„Pro zachování veškerého šarmu mládí bylo víno lahvováno velmi brzy. Při ochutnávání můžete narazit na jemné perlení, jeden z půvabů nových čerstvých vín.“ Tak praví zadní viněta na Beaujolais-Villages Primeur, tedy mladém v listopadu prodávaném víně (dnes je častější označení Beaujolais Nouveau, byť někteří z těch nejlepších producentů stále používají na vinětě spíše Primeur). A během měsíce, kdy mělo být vypito, dost možná skutečně zářilo mladistvou energií. Dnes je všemu jinak, láhev totiž pochází z ročníku 1976. Jaká je pravděpodobnost, že mladé víno určené k okamžitému vypití vydrží v konzumovatelné podobě osmatřicet let? Těžko soudit po jedné lahvi, u které se nejspíše spojilo hned několik důležitých pozitivních faktorů, z nichž zásadním asi bude jméno vinařství, které se pod láhev podepsalo – Leroy.
Ročník 1976 byl v Burgundsku nadprůměrný, ale v rámci Beaujolais vyloženě špičkový, vyzrálejší a teplejší než obvykle, ve své době byla vína označována za „burgundské pro chudé“ a s ročníkem 1976, především v koncentraci a barvě, byl často srovnáván zdaleka nejlepší ročník Beaujolais v moderní historii (který k oblasti právě přivedl mnoho milovníků klasických burgund), 2009. Výkupní cena hroznů byla o čtvrtinu vyšší než rok předtím a na dvojnásobku ročníku 73 a 74, i vína tenkrát znatelně podražila. Už v té době vinná kritika řešila „pseudovína“, listopadové nouveau, ale ještě daleko byla doba největšího boomu a klasická cru z Beaujolais měla mnohem lepší místo na vinných lístcích ve světě.
No a pak je tu samozřejmě Lalou Bize-Leroy, první dáma burgundského vinařství. Její biodynamická doménová vína, ale vlastně mnohdy i ta z négociantské části podnikání, která jsem měl možnost ochutnat nebo pít, patří mezi mé největší vinařské zážitky vůbec. Kdyby mne někdo vyloženě nutil vybrat to nejlepší, co jsem kdy pil, nejspíše bych přemýšlel právě nad lahví od ní. Ostatně jsem tu o pár zážitcích psal – již velmi dávno v článku Burgundsko 1957 – 2001 s madam Lalou Bize-Leroy, Domaine Leroy ročník 2004 (zde si dodnes vyčítám, že jsem se tenkrát nepraštil přes kapsu a vína nenakoupil), Podvečer, večeře a ráno s víny Leroy, Ranní věštění z depotu, Vánoční vinná skoropohádka a v dalších. Mladé Beujolais od Leroy pochází samozřejmě z négociantské části podnikání a na zadní vinětě přímo uvádí, že víno/vína byla vybrána a doškolena (byť zde to netrvalo dvakrát dlouho) a lahvována v jejich sklepích v Auxey. Mimochodem Beaujolais Nouveau od Leroy není nějaký mladický exces let dávno minulých, připravují ho i nyní, viz letošní nabídka níže. Viněta se za ty roky moc neproměnila, navíc je tam vlastně jen informace o obsahu alkoholu a že jsou ve víně siřičitany. Tedy dnes dle legislativy povinné údaje :-)
Raritní starou láhev, získanou na aukci tuším za pouhých 350 Kč, donesl jeden z účastníků (díky, Jirko!) na včerejší domácí srovnávací degustaci především Cru Beaujolais, o které brzy napíšu více. Pod tlustou kovovou záklopkou se skrýval výrazně olezlý a z vrchu lehce plesnivý korek, dost promáčený. Naprosto hloupě jsem si na něj nevzal planžetový otvírák, ale zkusil to opatrně klasickým číšnickým, téměř se mi to povedlo ale stejně jsem ho nakonec přetrhl. No nic. Víno bylo spíše světlejší červeně blátově kalné. Ale ta vůně! Naslepo bych bez váhání tipoval velmi starý burgundský pinot se vším všudy a vlastně i chuť tomu odpovídala. Navíc byla poměrně jemná, s fajn kyselinou a ještě dotykem tříslovin, vlastně hodně elegantní a vyvážená. Neuvěřitelné, po pravdě. Víno předvedlo ukázkové poslední nadechnutí před smrtí, začalo se velmi rychle rozpadat a hroutit. Ale těch prvních pár minut nemělo chybu. Především dobrá cru z Moulin à Vent mají s delším zráním tendenci k „pinote“, posunovat se projevem právě k pinotu, ale zde bych to fakt nečekal. Chutnali jsme ten den i letošní Beaujolais Primeur Cuvée Vieilles Vignes od Domaine du Vissoux, za mne určitě jedno z nejlepších mladých Beaujolais, a říkám si… jak by asi vypadalo za pár desítek let to?
