Období pikniků je v plném proudu. V našem případě se možnost vypustit jedno dítě pořádně řádit někde na čerstvém vzduchu a v trochu členitém prostředí (krásně se unaví a večer usne) a druhé nechat plazit po trávě a s nadšením požírat sedmikrásky (neřve a zabaví se) cení dvojnásob. A když je k tomu dobré jídlo a pití, nechybí už vůbec nic. O víkendu jsme takhle vyrazili do Vinoře a deky rozbalili v parku u zámku Ctěnice. Posezení svolal Peter Baltazar aka dovozce maďarských vín Vinorum, takže se pila především vína z jejich sortimentu. A bylo to moc fajn. I přes neformální válení se na trávě a kecání o všem možném jsem neodolal a nějaké ty degustační poznámky si napsal :-)
Na úvod na osvěžení místo bublin jednoduché mladé balatonské rosé od Konyári se sodovkou, dobrá kombinace. Potom již trošku uleželejší Olaszrizling 2012 Várvölgy od Skizo, což je taky balatonský producent, Vinorum má na webu hlavně jejich úplné základy za 135 kaček, fresh čistě udělané nerezovky, tohle je o něco serióznější zralejší kousek školený očividně déle na kalech, plnější a docela zajímavý (byť také asi čistě nerez). Za sebe jsem přihodil Cheverny „La Charbonnerie“ 2007 z Domaine Philippe Tessier, psal jsem tu (ale na pikniku bylo znatelně méně funky, ovšem stále mne bavilo velmi a osm let věky bych určitě netipoval) a dost příjemné El Maestro Sierra Fino (delikátní, vyvážená klasika, v sudech solery čtyři až šest let a lahvováno jen s malým množstvím zásahů). Fino a posezení venku na sluníčku je dobré spojení, jen je třeba dávat pozor na zákeřně vyšší alkohol než se dle chuti zdá!
Ale zpět k Maďarsku a rovnou do Somló a k lipovině. Somlói Apátsági Pince Hárslevelű 2012 již docela dost nazrává, aromatika je intenzivní, sune se do medových tónů a sušeného ovoce. V chuti jasný zbytkový cukr ale také solidní kyseliny, v oblasti nikdy nechybějící mineralita, dobrá stavba. Pěkně přístupné, kulatější pití. Naopak na mladý Juhfark 2013 z Somlói Vándor bych potřeboval víc času, víno je moc pěkně postavené, s bezvadnou kyselinou a mineralitou, ale aromaticky docela sevřené, s nečekanými čajově-výluhovými tóny a trochou citrusů. Hezky v klidu doma bych si s ním pár dní hrál :-)
A taky červená se pila. Ráspi Kékfrankos Válogatás 2011 je výběrová verze jedné z mých nejoblíbenějších (alespoň pokud lze soudit dle počtu zakoupených lahví) frankovky, původem ze starých keřů (60+ let) v trati Újhegy-dűlők (Nová hora). Oproti běžné jedenáctce je to o chlup voňavější a intenzivnější, více znát dřevo až do čokoládových tónů, sladší tmavé peckoviny. V chuti moc pěkně postavené, s dobrou šťavnatou kyselinou, výborně pitelné. Odhadem by mohlo stát tak o sto pade víc než základ, který je za dvě stovky skvělý nákup. I v červené jsme se vrátili k Balatonu s Figula 3 ročníku 2012, což je v sudech školená bordó směska Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc a Merlot. Je to pěkně udělané, čisté, ovocné, docela svěží a spíš středně plné a dobře pitelné. Rozhodně neurazilo.
Vyloženě mne nadchl Hangács Egri Bikavér Superior 2011 vinařství St. Andrea, výběrová býčí krev z divoké směsi odrůd Frankovka, Merlot, Cabernet Franc, Cabernetu Sauvignon a Pinot Noir, spontánně kvašeno v otevřených kádích a následně zrání v dřevěných sudech různé velikosti. Tmavá barva, tónem do fialové. Výrazná, bohatší koncentrovaná vůně, tmavě ovocná, lehce pikantní a masitá, těžší, stále to potřebuje čas a zrát, efektní hutnější. V chuti suché, plné, výrazné s bezva tříslovinami, tmavá ovocnost, struktura, delší dochuť s trochou čokolády a výraznějším dřevem. Vyvážené, seriózní, s páteří kyseliny. Tohle bude ještě krásně zrát. Sice už stoji pětikilo, ale nejspíš so domů pořídím. Taková obludka, ale bezva :-)
Zda se pilo i něco dalšího netuším, s rodinou jsme museli vyrazit k domovu. Každopádně díky všem zúčastněným za bezva nedělní odpoledne!
