Slaďák, zajímavý Tramín a důležitost příběhů

O svátcích jsem otevíral láhev Ruster Ausbruch Am Fuße des Berges 2006 vinařství Wenzel, tedy klasického botrytického slaďáku od Neziderského jezera, z okolí Rustu. Konkrétně tohle je výběr z několika různých vinic „na úpatí kopců“. Odrůdově Sauvignon blanc, Pinot gris, Welschriesling a Gelber Muskateller, školeno v  nerezu a částečně v dubových barrique sudech. Krásná zlatá tmavší barva. Intenzívní, bohatá, medová vůně, botrytické tóny, broskvový a meruňkový konfit a přezrálé čerstvé ovoce, hutnější, lehce těkavky a „plastová kachnička“. Sladké, intenzívní, koncentrované v chuti, ale má to i fajn ovocné a až překvapivě výrazné kyseliny a nepůsobí utahaně, dlouhý lehce karamelový dozvuk. Tohle ještě bude skvěle zrát do komplexity, báječný efektní slaďák.

Vinařství s historií od roku 1647 sídlí přímo v centru Rustu, v podstatě je dvůr hnedka vedle tamní vinařské školy (kam se sjíždí studovat na titul weinakademiker i kupa lidí z ČR). Dělají o něco více červeného, jejich Pinot Noir je dost zajímavý a za Frankovku se rozhodně nemusí stydět. Současná generace, Michael Wenzel, hovoří několika jazyky a než převzal otěže rodinného vinařství, tak si projel svět a pracoval v oboru třeba na Novém Zélandu. Ovšem když nenarazíte na Michaela a doma bude jen starý pan Wenzel, tak holt musíte umět německy.

A pokud ne, tak… si stejně nějak porozumíte. Moc rád na to vzpomínám. Na ochutnávku, jak nám vyprávěl o návštěvě Pálavy, s pýchou ukazoval podepsaný obraz Otty Habsburského a tak nějak z něj bylo cítit, že by mu návrat monarchie nevadil. Připomínal mi mého dědu :-) To víno je samozřejmě skvělé, přes devadesát bodů by muselo dostat v každé normální soutěži, ale přeci jen si říkám, zda mne nebavilo ještě o něco víc díky fajn vzpomínkám. Je to špatně? Ne, já jsem spokojen. Trochu neobjektivní a nepřenositelné? Určitě…

Což mi připomíná další láhev, kde znalost „příběhu“ a možnost ochutnat víno před lahvování může mít značný vliv. Před pár dny jsem zbavil korku Tramín červený 2013 vinařství Jaroslav Osička a hodně se těšil, jak bude víno vypadat. Ono se to má tak… víno jsem chutnal dvakrát u nich ve sklepě, jednou přitom fotil nevěstu s ženichem, a dost mne tenkrát zaujalo. Bylo totiž v něčem hodně specifické. Ochutnat dvakrát ve skutečnosti znamená osmkrát, na Osičkovo (platí pro Jaroslava i syny) „jen rychle něco přelízneme“ si dejte pozor! Totožné hrozny tramínu vinař totiž zpracoval čtyřmi způsoby a, ač terroir a práce ve vinici jsou stejné, tak velmi efektně demonstroval, jak strašně záleží na následném přístupu ve sklepě, co má vinař v hlavě. Ze sudu tak šlo ochutnat jemnější variantu vína čistě jako samotok, verzi z hroznů lisovaných a další, kdy víno leželo dohromady s bobulemi (skvělá, strukturovaná). V demižonech se pak skrývala varianta poslední, šlapaná nohama a kvašená i se stopkami, parádní důraznější styl. Poslední jmenovaná se bude lahvovat samostatně, k bobulové variantě se přidal sud mixu prvních dvou variant a výsledek šel do lahví (a zbytek do jiného ročníku). No a právě tu láhev jsem otevíral.

Poměrně dost tmavá barva, matnější nazlátlá až lehce naoranžovělá. Zajímavá, poměrně bohatá vůně, trochu oxidativní a decentní mýdlovost, těžší květinové vůně a navinulé ovoce, hutnější. Docela dobře drží i déle otevřené, i přes lahvování s minimem síry. V chuti suché, středně plné ale docela výrazné, čistě udělané, zajímavé, květinovost a trocha navinulého ovoce, decentní tříslo a dobrá délka, pěkná struktura. Mladé, ale má to charakter a za ochutnání stojí. I když si stále myslím, že síla tohoto vinařství je hlavně v Chardonnay & spol., tak s jejich tramínem také nemám problém.