Bylo dost zábavné poslouchat všemožné drby a zákulisní hlášky o vinařích, vlastně velmi podobné tomu, co řešíme mezi námi běžnými vínomilci u producentů z Čech a Moravy. Jen s tím drobným rozdílem, že tady šlo o pikantnosti ze světa Château Cheval Blanc a podobných legend. Tady se bavíme vtípky o „stříkání vinic v noci“, John Salvi dával k dobru příběh, jak původní majitel Château Margaux, již po dokončeném prodeji svého milovaného vinařství finanční skupině Félix Potin (resp. rodině Mentzelopoulos, která jej vlastní i dnes) odvážel o půlnoci mezi vinicemi na trakaři lahve legendárních ročníků na své další sídlo. A Salvi ho náhodou potkal, protože v té době bydlel na Château Palmer. A tak :-)
MW jsou v ČR, jako už docela tradičně, na hodnocení letošního Vinaře roku, vítěz titulu bude vyhlášen již dnes. Sám jsem bohužel, z pracovních i rodinných důvodů, nestíhal si finálová vína sám prochutnat. Ale podle MW tam bylo pár velmi dobrých kousků i kupa úplně obyčejných vín. Do Tábora pak jeli kvůli již zmíněné ryzlinkové masterclass, kterou jsem tak trochu moderoval a zároveň tlumočil. Šlo o fajn ochutnávku s kupou zajímavých informací. Ale po pravdě musím říct, že mohla být ještě lepší, kdyby si vína vybíral sám Demetri (a mohl předem dodat i věci, které třeba na našem trhu běžně nejsou). Bohužel přišel k hotovému setu, vyloženě eurocentrickému bez vzorků z dnes již docela důležitých oblastí „nového světa“. Osobně mne dost zamrzelo, že vzorek z ryzlinkově naprosto zásadní Mosely byl docela zklamání, kulantně řečeno „nešlo o první ligu“. Na druhou stranu považuji za odvahu, že vína šla vždy v párech Morava versus známá ryzlinková oblast. Ovšem nezařadit ani jedno víno z Čech je neomluvitelné! ;-)
Top vínem večera se nejen pro mne stal vyvážený, výrazněji ovocný a velmi dobře postavený Riesling Kogelberg 2013 Kamptal DAC Reserve Erste Lage z Weingut Brandl v Zöbingu, vzorek od táborského dovozce Pro-Vino.cz. Ale nejen Demetri byl hodně nadšen z mladého Ryzlinku rýnského 2014 od Milana Sůkala (byť tvrdil, že láhev chutnaná ráno působila čerstvějším a ještě lepším dojmem), to je velmi povedené víno a s klidným svědomím ho mohu doporučit. Hodně povedený, čerstvý, aromatický, vyvážený a krásně udělaný byl Ryzlink rýnský 2014 pozdní sběr z Liščího vrchu od Filipa Mlýnka (jasně jsem ho preferoval před Ryzlinkem rýnským 2012 pozdní sběr z Purmice od Vinařství Volařík). Suverénně největší zklamání (obě chutnané lahve) pak předvedl Ryzlink rýnský 2010 pozdní sběr z nejvyšší řady od Sonberku, pro mne víno hodně unavené a zároveň podivně reduktivní (z poznámek zhruba před rokem mi už přišlo za zenitem, ale vlastně docela zajímavé), pro MW prostě připravené z nemocných hroznů a k tomu přizpůsobené technologii, se kterou to v čase nemohlo vydržet.
Moje poznámky nejsou zrovna detailní, přeci jen jsem neměl úplně moc času něco datlit a zároveň se snažit udržet v hlavě Demetriho dlouhé věty s nemalým výskytem jílů, spraší, žul, rul a jiných vápenců :-) Které bylo ve výsledku možná snazší přenést do češtiny, než bádání nad oblíbeným výrazem somewhereness či zásadním rozdílem mezi subjektivním názorem na víno („tohle mi chutná a chci pít“) a názorem „objektivním“, snahou profesionálně zhodnotit klady a zápory a tržní potenciál vína, které třeba vůbec nemusí spadat do škatulky jeho oblíbených. Fajn to bylo a večer jsem si rozhodně užil.
