Už je to nějaký ten pátek, co jsem se účastnil degustace toskánských objevů, které dovezla vinotéka Fajnšmekr. Nějak jsem se ale nedostal k reportu, ani nevím proč. Ze čtyřech prezentovaných vinařství mne pak nejvíce zaujala Macea (web), v kopcích údolí řeky Serchio poblíž městečka Borgo a Mozzano ukrytý biodynamický producent (necertifikovaný po asi deset let, momentálně v přechodném období na oficiální bio certifikaci), za kterým stojí bratři Antonio, vystudovaný flétnista, a vinař Cipriano, spolu se sestrou Ilarií. Vína vznikají bez jakýchkoliv příměsí krom trochy siřičitanů (celková síra okolo 20 mg/l), obvykle kvasí v otevřených kádích a následně zrají v dubových sudech, ale i něco nerezu hlavně na bílá a také na následné míšené sudů mají. Prostě normálka :-) U Fajnšmekra jsme koukali na fotky z jejich návštěvy, vypadalo to hodně sympaticky a vína příjemný dojem jen doplňovala.
Hodně mne oslovil Sauvignon blanc 2012 (speciální „reserva“ s kaly), čerstvý výraznější trochu „jursky“ pikantně minerální, herbální, suchý, šťavnatý, poměrně bohatý, strukturovaný, delší. Pinot Grigio 2011 narůžovělou barvou napovídal kontakt se slupkami, i zde poměrně výrazná aromatika a bezva mineralita, styl trochu připomínající zrání pod flórem, suché a zemitější v chuti, něco třísla, výrazné kyseliny, plnější a dobře dlouhé, poměrně zajímavý kousek. Pinot Nero 2011 byl světlý v barvě a ve vůni nabízel mix čerstvých peckovin a živočišnosti, v chuti suchý, ovocitý, svíravější, divočejší, solidní. Ale nejvíce mne zasáhlo jiné víno, a rozhodně jsem na ochutnávce nebyl jediný. Překvapivě příliš neuspělo na druhém kole stejné akce, možný nějaká obzvláště dobrá konstelace hvězd v našem případě či špatná v tom druhém. Co naděláte.
Jednalo se o Campo Caturesi 2009, což je směs hned několika odrůd hlavně ze starších výsadeb (50+ let) čtyř různých vinic, vše školeno rok ve starších barrique sudech. Konkrétně se ve víně nachází Sangiovese, tam bych si tipnul že v největším množství, a dále Malvasia Nera, Canaiolo, Ciliegiolo, Syrah, Montanina Bracciola, Tannet a Della Borra. V poznámkách z degustace 31. července mám šťavnaté pikantnější červené se znatelným vlivem dřeva, červeně peckovinové, suché, tvrdší a spíše lehčího střihu, šťavnaté, lehce živočišné, strukturované, skvěle pitelné, zajímavé, energické a zábavné. Neodolal jsem a zakoupil před pár dny z nového dovozu láhev domů, společně s novým ročníkem. Obě vína otevřel zároveň a s chutí popíjel po tři dny, z burgundských baňatých sklenic, kde fungovalo nejlépe.
Campo Caturesi 2009 je víno trochu divočejší ve vůni, již s nazrálejším projevem, šťavnatá pikantnost, lehce živočišné, červené peckoviny, nejvíce připomíná „naturální“ Chianti třeba, postupně sladší ovoce do jahod, dřevo, lehce svérázné těžko zařaditelné odbočky. Suché, moc fajn kyselina, spíše lehčího šťavnatého střihu, dobré tříslo, mírně svíravost, nijak zvlášť dlouhé, ale velmi dobře pitelné, zajímavé, charakterní červené.
Campo Caturesi 2011 čerstvá ovocnější vůně do višní a i tmavších peckovin, decentní živočišnost, o něco elegantnější než devítka, lehce kůže, pikantnost. Znát málo síry tím stylem čerstvého drceného ovoce a mírně „funky“ linky. Suché, šťavnaté, lehčí a dokonale pitelné v chuti, trocha svíravosti, dobrá délka. Se vzduchem a další dny se ještě zvýraznila šťavnatá ovocitost a neupadala, nádherně vyvážená sympatická záležitost. Bavilo hodně. Nemá to komplexitu nedávného Il Frappato, ale jde o víno s podobným „mentálním rozpoložením“ a za výrazně nižší cenu, při jednotlivé lahvi tuším 370 Kč. Osobně toho beru karton :-)
