Životní úroveň v ČR se zlepšuje, v průměru určitě. A je to vidět i na ochotě obyvatel platit za víno. „Oproti roku 2012 vzrostla průměrná měsíční útrata za víno o 65 korun na 379 korun. Za lahev pro vlastní spotřebu jsme ochotni vyndat z peněženek až 155 korun, což je ve srovnání s rokem 2012 o 33 korun více. Ještě lépe jsou na tom ale přátelé a rodina, kterým jako dárek kupujeme vína až za 229 korun,“ vypočítává mluvčí Vinařského fondu Dominika Uhrová. Je to samozřejmě pokrok a velký, přesto v kontextu vínomilců jde o poněkud úsměvná čísla. Jakmile do výpočtu hodíme konzumaci nemalého počtu pravidelných pijáků vína a připočteme velkou a bohatou Prahu, pak se samozřejmě dostaneme k tomu, že většina dává za víno mnohem, mnohem méně (a nebo ho nepije, těžko říct). Vážně jsem přemýšlel, kdy jsem svůj příděl na tento měsíc rozfofroval. A jelikož byl prvního víkend, volno a oběd i večeře s rodinou, viděl bych to nějak okolo té večeře. Ať tak či onak prostě si myslím, že potenciál pro vzestup je tu stále a velký!
Což mi připomíná… TOP 5 chyb které dělají moravská vinařství v prodeji. Zajímavé čtení z pohledu dovozce zahraničních vín i prodejce spousty vína z Moravy. I na téma cen dojde. Podnětné! :-) Jo a v kontextu exportu do Číny, pozitivní té správy o masovém vývozu základní spotřebních vín, nechť si vinaří dají pozor na podvodné e-maily ohledně možnosti prodeje do francouzských supermarketových řetězců :-)
Nedávno jsem se zde zmiňoval o tom, že Champagne Leclerc Briant experimentuje se zráním vína v lecčem, včetně uvnitř pozlaceného soudku :-) Nyní přišlo s dalším experimentem, klasickým 225l dřevěným sudem ale vyzrávaným, ve spolupráci s NASA, na mezinárodní vesmírné stanici… Je to samozřejmě aprílová zpráva, jak jinak, ale jiné zajímavé věci se dějí. Měl jsem možnost pít saké fermentované speciálními kvasinkami množeným právě na ISS a s kvasinkovými kmeny a procesem fermentace se tam zabývají. Dříve nebo později bude možné určitě popít i „vesmírné“ víno. Určitě bude chutnat... terroirově netypicky :-)
Téma cen Burgundska se opakuje stále dokola a ze začarovaného kruhu není cesty ven, z lepších vín se definitivně stala záležitost na občasnou investici a už i vesnická vína a běžná Bourgogne začínají atakovat částky… inu na násobcích měsíčního průměru konzumace v ČR :-) O rozchodu s Burgundskem vyšel teď jeden fajn text, se kterým v mnoha ohledech souhlasím. Ne, suchý tokajský Furmint ze specifické vinice není alternativou vesnického Puligny-Montrachet, ale je to leckdy výtečné minerální terroirové bílé za zlomek ceny a dokáže nadchnout. Zralé řecké Xinomavro stojí jen malou část toho co mladé a dalších mnoho let obtížně pitelné Barolo a rád si ho kdykoliv dám. Jsou to jiná vína, ale o to nejde. Aby se člověk dostal v Burgundsku na rozumné ceny musí neustále slevovat z apelačních nároků (a specifického projevu, tím pádem), i slušné Bourgogne Rouge od vinařů z prestižnějších částí oblasti už se dneska klidně prodává za ceny překračující dvacet éček a to je drobátko šílené. Dostáváte nějaký regionální charakter, možná máte dobrý pocit že je to projevem rozpoznatelně burgundské, ale… Za stejné prachy můžete mít charakterní zajímavá vína odjinud v jejich vysoce nadprůměrné podobě. Jasně, nebude to Burgundsko. A vy přeci chcete pít Burgundsko! Všichni chtějí pít Burgundsko, všichni chtějí 2015tky o kterých kritici tak básní, my všichni chceme srovnávat různé vinice a ochutnávat vína i ve starší podobě! A proto tak nějak není Burgundska dost a pít ho mohou jen ti, kteří jsou ochotni za to opravdu zaplatit. Protože pod pitím vín odněkud si já nepředstavuji obřadné otevření nějaké lahve odtamtud dvakrát do roka. Mimochodem na téma Burgundska ještě něco „trendů“ – bio(dynamika) a zdravé vinice jsou jasné, ale přímé prodeje zákazníkům úplně nechápu, když není moc co prodávat :o)