O víkendu jsem „objevil“ parádní bubliny, respektive na ně překvapivě narazil na našem trhu. Torre Galimany Cava Brut Nature Gran Reserva 2011 je možná vrcholem produkce vinařství Segura Viudas (web, oficiálně je úplnou špičkou Reserva Heredad, kterou k nám vozí Global Wines, ale za mne je to tak trochu „designová“ záležitost a Torre Galimany zajímavější víno, výrazně potom poměrem ceny ke kvalitě). Víno je postaveno primárně na odrůdě Xarel·lo, Macabeu a Parellada tvoří jen malou část. Navíc jde z velké části o staré keře, i přes sedmdesát let, a nízké výnosy. Od hroznů se pracuje s vidinou minimální nebo žádné dozáže. Část vína kvasí (nějaké jejich časem vyselektované kmeny kvasinek) a zraje v dubových sudech na kalech, zbytek v nerezu opět v kontaktu s kaly, druhotná fermentace v lahvi a zrání zde zhruba tři roky.
Citronová žlutá barva, pěkné perlení spíše středně velkých bublinek. Poměrně výrazná, expresivnější vůně, pikantnější květinové tóny, trochu žluté ovocnosti a krémovost, vanilka, opečený toast, kokos, mineralita. Je to jasná cava, je to Xarel·lo, ale taky je to své a odlišné, zábavné (a volá po větší skleničce třeba na bílé víno spíše než klasické flétně). Suché, šťavnaté s parádní kyselinou, středně plné, přestože brut nature nijak ostré, silnější a výrazné, strukturované, krémová ovocnost a toastové tóny, fajn délka a pitelnost, minerální dozvuk. Seriózní, moc fajn bubliny. Zakoupeno v Toro Blanco za tuším 379 Kč a to ujde!
Původně jsem se chtěl dneska na článek vyprdnou a jen hodil odkaz na pár skladeb od Bowieho, ale nakonec si to rozmyslel, kvůli hudbě sem nechodíte. Po pravdě mne jeho smrt dost zasáhla, vlastně nejvíc z umělců co pamatuju. Pražský koncert v rámci Reality Tour v roce 2004, který se pokusil dohrát i přes nesnesitelné bolesti, patří mezi mé zásadní hudební zážitky. Provázel mne už od raného dětství díky filmu Labyrint, máloco jsem viděl tolikrát. „Objev“ Space Oddity v jednom zásadním údobí života mne udržoval příčetného, Under Pressure společně s Queen považuji za jednu z nejlepších skladeb vůbec. K letošním vánocům jsem od manželky (se kterou ostatně byl i na onom koncertě, tenkrát jsme spolu ještě ani nechodili) dostal záznam z Reality tour a rovnou na štědrý den jsme ho zkoukli… a… a… vůbec. Poslední single a klip k němu, Lazarus, vydaný jen pár dní před smrtí, je nyní ještě o řád znepokojivější („… nikdo na světě dnes neumí vnutit nelítostnému showbyznysu svá vlastní pravidla lépe než on.“, z článku v Respektu ohledně minulého alba). Sbohem. Dneska se asi opiju.
