Mladé Portugalsko, efektní Veltlín z Rakouska a klip k seriálu Vinaři

Pondělí bylo plné zážitků. V osobním rekordu, i přes bouřku s lijavcem a totálně promočené boty dvě třetiny závodu, jsem si zaběhl půlmaraton v rámci Zátopkova zlatého týdne. Během závodu jsem utopil telefon (úmyslně kvůli běhu v nepřízni počasí jsem zakoupil vodotěsný a stejně to nedal) a nezvládla to ani sportovní sluchátka. Běh je prý finančně nenáročný sport. Tsss. Závod odstartovala Dana Zátopková a už to, jak se zasněným úsměvem hleděla na velkoplošné fotografie svého muže při třech triumfech z olympiády v roce 1952, za účast stálo. Což mi připomíná… kdyby se někdo chystal na zářijový (půl)maraton do Wachau a měl místo v autě, tak se ozvěte! Trať vypadá velmi lákavě a navíc jde o skvělou příležitost přelíznout nějaký ten ryzlink a veltlín. Po návratu domů ze závodu jsem se vrhnul doplňovat energii pizzou a k tomu s chutí něco dobrého vypil…

Konkrétně Fonte Mouro Reserva 2011, červené portugalské od Monte Novo e Figueirinha ze sortimentu VPV. Chtěl jsem něco vysokooktanového. Oblast Alentejo, postaveno na odrůdě Touriga Nacional, fermentace v nerezu a následně 14 měsíců zrání v sudech z francouzského a amerického dubu. Temná, až skoro neprůhledná barva. Výrazná, tmavě ovocná, hutná vůně, kořenitost, uzené dřevo. Suché, plné, intenzivní, ovocné, mladistvé s poměrně výraznou tříslovinou pokrývající ústa, s velmi pěknou páteří kyseliny, dlouhé, efektní. Chce to ještě čas v lahvi a nebo doprovodit flákem masa, ale slušný kousek :-)

V týdnu jsem otevíral dva „velké“ veltlíny, ať si o odrůdě Vladimír Železný říká cokoliv („protivný, čočkový…“), z jeho domoviny v Rakousku. Jedním z nich byl Grüner Veltliner Black Edition 2010 vinařství Ebner-Ebenauer z Weinviertelu. Minimálně body, které různé ročníky dostávají ze všech možných stran, a také požadovanou cenou přes třicet euro, by mělo jít o špičku v oblasti. Jednodenní kontakt se slupkami, spontánní fermentace ve dřevě a zrání také ve dřevě dvanáct měsíců s kaly. Běžně se teď už prodává ročník 2013, ale vínu dávají velký archivační potenciál, takže dává smysl zkusit trochu uleželejší. Těžší burgundská láhev, korek zalitý voskem, černá viněta s černým potiskem a peklo na focení (vypůjčil jsem si profi foto prodejce Wein & Co). Tmavší žlutá barva. Intenzivní sladší ovocná aromatika, krémová, nejvíce evokuje hrušky, dotyk kořenitosti. Plnější, hutnější chuť, sladce ovocná, zakulacená, s dotykem kořenitosti, solidní kyseliny a celkově spíše měkčí, uhlazenější projev. Který nadchne všechny ty, co hledají „sladší“ vína a myslí tím „ne příliš kyselé“. Není to špatné, ale nemůžu si pomoct, ty peníze bych za to znova nedal. A mému ideálu bílého vína a veltlínu každopádně je to docela vzdálené.

Rozhodl jsem se pokračovat ve veltlínech, tenhle se tváří jako špička Weinviertelu, ale teda spíš není :-) Viněta (a černý pytel, ve kterém se prodává, potom bezvadný na slepé degustace a taky boty) ale parádní :-) #Austria #grunerveltliner #blacklabel #tooexpensive #fb

Fotka zveřejněná uživatelem Jan Čeřovský (@belcarnen), Čec 30, 2015 v 10:18 PDT

Jo a ještě jedna zásadní zpráva, takhle před víkendem. Já se sice fanouškem seriálu Vinaři nestal, ale jinak byl dle všeho dost populární. Natolik, aby si zasloužil pokračování. V první sérii se řešil kupříkladu dovoz vín z Moldávie, třeba tentokrát rozlousknou problematiku sudovek :-) Každopádně na světě je zatím videoklip natáčený ve sklepeních velkopavlovické Šlechtitelky (ti mimochodem mají fajn reklamu na jejich penzion André, takové to naše moravské Toskánsko prostě). Tak tady ho máte…