Beaujolais 2015 a něco klasiky mimo nouveau

Dnes je zase ten slavný den, kdy na trh přichází Beaujolais Nouveau, stále asi nejznámější mladá vína na světě, byť za posledních deset let spadl počet prodaných lahví na polovinu. Celá kampaň a oslava nového ročníku je dnes také významně poznamenána událostmi v Paříži, ale Francouzi žít umí a podniky povětšinou tematické vinné akce neruší, byť několik oficiálních prezentací odvoláno bylo. Ročník 2015 dost možná bude, ve stylu Bordeaux kde se to také děje poměrně pravidelně, kvalitou ročníkem století. Byl poměrně suchý a slunný, kvalita je prý špičková, s malou sklizní ovšem koncentrovaných zdravých hroznů, podobně jako v roce 2009. Někteří vinaři tvrdí, že vína budou dokonce lepší než právě moderní legenda v podobě nuladevítky. Uvidíme. Jedno je ovšem jasné. Jak není tlak na tak obrovské objemy jako dříve, tak kvalita tak nějak „samovolně“ stoupla, výnosy v oblasti klesají nejen ve specifických ročnících. A roli hraje i vzrůstající průměrný věk vinic, který se dostal na poměrně úžasných 44 let.

Jaká je realita kvality letošního ročníku se dozvíme až tak za rok až dva nejdříve, s hotovými pořádnými víny, ale určitý obrázek poskytnou již mlaďoši. Nevěnoval jsem ji příliš času a prostoru a nakonec ochutnal jen čtyři vzorky od různých menších vinařů z sortimentu Jiřího Hrona, dokonce ani své oblíbené Domaine Vissoux jsem letos (ještě, hodlám napravit) nestihl. Mé poznámky najdete na následujících řádcích, společně s hodnocením pár dalších klasických vín z Beaujolais ochutnaných včera. Většinu už jsem nejméně jednou chutnal či pil dříve, ale psal jen o některých a po pravdě o těch stejných se mi chce zmínit znovu.

Domaine Lagneau (Gérard & Didier) Beaujolais-Villages Nouveau 2015 je projevem vlezlá klasika, která nadchne mnohé. Tmavá barva, aromatika hodně expresivní, čistá, ovocná, takový ten falešný styl, fialový bonpar, trochu banán, poněkud „amylique“. V chuti ovocné, měkké, poměrně plné a ročník se ukazuje (alkohol 13.3 je fakt dost na tento typ vín), výraznější, ale překvapivě docela slušná stavba a koncentrace, ovocná sladkost. Mně ta vůně fakt vytáčí, ale příznivci stylu budou nadšeni, v jeho rámci vlastně docela špička.

Domaine des Perelles (Guillaume Delmas) Beaujolais-Villages Nouveau 2015 na úvod poněkud silážové, zaprděné, postupně se přeci jen otevřela ovocnost a pokračovala i do chuti, poměrně šťavnaté, delší, ale s podivným zemitým ocasem v dochuti. Tohle mne nějak neoslovilo.

Domaine de Thulon (Famille Jambon) Beaujolais-Villages Nouveau 2015 mne naopak bavilo jako Beaujolais Nouveau i coby víno, dokonce jsem si rovnou dvě flašky koupil a myslím, že o víkendu potěší (pra)rodiče :-) Barva tónem do fialové a také „fialová“ vůně, tmavší ovocnost, ale ne falešně, černý rybíz. V chuti měkká ovocnost, plnost a hodně slušná koncentrace, kyseliny, dobrá délka, pitelnost. Poměrně mohutný styl. Myslím, že klasická vína z Fleurie či Moulin-á-Vent budou letos parádní, byť možná až netypicky nabušená.

Domaine des Marrans (Mélinand & Fils) Beaujolais Nouveau 2015 Vieilles Vignes nafialovělá barva, na úvod trochu zaprděná vůně, postupně se otevírá do fialové ovocnost, trošku bomparové. Čerstvé, s fajn kyselinou, lehce zemité, čistě udělané, poměrně dlouhé, slušné nouveau. Proč ne!

Z šesti klasických cru mne nejvíc bavila dvě vína. Za pozornost rozhodně stojí Georgette Descombes Coteau des Vignes Juliénas 2009. Vinař už dále nepracuje, bohužel, takže co je na trhu jsou poslední lahve, naštěstí zrovna devítky se vyvíjejí skvěle. Barva již trochu zralejší a totéž jde říct o vůni, taková „burgundštější pinotovější“, teplejší sladší ovocnost, peckoviny a dotyk jahody, zajímavé. Suché, čisté, šťavnaté, bezva kyseliny, ovocnost, dobrá délka, pitelnost, vyvážené serióznější červené. Pravidelně parádní bývají vína z Domaine Richard Rottiers, na degustaci byl Moulin-a-Vent Dernier Souffle 2011. Od vůně serióznější projev, červená peckovinová a lesní ovocnost, trochu pikantní, tvrdší. Suché, šťavnaté, pěkně postavené, dobrá délka a stavba, minerální linka, svíravost, tříslo, stále mladistvé, výborné víno s potenciálem. Strukturou a „něčím uvnitř“ o třídu před ostatními. O vinaři jsem poprvé psal tu a poté o jeho vínech ještě několikrát, i o tomto konkrétním před dvěma lety (tenkrát mi přišlo o něco přísnější, zraje nám). Dost jsem se těšil na opáčko Domaine Coudert Fleurie Clos de la Roilette „Cuvée Tardive“ 2011, viz zde, ale ta láhev byla nějaká divná, netypická, velká škoda.

Domaine des Montillets Morgon Cote du Py 2010 tmavší sladší ovoce, dřevo, složitější serióznější projev. Čisté, ovocné, slušně postavené, solidní délka, kyselina, dobrá struktura, nic velkého ale dobře pitelné, delší, pěkně udělané Beaujolais. Domaine des Marrans (Mélinand & Fils) Morgon Climat Corcelette 2013 tmavší nafialovělé v barvě, poměrně výrazná hutnější vůně, sladce ovocná, drcené čerstvé tmavé až lesní ovoce, líbivější. Suché, expresivní ovocnost, černý rybíz, ostružina, svíravější, dobrá délka, lehce hořčina v závěru, slušné. Domaine Lassagne Saint Amour Vieilles Vignes 2013 mladistvá, čerstvá ovocnost, podobně jako u jeho mladého vína takový ten vlezlý falešný projev a k tomu jahody a tak. Suché, mladistvé, šťavnaté, čisté, dobrá délka, pitelnost, celkem solidní stavba, ovocnost, dobrá délka, měkčí. Proč ne, ale ta aromatika mne zase neba. Na degustaci bylo od vinaře i Beujolais-Villages Chardonnay 2013, hodně přímočará jednoduchá šardonka, a na srovnání Domaine Leymarie-Ceci Bourgogne Chardonnay „Cuvée Macha“ 2014, což je naopak velmi slušné pití byť nyní zatím s hodně výrazným dřevem, hezky postavené, bezva kyseliny a tak. Ale je to z vinic na cestě od Vougeotu k Chambolle-Musigny, takže terroirově úplně někde jinde než Beaujolais a do článku vlastně nepatří :-)