky a zweigeltu, fermentace v nerezu a otevřených dřevěných kádích, zrání 16 měsíců ve velkém dřevě, lahvováno bez filtrace, nesířeno. Nafialovělá tmavší barva. Čerstvá intenzivní ovocná vůně, přímá, svěží, tmavší peckoviny, efektní, mírně ovocný zákvas, trochu divokost. Suché, šťavnaté, ovocné, krásné postavené, delší s dojezdem cumlání švestkové pecky, pikantní, s bezva kyselinou a tak akorát tříslovinami. Již v kondici k otevření, středně plné, skvělé pitelné. Mňam! Takhle si představuju bezvadné červené na pití klidně ve větším, které zároveň nabízí spoustu ke zkoumání a zábavu na delší dobu.

Josephine 2011 je opět střední rodičovská generace, odrůdově Roesler a Frankovka. Temná hutná fialová barva a také efektní hutnější, sladší aroma, koncentrované, divoké, lehce živočišné, trochu zvláštní tóny, nabušené ale trochu postrádá nějaké vrstvy navíc (většinou si to značím jako „moštové“), docela přímočaré. Suché, poměrně plné, výrazná kyselina jakoby lehce odtržená od zbytku vína a zvláštní byť zajímavá stavba. Dobrá délka, kyseliny, lehká svíravost, pikantnost, znatelnější dřevo. Takové zvláštní z těžko zařaditelného důvodu, nejspíše to bude hybrid v rodokmenu, některé náznaky tam jsou (Roesler je mrazu a chorobám odolný temný kříženec, který má v rodokmenu krom frankovky a zweigeltu také Seyve-Villard 18-402, tedy hybrida americké a evropské révy).

Joschuari 2011 je stále střední rodičovská kategorie, ovšem tentokrát stoprocentní Frankovka. Nohama šlapané jen částečně odstopkované hrozny, šest měsíců fermentace v otevřených dřevěných kádích, poté rok a půl v pětistovkách sudech. Žádné další zásahy a příměse, žádná filtrace, nesířeno. Zajímavá, ovocná, již trochu nazrále působící frankovka, vápenitě minerální, trochu navinulé, lehce těkavé, švestkově peckovinové, složitější. Z relativně čerstvě otevřené lahve, mám zkušenost, že aromatika vín v tomto stylu dále rozkvete po pár hodinách v odlité lahvi či ještě lépe karafě. Suché, šťavnaté v chuti, hodně výrazná kyselina a tvrdší, nekompromisní projev. Určitá lehkost chuti i přes 13 % alkoholu a zároveň celkem důrazné, slušná délka, mineralita, složitější víno vyžadující čas a věnovat se mu.