Při svých španělských nákupech v uplynulých měsících jsem se u tichých vín pořizovaných naslepo držel cenově spíše při zemi, snažil se vybírat zajímavě vypadající kousky (a až na pár výjimek měl docela šťastnou ruku), ale málokdy láhev překračovala cenu deseti eur. V poslední objednávce jsem se trochu odvázal a zkusil i několik kousků ve vyšších cenových relacích, kde už obecně zas tak často nenakupuji a pokud ano, jde o vína ochutnaná nebo jinak ověřená. Jedním z risků byla láhev Laurel 2014 vinařství Clos i Terrasses, druhé víno docela provařeného producenta z Prioratu. Ono když za své víno dostanete dva ročníky po sobě sto bodů od Roberta Parkera, stobodové hodnocení zopakujete i později a obecně se vždy pohybujete ve vyšších devadesátkách, tak si vás lidi všimnou :-) Jejich legendární Clos Erasmus jsem nikdy nepil, aktuálně vypuštěný ročník se pohybuje někde okolo 130€ a ty starší dostupné snadno vyletí i do cen mnohonásobně vyšších. Ale Laurel se dá pořídit za něco málo přes třicet éček a to by v tom byl čert, aby si nenesl něco z kvality dražšího bratříčka…
Ale vezměme to postupně. Jsme v Prioratu, tedy na jihozápadě Katalánska, ve vinařské oblasti s osázenými necelými dvěma tisíci hektary, místem s někdy i dost strmými svahy, se specifickými břidlicovými půdami zvanými llicorella a excelentními výsledky hlavně u odrůd jako Garnacha a Cariñena, ale bezvadně funguje třeba též Syrah. Priorat až do osmdesátých let minulého století produkoval spíše levná stolní vína, ale pak se vše změnilo. Vlastně za to trochu může hlavně vinař René Barbier, toho času ovšem zaměstnaný ve vinařství rodiny Palacios v oblasti Rioja. Ten přesvědčil Álvara Palacios a pár dalších nadšenců o potenciálu vinic v Prioratu, každý nakoupili a vysadil vinice na skvělých místech a v družstevním stylu zpracovávali hrozny ve společném vinařství v Gratallops. Výsledkem byla vína Clos Mogador, Clos Dofi (dnes Finca Dofi), Clos Erasmus, Clos Martinet a Clos de l'Obac, od roku 1992 produkována coby samostatná v různých vinařstvích a většina stále představuje špičku oblasti (společně s dalšími víny, která se vyrojila, za všechny asi nejslavnější víno oblasti, Álvarova L'Ermita).
Clos Erasmus bylo a stále je dílem Daphne Glorian, vinařky původem z německy mluvící části Švýcarska, která do vinic tenkrát nacpala veškeré své úspory a její okolí to považovalo za bláznovství. Daphne se k vínu dostala trochu zvláštním způsobem. Vystudovala právničinu a jako jednu z prvních prací se starala o pařížskou kancelář britského Master of Wine. O víně nevěděla nic, ale tohle ji trochu donutilo. Později potkala na vinařském veletrhu Barbiera a Palaciose a uhranula jí energie, se kterou mluvili o Prioratu. A podle všeho také trochu „hippies“ přístup „budeme běhat nazí ve vinicích a dělat víno ve společné stodole“ :-) O pár let později dělá místo původního sta rovnou tři tisíce beden jednoho z top vín Španělska, jehož většina zmizí v USA, kde mají odporně vysoké alokace. Zda je to tím, že tamní importér je zároveň jejím manželem, to si nedovoluji posuzovat :-)
Clos Eramus je dominantně Garnacha s dílem Syrahu (někdy i dost velkým). Ze začátku vznikal jako superkoncentrované víno školené dlouhodobě v nových sudech, ale postupně se školení trochu posunulo (a stejně víno dosáhlo na sto bodů), část sudů už není nových a krom dřeva používá i amfory (jako mnozí další v oblasti, po pravdě). Laurel pochází z úplně stejných jedenácti hektarů biodynamicky vedených vinic jako první víno, odrůdově je to hlavně Garnacha a pak Syrah a také trochu Cabernetu Sauvignon (který se nemůže odhodlat vytrhat, když už tam roste). kvasí část odstopkované, část i s třapinami. V zásadě se po fermentaci, která probíhá spontánně ve dřevěných tancích, amforách či betonových vajíčcích, rozhodne co půjde do prvního a co do druhého vína a tomu přizpůsobí další školení. Laurel je rok a půl ve francouzských 20hl sudech, 228l burgundských sudech již jednou použitých na první víno, v amforách a betonu. Ročník 2014 prý zaznamenal další navýšení podílu amfor a přesto jde dle Wine Advocate o možná dosud vůbec nejlepší Laurel a dali mu 95 bodů :-) Ale vysokým hodnocením si nenechme kazit radost.
Burgundská láhev, tlustá kovová záklopka, kvalitní celokorek. Jednoduchá, elegantní viněta. Jméno Laurel a obrázek na vinětě odkazují k řeckému křestnímu jménu vinařky. Dáfnē je vavřín, v řecké mytologii Dafné nymfa proměněná ve vavřínový strom. První dojem z vína, která má v Prioratu nijak nezvyklých 15 % alkoholu, byla až nečekaná elegance projevu. Víno je zrale ovocné, s ovocností výraznou, tmavší, ze začátku trochu evokovalo projev až podobný Amarone, ale s postupem času (a víno se perfektně vyvíjí v otevřené lahvi, po dvou dnech lepší než ze začátku a bude očividně fantasticky zrát) se paradoxně stávalo svěžejším. K ovoci se přidává kouřová a minerální linka, zábavná masitost se směsí koření na divočinu (možná si to jen sugeruji, ale i ten bobkový list tam cítím), dotyk pryskyřice… mění se, vyvíjí, baví. Suché, plné, intenzivní a koncentrované ale zároveň s parádní kyselinou a určitou lehkostí a snadnou pitelností. Svíravost a třísloviny nabuzujícími k dalšímu doušku, pěkná struktura, délka, šťavnatá ovocnost. Výtečné, vybalancované seriózní energické víno. Nelituji ani eura :-)