Zase jsem se jednou nechal zlákat marketingem. Nápad to sice není úplně originální, ale realizován je fakt pěkně. Skoro si říkám, že něco podobného by mohlo mít úspěch u nás, kdyby se toho chytil schopný prodejce a dal dohromady skupinu dobrých vinařů z různých částí republiky. Projekt se jmenuje Manifiesto. Šest slušných španělských vinařů ze šesti různých apelací, každý představuje víno nejvíce vyhovující jeho povaze a místu, na kterém hospodaří. V jednotném stylu lahví, vždy s výrazným jménem vinaře a stylizovanou fotografií, jménem apelace a příslušností do Manifesto řady. Jednotlivá vína jdou koupit samostatně za necelých jedenáct euro kus, ale primárně jsou zamýšlena coby sada, která byla v Německu v nabídce po dvou kusech od každého vína za 79€ (= šest a půl eura za láhev). Začal jsem vína postupně odpíjet a zahájil s Manifiesto No. 4 „Isabel Galindo“ 2009 značeném jako „zralost“, odrůdou Garnacha ze starých keřů (až sto let) v bioprodukci, z vyšší nadmořské výšky okolo 800 metrů v apelaci Vinos de Madrid, vínem školeným rok ve francouzských barrique sudech. Tohle se po jednotlivých lahvích následně vyprodalo jako první a už bylo nahrazeno ročníkem 2010, takže jsem se logicky dost těšil.
Isabel Galindo, propagátorka ekologického zemědělství a minimálních intervencí ve sklepě (= spontánní fermentace, bez čiření a filtrace atd., pokusně pracuje i s víny bez síření), pracuje ve vinařství Las Moradas de San Martín a zároveň dokončuje doktorskou práci na téma polyfenolů v odrůdě Garnacha, takže by o ní asi měla něco vědět :-) Tmavší granátová barva. Vůně na úvod sevřená a víno potřebuje se rozdýchat. Postupně červené ovoce, trochu rybízu, hutnější, zralejší, až směrem sušené plody, rozinky, trochu marmeláda, ale přesto nepůsobí nějak těžce. Plná výrazná chuť s výraznějšími tříslovinami, zralé, strukturované, červené ovoce, šťavnatost díky bezva kyselině, delší dochuť, minerální linka. Přes 15 % alkoholu není těžké a velmi dobře se pije. Hodně solidní kousek, který má ještě leccos před sebou, a v přepočtu za méně než dvě stovky je to paráda. Tak doufám, že i další vína budou dobrá a tohle nebyl jen výjimečný úspěch :-)
Mimochodem když jsem zmiňoval ten vysoký alkohol… jeden oblíbený vinný blogger v USA zrovna sepsal otevřený dopis, kterým vyzývá ke korektnímu značení obsahu alkoholu na tamních vínech. Mají to totiž o hodně volnější než Evropa. Pro mne je tenhle údaj dost důležitý, a opakovaně jsem tu psal o krásách lehčích červených a vyjadřoval jistý odpor k číslům jako 14.5 – 15 u vín z klasických regionů typu Burgundsko nebo Bordeaux. Samotné číslo ale zdaleka neprozradí vše, v posledních letech jsem pil tolik výrazně alkoholických kousků, vín nijak těžkých a snadno pitelných, u kterých nepozoroval ani nejmenší záchvěv disharmonie. Přesto jistě dává smysl, aby byl obsah alkoholu na lahvi +/- správně a ne cokoliv z rozsahu 11-14 % (resp. 14-16), jak je možné v USA.
