Jak asi víte, sem tam napíšu něco i mimo tenhle blog, dokonce i do tisku se mé vinné zápisky sem tam dostanou :-) Nedávno jsem takto kývl na možnost napsat k 17. listopadu větší „zúčtování“ s porevolučním vývojem vinařství v našich končinách do Orientace Lidových novin, přílohy nyní vycházející coby součást sobotní Mladé fronty Dnes. Téma se mi líbilo a tuplem díky docela velkému rozsahu, žádný sloupek ale pořádné čtení to mohlo být. Text jsem spáchal, ale úplně jsme se v jeho první polovině s redaktorem nesešli – dumání nad hektary vinic v bio režimu a podílu integrované produkce či téma hledání apelací a rozvoje VOC očividně nebylo to, co pro své čtenáře hledali. Článek jsem tedy výrazně překopal a nakonec tuto sobotu opravdu vyšel, rovnou jako úvodní text přílohy (a v placené sekci na webu tady, včetně tradičně podnětné komentářové sekce) a s dramatickým titulkem. Slušný rozsah mi samozřejmě nezabránil to stejně napsat ještě o třetinu delší, takže muselo dojít ke krácení. Za své vzala třeba většina závěru, obzvláště výzvy do budoucna. Dovolím se zde tedy původní zakončení článku v celém nekráceném znění :-)
Medaile z Francie či export do zahraničí a zařazení na lístek tamní prestižní restaurace vypadá v propagačních materiálech vinařství jistě impozantně. České a moravské vinaře ale bude čekat v následujících letech hned několik zásadních výzev. Nechci tvrdit, že snahy o zavedení spotřební daně na tichá vína či prodeje alkoholu jen ve speciálních licencovaných obchodech místo doslova na každém rohu nemohou vinaře značně zasáhnout a potenciálně poškodit, ale větší problémy budou úplně jinde. Vinařům se daří sledovat a podchytit aktuální trendy jako jsou například šumivá vína a dělat jich čím dál více, ale přizpůsobit se propadu zájmu o červená a především poklesu zájmu o víno a alkohol obecně u celé mladé generace bude značně náročnější. Konkurence na trhu je dnes obrovská ve všech kvalitativních třídách, zákazníci restaurací poučenější a náročnější. O výzvě v podobě klimatických změn ani nemluvě. Vlny extrémně vysokých teplot a sucha jsou stále častější, ale počasí se stává vyloženě nevypočitatelným a přináší stále větší extrémy a prudké změny. Kdo by čekal, že mu v našich končinách vinice a sklepy zmasakruje tornádo?
Česká a Moravská vína jsou lepší, než kdy byla a zaslouží si pozornost vínomilců domácích i přeshraničních. A bylo by skvělé, aby se jim jí dostávalo v průběhu celého roku podobně, jako v druhé půlce listopadu Svatomartinským, vínům rychloobrátkovým uspěchaným a spíše jednoduchého přímočarého projevu, zdaleka neodrážejícím kvalitu, jaké jsou schopni naši vinaři dosahovat. A platí to nejen pro bílá, s Čechami a Moravou pro mnohé stále více spojená, ale i vína červená, která mnozí dlouhodobě považovali za špatný vtip. Dnes mohou pečlivě připravení představitelé odrůd jako Rulandské modré či Frankovka směle konkurovat skvělým světovým vínům ze zavedených regionů. V zahraničí nám zase nahrává trend hledání novinek a nezvyklých specialit, do jisté míry jde čistě o místo původu, byť v kombinaci s kvalitou obsahu lahve. Pevně věřím, že za další dekádu či dvě budou naše vína zařazována hlavně pro onu kvalitu a zajímavé nové regiony budou spíše Dánsko, Švédsko či Norsko.
Koukám na Svatomartinské v první den jeho prodeje, v regále supermarketu nesmyslně rovnou pod velkým nápisem AKCE a za cenu 59.90 Kč, a pevně doufám, že tudy cesta nepovede. Nemá smysl se, při cenách práce a rozsahu našich vinic, snažit konkurovat nízkou cenou. V tomto segmentu velkoprodukci z jihu Francie, Španělska či Itálie nikdy neporazíme. Cílem by mělo být produkovat charakterní, poctivá vína odrážející místo původu, jeho historii a tradice. A my zákazníci bychom měli být ochotni za ně platit odpovídající částky. Jak to nakonec dopadne ukáže čas.
