V rámci příprav (a výběru vín) na přednášku, kterou budu mít v rámci festivalu Praha pije víno, jsem si v týdnu projel sérii více či méně kalných šumivek z Itálie. Šlo o část sortimentu z Prosekárny, kde se těchto lahví pro „vinné devianty“, mezi ještě větším množstvím produkce běžné (ale kvalitní a férově naceněné), najde opravdu spousta. Pár vín jsem znal z dřívějška a znovu je nechutnal, jiná otestoval v novém ročníku/aktuální šarži. Rozhodně to bylo zajímavé a došlo i k jedné netradiční situaci. Skoro nejvíce mi chutnalo víno, které bylo ale „vadné“, respektive se v lahvi vyvinulo dost netypicky. Vína byla zatříděna někdy přímo jako Prosecco, jindy pod Colli Trevigiani IGT, často taky jen coby vino bianco frizzante. Společná byla majorita odrůdy Glera (aka Prosecco) a korunkový uzávěr, byť jeden ze vzorků pod ním měl netradičně ještě klasický korek. Někdy měla vína kalů hodně a očividně výrazně dokvášela v lahvi, viz titulní foto, jindy vína spíš jen opalizovala a byla prostě „non filtrato“. Většina byla trochu sířena, ale někteří se obejdou i bez toho. Prostě výběr široký s cenami nejvýše ke třem stovkám. Vybral jsem čtyři vína tří producentů, která mne zaujala nejvíce.
Casa Belfi Colfòndo vino bíologíco byl pro mne asi největší zážitek. Certifikované bio, spontánní fermentace v nerezu a následné ležení na kalech, na jaře (a dle kalendáře Marie Thun a podle fáze měsíce lahvováno; zrovna ten měsíc a jeho vliv na kaly dodržují i mnozí vinaři co jinak biodynamiku nepraktikují) lahvováno a dokváší v lahvi. Prakticky nulový cukr, bez síření. Na úvod docela divoké aroma a zaprděnost, sluší tomu rozdýchání. Hutnější výraznější vůně, kvasnicové, žlutě ovocné a trochu florální, zajímavé. Suché, šťavnaté, výrazná krémová pěna na úvod, docela důrazné a naplní pusu přes velmi nízký obsah alkoholu. Řízné, svěží, minerální, šťavnaté, intenzivní a hodně dlouhé. Velmi zábavné. Hned jsem koupil domů a nejspíš doplním další lahve. Mimochodem tihle mají i víno na úvod školené v amfoře a s delším kontaktem se slupkami, to by mne zajímalo hodně.
Na druhém místě ten den svérázný vinař Zanotto a jeho Col Fondo 2013, taktéž z vinic ošetřovaných jen bio prostředky a bez přidané síry, druhotné kvašení v lahvi a ponechané kaly. Citronová kalná barva. Ve vůni hodně toastové, jako když se vám začne připalovat chleba, divočejší, křísnutí křemenem a do toho energická čerstvá ovocnost. V chuti suché, šťavnaté, krémové, ovocné, hodně zajímavé, pitelné a celkově s velmi odlišným charakterem než ostatní. Pamatoval jsem si to víno jinak a rovnou koupil láhev domů na test. A taky že jo, projev byl o dost klasičtější. Čerstvý, květinovo-ovocný s jasnou krémovostí kalů, krásně suché a pitelné v chuti, šťavnaté, minerální s decentní mandlovou hořčinou v dochuti. Bavilo oboje, ale ta „vadná“ láhev vlastně o něco víc :-)
Zajímavé bylo srovnání dvou „Vino Metodo Ancestrale“ od Marchiori, konkrétně Fondamentale R.ive Z.ulle a Fondamentale R.ive A.lte. Obě vína vznikají z odrůd Glera 94 %, Verdiso 4 % a Bianchetta 2 %, stejně, fermentují v nerezu a následně do jara čekají v plných akátových soudcích a pak jdou dokvasit do lahví kde zůstanou s kaly. Síra minimální. Liší se vlastně jen polohou, v obou případech jde o staré výsadby v kopcích u Farra di Soligo, ale u R.Z. jde o západně orientovanou část svahu v nadmořské výšce 200 až 248 a u R.A. (asi jste si již jistě domysleli z názvu) o na práci výrazně náročnější vyšší polohu mezi 300 až 379 metry (svažitost až 60 %) s expozicí jižní, jihozápadní až západní. R.Z. je docela kalné, velmi pěkně perlí, čerstvé a svěží v aromatice, mandlovina, gregová kůra. Suché, šťavnaté, lehké, s báječnou kyselinou a pitelností, trochu „šumivé céčko“ linka, minerální tóny, jemná typická hořčina v dochutí. R.A. kalnější světlá barva a o něco divočejší, složitější aromatika, květinové tóny, čerstvost, zelené jablko. Suché, šťavnaté v chuti, parádní kyseliny, krémovější pěna, živost, energie, opět trochu ten celeaskon, šťavnatost, pitelnost, decentní hořčina v chuti. Moc pěkné.
Chybu ale neuděláte ani s nesířenou Animae od bio producenta Perlage, překvapivě spíše čistě ovocnou a uhlazenou. Čerstvá a ovocná je i Nona Sinfonia, divočejší tvrdší ale výborně pitelný (a levný) Bedin Il Lieve. Úplně jiný příběh je Radicale, tomu se budu věnovat někdy samostatně, nebo od stejného producenta Metodo Rurale, o tom jsem už psal. Stejně jako o některých dalších kalech :-)
