Začal jsem pozorovat takový zajímavý fenomén. Příznivci naturálních vín (víte, co tím myslím, i když k pojmu neexistuje žádná zákonná norma) jsou si už docela jistí v kramflecích, že nejsou úplnými exoty. Jejich vinní miláčci jsou servírováni v nejlepších restauracích světa, považte i těch se dvěma a třemi hvězdami Michelin, a už je netřeba lovit jen v hipsta podnicích v podezřelých čtvrtích světových metropolí. Naturalisté otevřeně přiznávají, že leckterá více méně konvenční vína jsou taky skvělá (i když některé podniky se jim vyhýbají jako čert kříži, k jejich škodě). Naturálnost už přestává být omluvou pro vady (ne že by to tak u opravdu seriózních vinařů někdy v minulosti bylo, ale podivností se našlo dost, což ovšem i v portofoliu vinařů-technologů). Výrazně menší síření se dostává do mainstreamu, ostatně leckteré moderní technologie a hygiena tomu vyloženě pomáhají, a naopak kupa vín, dříve experimentálně nesířených, má najednou nějaký ten miligram (a „záhadně“ jsou lepší než předtím). Mezi pijáky vín „klasických“, vinnými kritiky a sommeliery staré školy bez dostatečně otevřené mysli naopak panuje jakási nervozita, snad strach z nepoznaného, z něčeho co všechna ta jejich základní literatura úplně nepodchycuje a nejde s tím pracovat a okecat u stolu tak snadno, jako Grand Cru Classé z Bordeaux. Kopou kolem sebe, bijí se v prsa, hřímají jak by všechny ty kalné vadné hnusy měla zemědělská inspekce, kdyby byla co k čemu, stáhnout z trhu a postihovat.
Jo a taky jim vadí bloggeři, kteří nic neumí, nemají žádné formální vzdělání a certifikace a tahle „vadná vína“ zhusta doporučují :o) Nevím, asi stará červená také vylévají, naposledy jsem v některých lahvích viděl depotu a zákalu až hanba! Ale já vím, to je přeci něco úplně jiného… Takže víte co? Pijte si co chcete! Kalná naturální oranžádá, kde nejde prakticky poznat z jakých odrůd je to vyrobeno a odkud přesně pochází, ovšem jasně mluví o způsobu přípravy a chutná skvěle? Lejte to do mne! Brutálně zasířený nerezový a sterilně filtrovaný moselský ryzlink, u kterého ovšem okamžitě poznáte, co a odkud přesně to je? Sem s ním! Klidně dva, má to málo alkoholu a pije se až příliš snadno. Biodynamické, naprosto čistě připravené a ve všech smyslech toho slova naturální Burgundsko bez jakýchkoliv příměsí, ze kterého také terroir doslova řve? Kdykoliv! Teda když to někdo za mne zaplatí, tak nějak jde zhusta o naprosté špičky regionu. Polosladké Chardonnay z konvenčního zemědělství, z nerezu a s aromatickými kvasinkami, země původu nejistá a ani z projevu není jasné co a odkud to je? To… asi vynechám, i když je víno vlastně „bezvadné“, ani trocha kalu, i medaile to má :-)
Omlouvám se za výkřik to tmy. Včera jsem dostal na zkouknutí hodně fajn článek o naturálních vínech, abych k tomu jako nadšenec a někdo, kdo o tématu malinko ví, řekl svůj názor. Článek se mi fakt líbil, jen jsem si u něj zase říkal, že tyhle dělící čáry a poziční válka jsou už takové trochu smutné. Pijte víno, radujte se, množte se. Dělejte to úplně na divoko nebo se klidně trochu vyfiltrujte, stačí na hrubo „aby octomilka neprošla“, hlavně ať vás to baví. Ale žádné velké prasárny, na hroznové migranty z cizích zemí v domácích moštech není nikdo zvědavej! Jak jsem o tom takhle přemýšlel, dostal jsem děsnou chuť na něco echt naturálního, pokud možno domácího, od vinaře co nejspíš bude způsobovat přesně všechny ty různé agresivní reakce (leckdy právem) a animozity mezi různými skupinami vinných konzumentů. Takže volba byla snadná.
Sáhl jsem do chladničky pro Cuvée Špigle-Bočky oranžové 2013 od Richarda Stávka z Němčiček. Co to je a jak to vzniklo má na webu, já přidám jen své poznámky. Nové viněty se mi líbí. Minimálně je z nich o dost jasnější, co za víno v lahvi je :-) Zavoskované hrdlo mne tu neštve tolik co obvykle, je to pravý měkký vosk a jde krásně odloupat. Víno má výraznou tmavší naoranžovělou barvu, dost opalizuje, je tam něco kalů. Vínu to vůbec neškodí, ale pokud vás osobně ruší, lze láhev postavit, kaly nechat sedimentovat a víno opatrně dekantovat (což, v současném stavu vína, celkovému projevu vlastně i pomůže). Jo a téhle oranžádě také svědčí trochu vyšší teplota (14°C a výše) a větší široká sklenka, třeba klasická montrachetka (viz foto výše, ovšem s jiným vínem), v užších tulipánových sklech je projev mnohem zaostřenější na některé složky a nedá vyniknout všem jemným nuancím.
Jak to voní a chutná? Tak předně, oproti očekávání mnohých odpůrců naturálních vín, tam není myšina, chybí výrazné těkavky a postrádá to i oxidázu. Pokud hledáte „naturální“ vína bohatá na tyto konkrétní projevy, tak ve skutečnosti sháníte vína vadná. A po těch se musíte poohlédnout jinde. Vůně je čistá, poměrně jemná, velmi příjemná. Zajímavé květinové tóny v kombinaci se sušenou pomerančovou kůrou, yuzu, mandarinkou, k tomu dobře zapracované ušlechtilé dřevo, celek dost elegantní a velmi přesvědčivý. V chuti poměrně lehkonohé, ale i přes lehkost toho nabízí mnoho. Suché, velmi pěkná kyselina a strukturu dodávající třísloviny, výborná délka, vyvážené, lehounká kořenitost, pitelnost, zábavnost, potenciál zrát. Skvěle připravené elegantní oranžové, které by se nemuselo za nic stydět na lístku restaurací jako Noma či Geranium, ale vlastně věřím tomu, že by dokázalo přesvědčit o kvalitách těchto „jiných“ vín i normálního konzumenta. A nebo taky ne, třeba žiju v (čím dál větší) bublině vinných deviantů, že jo.
